Ondřej Suchý: A večer bude biograf (9)

Rubrika: Publicistika – J+O Suchý

A VEČER BUDE BIOGRAF (9)

Na jaře roku 1990 mi vyšla v nakladatelství Albatros, v edici Objektiv, knížka A večer bude biograf, s podtitulem Exkurze do království stříbrného plátna. Jak známo, byla to tehdy doba, kdy lidé měli zájem o něco docela jiného, než si číst takovéhle knížky. Tak mě napadlo, že po dvaceti letech bych mohl čtenářům Pozitivních novin nabídnout některé z jejích zajímavějších kapitol…

• • • •

FESTIVALY A TROFEJE:

Významné ankety z let 1958 a 1982 určily nejlepší filmy všech dob. Každoročně však dochází k dalším hodnocením nových a nových filmů, které mezi sebou soutěží na mnoha desítkách filmových festivalů po celém světě. (Jsou i festivaly nesoutěžní — ale ty ponechme stranou.) Vzhledem k tomu, že i naše kinematografie si velmi často odnáší z mezinárodních festivalových klání trofeje nejvyšší, povíme si v této kapitolce o přehlídkách, festivalech a festivalových i jiných cenách trochu víc.

Nejvýznamnější evropské filmové festivaly se pravidelně konají v Benátkách, Cannes, Locarnu, Karlových Varech, Moskvě, Berlíně a San Sebastianu. Vedle těchto sedmi hlavních, pravidelných přehlídek nových filmů soutěžního charakteru se konají filmové festivaly ještě také v dalších zemích. Z těch, které mají víc než lokální význam, uveďme alespoň argentinský festival v Mar del Plata a festivaly v západoněmeckém Mannheimu a v italském Bergamu. (Nesoutěžní přehlídky dlouhých hraných filmů se konají v Londýně, New Yorku a Bělehradě; své významné festivaly mají pak i krátkometrážní filmy dokumentární a animované, filmy sportovní, avantgardní a experimentální atd.)

První mezinárodní filmové festivaly se začaly pořádat roku 1932 v Itálii, v Benátkách. V roce 1949 tu poprvé pro hlavní cenu použli název „Lev sv. Marka“ (o tři roky později se této ceně začalo říkat „Zlatý lev sv. Marka“, vedle ní se tu totiž uděluje pokaždé i několik „Stříbrných lvů sv. Marka“).


První ročník festivalu ve francouzském městě Cannes se připravoval už v roce 1939; na poslední chvíli však byl vzhledem k vyhlášení války odvolán a festival se poprvé konal až v roce 1946. V letech 1955—63 dostala Velká cena festivalu název „Zlatá palma festivalu“, vedle níž začala být udělována i „Stříbrná palma festivalu“.

Rok po válce, v roce 1946, vznikaly pak festivaly další. Ve švýcarském Locarnu udělovali až do roku 1948 jen uznání; první ceny zde byly uděleny mezinárodní porotou až v roce 1949. V roce 1958 se v Locarnu poprvé udělovaly ceny „Zlatá plachetnice“ a „Stříbrná plachetnice“. (V roce 1966 se od udělování oficiálních cen upustilo a v letech 1967—69 neměl festival vůbec soutěžní charakter. Teprve v roce 1970 se opět ceny začaly udělovat.)

Dalším poválečným mezinárodním filmovým festivalem se stal festival v Karlových Varech, který byl v roce 1946 zahájen v Mariánských Lázních (tam se také konaly první čtyři ročníky, z nich dva nesoutěžní). V Karlových Varech se uděluje velká cena — „Křišťálový glóbus“ a několik hlavních cen.

„Zlatý medvěd“, tak se zase jmenuje hlavní cena, kterou uděluje porota na mezinárodním filmovém festivalu v (Západním) Berlíně, pořádaném pravidelně od roku 1951. Filmový festival v San Sebastianu měl zprvu jen lokální charakter; v letech 1953—56 se konal ještě pod názvem Mezinárodní týden filmu. Až v roce 1957 byla ustanovena mezinárodní porota, která za hlavní ceny určila „Zlatou mušli“ a „Stříbrnou mušli“ a pro filmy realizované ve španělském jazyce cenu „Kantabrijské perly“.

Od roku 1959 se karlovarský festival začal dle dohody střídat s novým mezinárodním filmovým festivalem v Moskvě.


Na všech výše jmenovaných festivalech se samozřejmě vedle uvedených nejdůležitějších cen uděluje i řada cen dalších: většinou ceny za nejlepší ženský a nejlepší mužský herecký výkon, ale i ceny za kameru, scénář, hudbu, ceny krátkometrážním filmům dokumentárním, animovaným i hraným, ceny poroty atd. — jak kde.

Získat ocenění v zahraničí nemusí filmy pouze na festivalech.

Zvláštní postavení má ve světě filmu cena, kterou už od roku 1928 každoročně uděluje americká Akademie filmového umění a věd. Od šedesátých let se výroční ceny této instituce udělují na podkladě dvoukolového hlasování více než tří tisíc členů Akademie ze všech oblastí filmové produkce. Ceny se rozdělují přibližně do 23 kategorií, z nichž nejznámější jsou: Nejlepší film roku, nejlepší scénář, nejlepší ženský a nejlepší mužský herecký výkon, nejlepší ženský a nejlepší mužský herecký výkon v epizodní roli atd. Cena se jmenuje OSCAR, a to podle 25 cm vysoké pozlacené bronzové sošky. K historii této slavné sošky vám musím prozradit, co mi svého času vyprávěl známý televizní architekt Miroslav Pelc: Na sklonku života se mu svěřil český sportovec a herec ještě z dob němého filmu Fred Bulín, který kdysi také delší čas působil jako herec v Hollywoodu, že k sošce Oscara, navržené Cedricem Gibbonsem, stál jejímu tvůrci modelem! Jestlipak by napadlo některého z našich umělců, kteří tuto cenu na slavnostních ceremoniálech přebírali, že vlastně drží v ruce sošku muže „českých proporcí“? A že těch sošek, které do Československa putovaly, nebylo zatím tak málo! Prvního Oscara přivezl do Československa dětský herec Ivan Jandl už v roce 1948. (…)

Budeme-li si listovat minulostí mezinárodních filmových festivalů a prohlížet výsledky hlasování porot, zjistíme, že si naši tvůrci přivážejí každoročně ze světa vysoká ocenění své práce. Vždyť první zlatou medaili dostal český film už v době, kdy ještě o pořádání nějakých filmových festivalů neměl nikdo ani tušení. Už v roce 1912 (!) byla na Mezinárodní výstavě film-foto ve Vídni oceněna česká filmová aktualita Svatojánské proudy...

Pokračování příště...

Další díly najdete zde

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 05. 05. 2011.