Publicistika – J+O Suchý
Ondřej Suchý: Chalupářská úvaha
Když mně bylo pětadvacet let, hrdě jsem v kavárně Slavia prohlašoval, že mě jako Pražáka na Vyšehradě rozeného a Vltavou křtěného nikdy nic z Prahy nedostane. Téma „chalupa a chalupaření“ mi bylo absolutně cizí. V pětatřiceti letech jsem však začal uznávat, že by nebylo špatné, kdybychom s mojí ženou a začínající rodinkou měli nějakou chalupu, kam by se mohlo občas o víkendu zajet.
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (9)
Významné ankety z let 1958 a 1982 určily nejlepší filmy všech dob. Každoročně však dochází k dalším hodnocením nových a nových filmů, které mezi sebou soutěží na mnoha desítkách filmových festivalů po celém světě. (Jsou i festivaly nesoutěžní — ale ty ponechme stranou.) Vzhledem k tomu, že i naše kinematografie si velmi často odnáší z mezinárodních festivalových klání trofeje nejvyšší, povíme si v této kapitolce o přehlídkách, festivalech a festivalových i jiných cenách trochu víc.
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (7)
Když režisér Vittorio De Sica hledal pro svůj a Zavattiniho námět producenta, dlouho jej nemohl najít. Nabídl se pouze David O. Sleznick, šéf velké americké společnosti, který však měl podmínku, že hlavní roli vytvoří slavný herec Gary Grant. De Sica nabídku nepřijal. Nakonec obsadil do hlavní role dělníka Lamberta Maggioraniho, kterého objevil ve strojírenském závodě Breda v Římě, a s ním svůj tvůrčí záměr uskutečnil.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (6) - Leonid Jengibarov
Příštího dne ráno, poté, co jste přenocovali někde v koutku cirkusu, přikryti plakátem, vedou vás do bytu, seznamují vás se správcovou, která v té chvíli nevidí nic jiného než vaše dlouhé vlasy a oděv, zde trochu neobvyklý. „Nu,“ říká, stiskne rty a rychle si o vás dělá představu. A už víte, že nemáte právo například na (a příkazy by se daly shrnout do dvaceti až třiceti bodů) styk s africkou kontrarozvědkou, na spiristické seance, na operaci kolenního kloubu...
Jiří Suchý: Ideální člověk
Musím se vám s něčím svěřit. Poslední dobou jsem byl sám se sebou nespokojen. Zjistil jsem, že tak nějak málo čtu. Sem tam na ulici nějaký nápis, nějakou firmu, sem tam výstražnou tabulku, ale sotva přijdu domů, tak jako když utne. A to je chyba! Člověk má číst, a hodně číst! Protože jedině tak se něco dočte. Naštěstí jsem si to uvědomil v pravý čas a začal jsem se ohlížet po nějaké knize.
Ondřej Suchý: Jitka Molavcová = 60? Nemožné! (4/4)
Můj bratr měl v životě několikrát velké štěstí. Dvě z těch velkých štěstí byla setkání se dvěma osobami – s Jiřím Šlitrem a pak s Jitkou Molavcovou. Dlouhá léta jsem psal i kreslil hlavně pro děti. Vzpomínám-li dnes na tuto etapu svého života, musím konstatovat, že i já měl štěstí – bylo jím setkání a spolupráce se dvěma osobami, které se staly pro děti idoly – s Jitkou Molavcovou a později s Dádou Patrasovou (která uvedla do života mou žížalu Jůlii a kosa Oskara).
Ondřej Suchý: Jitka Molavcová = 60? Nemožné! (3/4)
Můj článek v seriálu časopisu SEDMIČKA (č.7/1970), Když mi bylo třináct, začínal takto: „Letošní rok je pro dvacetiletou Jitku Molavcovou šťastný. Po tříletém studiu na pražské střední průmyslové škole grafické složila s úspěchem maturitu a úspěšně absolvovala konkurs do divadla Semafor, kde nyní vystupuje v pořadech Ten pes je váš? a Návštěvní den. Ještě donedávna jste mohli Jitku Molavcovou vidět ve vysílání Čs. televize jako hlasatelku.
