Ivan Rössler: Povím to tancem a písní
Rubrika: Publicistika – Co je psáno...
V časopisu MELODIE Karel Gott kdysi uvedl: "Kdybych si mohl vybírat na desky, co bych chtěl, nazpíval bych třeba desku ze samých evergreenů anebo podobných věcí, a to by byly skladby Alfonse Jindry, který má skutečně nejvíc melodických nápadů."  Snad nejslavnější písní Alfonse Jindry a skutečným evergreenem je skladba Povím to tancem a písní, kterou napsal s Jaroslavem Moravcem, a kterou ve čtyřicátých letech s orchestrem Karla Vlacha na desky Ultraphon nahrál Arnošt Kavka. Je to už hezká řádka, kdy Alfons Jindra bydlel v krásném secesním činžáku poblíž Bílé labutě. Když jste vstupovali do domu, museli jste uchopit za hřívu lva. Hříva i lev byli pochopitelně z kovu a tvořili kliku od domovních dveří. A pak jste mohli stoupat schod po schodu a zkoumat jedny dveře po druhých, až jste narazili na dveře s vizitkou ALFONS JINDRA. Tehdy jsem to tak udělal a za dveřmi byl laskavý, šedovlasý pán. Vyjadřoval se lapidárně a jeho humor byl suchý jako sklenka chablis. Vychován mnoha pečlivými strážci domácnosti jsem se v předsíni ihned nabídl, že se vyzuji, ale Alfons Jindra mávl rukou a zabručel: "Copak jsme na venkově?" Chvíli nato sedíme proti sobě a Alfons Jindra vzpomíná: "Písnička Povím to tancem a písní mne napadla v roce 1939. Došlo k tomu na procházce po lázních Bělohrad, kde jsme tehdy s mým bratrem hráli v orchestru Jiřího Sternwalda, dnes známého skladatele filmové hudby. Na té ulici mne nic zvláštního neinspirovalo, u mne je to tak, že mi neustále v hlavě něco hraje, jako kdybych měl zapnuté rádio. A v tom puštěném rádiu, které mám v hlavě, se najednou ozval motiv. Nad tím motivem jsem se pozastavil, šlo o osm taktů, a po několika dnech jsem ho rozvinul. A melodie byla na světě. Osobně mám nejraději písničky psané jedním dechem, slepence nesnáším. Novou písničku jsem si zapsal do notýsku a později jsem ji přehrál Arnoštu Kavkovi společně s písní Hodiny spí. Arnošt Kavka tehdy s orchestrem Jiřího Sternwalda v lázních Bělehrad zpíval. Kavkovi se obě písničky líbily a nabídl se, že je zanese Karlu Vlachovi. Vlachovi se líbily také a doporučil mi Jaroslava Moravce, který napsal texty a Arnošt Kavka písničky nazpíval." Jaká byla spolupráce s Jaroslavem Moravcem? "Sešli jsme se spolu, on si melodie přehrál u klavíru a druhý den mi přinesl texty." A pak se písnička nahrávala. Jak se to tehdy dělalo? "Nahrávalo se do vosku a nahrávalo se všechno najednou a celé. O nějakém zpívání na playback a ještě po taktech tedy nemohla být ani řeč. A když někdo udělal chybu třeba v posledním taktu, vosk se uhladil a hrálo se znovu." Písničky někdy vznikají za kuriózních situací. Přihodilo se vám někdy také něco takového? "Takhle vznikla například písnička Pokouším se zapomenout. Vilda Dubský přinesl na Střelecký ostrov text a já jsem melodii napsal hned na místě v pauze. Napsal jsem to rovnou rozepsané pro tři saxofony a Vilda Dubský hotové dílko dal Vlachovi a ten je s Kavkou hned předvedl. Víte, my jsme tehdy byli velcí idealisté, psaní písniček nás bavilo a byli jsme rádi, když se líbily. Pro mne je hudba něco jako droga, nemohl bych bez ní být stejně tak jako kuřáci nemohou být bez cigarety. A písničky dovedou leccos. Dovedou potěšit i rozplakat. Například při písničce Neodcházej Jiřina Salačová plakala, když ji zpívala. A na Slovensku se tato píseň stala snad až národní. To se psal rok 1942, a tak při této písni bylo velice často proč plakat." Snažil jsem se rozhovor vrátit znovu k písni Povím to tancem a písní, ale Alfons Jindra prohlásil, že mi už na toto téma řekl vše. "Navštivte Arnošta Kavku," poradil mi na závěr. Arnošta Kavku jsem shodou okolností krátce nato potkal na chodbě Československého rozhlasu. Se schůzkou souhlasil, ale protože v té době byl téměř stále v Karlových Varech, řekl: "Zavolejte mi ve středu ráno do bytu. Ne, do bytečku!" Okamžitě jsem mu nalítl a mechanicky odpověděl: Ano, zavolám vám, dobytečku. - Byl to samozřejmě trapas, ale trapas pečlivě Arnoštem Kavkou inscenovaný, který přitom nehnul ani brvou. Také se představoval šokujícím způsobem: Jmenuji se Kavka. Kavka, proboha ne Kapavka! Arnošt Kavka byl ve vymýšlení recesí stejně důmyslný jako Kaiser s Lábusem. A mnohem dřív než oni! Vyprávělo se o něm, jak například v Karlových Varech nechal běhat své psy s reklamou na zádech. Historka o tom, jak přijel Vlachovi na svatbu na hřbetu velblouda, je už legendární. Když jsme se nakonec sešli, připadal mi Arnošt Kavka spíše v náladě melancholické, ale to se mi možná jen zdálo, neboť jsem byl neustále ve střehu, abych nevlétl do nějaké pasti. Nicméně Arnošt Kavka z úcty k historii byl sdílný a věcný: "Bratry Langerovy jsem objevil v lázních Bělohrad, kde jsem tehdy zpíval s orchestrem Jiřího Sternwalda. Alfons Langer, který si dal později pseudonym Jindra, už tehdy skládal písničky. Dvě z nich jsem dal Vlachovi: Povím to tancem a písní a Hodiny spí. Vlach je ocenil a Jindra pak na ně udělal aranžmá, ta si ostatně dělal vždycky sám. Kde byla premiéra, to už nevím, snad v Alhambře. Jinak jsme v té době uváděli nové trio: Jiřina Salačová, Máša Horová a Věra Kočvarová, kterým jsem vymyslel jméno Allanovy sestry, to bylo podle Alfonse Langra (Jindry) - ALfons LANger. Vymýšlení jmen mne vždycky bavilo. To víte, že jsem vymyslel pseudonym Jiřímu Jirmalovi? Měli jsme v kapele dva Nováky: velkého a malého, a ten malý se později začal podepisovat Jirmal - JIRka MALý, ale to snad ani nepište!" Arnošt Kavka byl u zrodu mnoha hitů a evergreenů. Co třeba píseň HM, HM? "Tuhle písničku přinesl Leopold Korbař na Střelecký ostrov. Okamžitě jsem věděl, že je zajímavá a nazpíval jsem ji s Allanovými sestrami. Současně ji nazpíval R. A. Dvorský. Dokonce jsem někde měl papír s jejím prvním náčrtem, ale pak jsem ho asi někomu dal. Ale komu? " |
Foto Alfonse Jindry převzato z webových stránek města Prostějov
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 21. 11. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Blanka Kubešová |
 |
Ivo Šmoldas |
 |
Milan Lasica |
 |
Ivan Kraus |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Dáša Cortésová |
 |
Jiří Suchý |