Ondřej Suchý: Když Karel Svoboda hrál jazz
Možná, že dnes někoho ze čtenářů překvapím sdělením, že Karel Svoboda patřil do okruhu lidí, kteří mě zajímali a které jsem měl rád. Byl opravdu výjimečným skladatelem hudby k filmům (a k televizním seriálům) a v této jeho profesi ho tedy považuji také za „filmovou hvězdu“.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (33) Jiřina Bohdalová
K následujícímu jednomu z mnoha receptů Jiřiny Bohdalové mám pěkné vzpomínky na to, jak jsem se s paní Bohdalovou přímo i nepřímo v minulosti setkával. V roce 1960 jsem se učil truhlářem v podniku zvaném Výtvarná řemesla. Mým mistrem byl nemluvný a nerudný dědeček jménem Pařízek, který byl sice mistrem ve svém oboru, ale v žádném případě nestál o to mít na krku nějakého učně. Nu a bác ho – vyfasoval zrovna mě! Nad výsledky mého truhlářského snažení se zlobil osobitým klením „krucaj pinďaj!“ a raději než u ponku mě viděl třeba vařit klih.
Ondřej Suchý: S Bohušem Záhorským neradno dělat interview
Vzpomínáte si ještě na ten televizní seriál pro zahrádkáře, který se začal objevovat na obrazovkách někdy začátkem sedmdesátých let a v němž v roli zkušeného zahradníka poučoval a radil populární herec Bohuš Záhorský, jak a co dělat se svojí zahrádkou v různých ročních obdobích? Byl to pořad veleúspěšný a pan Záhorský si jím velmi brzy vysloužil pověst na slovo vzatého odborníka.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (32) Paul Hogan
Řekl jsem si, že když se rozhlížím po světě s takovým rozmachem, že bych se měl pokusit získat také recept nějakého komika třeba z daleké Austrálie, tím spíš, že jednoho takového u nás dobře známe: Jmenuje se Paul Hogan, ale pro nás je to v první řadě Krokodýl Dundee. A tak s dotazem na to, jaké je nejoblíbenější jídlo Krokodýla Dundeeho, jsem se obrátil na kamaráda, bývalého redaktora a moderátora rádia ABC, hudebního experta i znalce filmů, Johna Peara-Václava Hrušku z australské Manilly.
Ondřej Suchý: Slova útěchy od staršího sourozence
Vážení čtenáři! Je mi ctí uvést mezi stálé autory POZITIVNÍCH NOVIN další slavné jméno a osobnost nad jiné povolanou, která svým dílem a činy přesvědčivě prokázala, že i kdyby už ode dneška nic nového pozitivního nenapsala, nevymyslela a neudělala, tak má bohatě "vystaráno" na desítky životů dopředu.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (2) - Charlie Chaplin
Za prvé tři dny pobytu v Londýně jsem dostal 73 000 dopisů a lístků, a z nich bylo přes 28 000 dopisů žebrových... Zvěděl jsem z korespodence, že mám v Anglii 671 příbuzných, o nichž jsem nic nevěděl. Většinou to byli bratranci a podávali mi velmi podrobný rodokmen na důkaz svého tvrzení. Všichni chtěli, abych jim zařídil obchod nebo je vzal k filmu.
Ondřej Suchý: O Františkovi Nepilovi a Janu Werichovi
František Nepil s ním tehdy o politice nemluvil, i když s politikou jejich rozhovor určitou souvislost přece jen měl. Po dlouhé době se totiž objevil na obrazovkách televizní film s jednou z posledních, skvělých hereckých kreací Jana Pivce, umělce v těch letech rovněž odstaveného na vedlejší kolej. „Neviděl jste včera večer v televizi Pivce?
strana 1 / 26