Publicistika – J+O Suchý

Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (39) Miloš Kopecký

Po vyslechnutí desky snad každého posluchače napadne otázka, proč dosud Miloš Kopecký nevydal žádnou knížku? Milovníci chytrého humoru, ale i životní moudrosti velké herecké osobnosti (která mimochodem rovněž podobně jako Miroslav Horníček řadu let stála na prknech, na nichž vládl legendární klaun a filozof Jan Werich) by takovou knížku přivítali s nadšením.

Jiří Suchý - Jitka Vykopalová, Václav Židek: "Lampenfieber" s Jiřím Suchým (1/2)

Význam slova LAMPENFIEBER nemusím lidem znalých němčiny vysvětlovat – v překladu to znamená TRÉMA. Je zajímavé, že něco podobného je i ve švédštině – RAMPFEBER. Doslovně přeloženo „horečka z divadelních reflektorů a světel pódia“. Ale proč tím vlastně začínám náš rozhovor s panem Jiřím Suchým? Došel jsem totiž k závěru, že obě slova, jak v němčině, tak i ve švédštině, mají hluboké kořeny vzniku někde u divadla.

Ondřej Suchý: O Mileně Zahrynowské, nedoceněné hvězdě

Když jsem se v loňském roce ocitl na Polabském knižním veletrhu jako host v programu, který moderoval mladý zpěvák a herec Filip Sychra, nečekal jsem, že mě tam potká jedno zvláštní překvapení. Myslím na onu chvíli vlastně dodnes. Filip Sychra, když jsme si byli představeni, mi řekl: „Vy jste se nejspíš dobře znal s mojí maminkou.“

Jiří Suchý: Řekni mi co nosíš na hlavě a já ti povím, jaký jsi (4)

Model gaučo. Pokud nosíte tento klobouk pouze do deště, dá se usuzovat, že jste v jádru praktický muž, i když věc je poněkud nedomyšlená, což si uvědomujete nejspíš sám při vylévání vody ze střechy klobouku. Umíte zdolávat překážky - vždyť jen projít se vám stává problémem, a to nechci ani mluvit o smekání.

Pavel Vaculík – Ondřej Suchý: O cirkusových klaunech

Ač jsou všechny pozice v celkovém výsledku v cirkuse stejně důležité, je třeba se také v českých podmínkách poklonit jedné, přece výsadní, kdy je za krále manéže, jindy za duši cirkusu označován klaun, který je nejzobrazovanějším cirkusovým symbolem a určitě jedním z nejžádanějších očekávání nejen dětských diváků, mnohdy indikátorem úspěšnosti celého podniku.

Jiří Suchý: Řekni mi co nosíš na hlavě a já ti povím, jaký jsi (3)

Rekreační klobouk slaměný - pokud je nošen v létě v přírodě, svědčí o zdravém postoji k životu. Je vzdušný, chrání proti slunci a jeho poněkud kovbojský tvar svědčí i o smyslu pro romantiku. Horší však to s vámi je, pokud nosíte tento klobouk v zimě do společnosti. V tom případě vás neváhám označit za člověka, který nemá špetku soudnosti.

Ondřej Suchý: Vzpomínka na gentlemana Svatopluka Beneše

15. února 1982 se konala v divadle Semafor premiéra. Světlo v hledišti zhaslo, na scénu vstoupil vrchní hotelového baru, elegantní starší muž v černém, a začal zpívat „Protektorátní blues“. Ve tváři tohoto muže, který zpívaným prologem otevíral příběh o doktoru Faustovi (odehrávající se na večírku německých filmařů v salónku pražského hotelu Alcron, v noci ze 13. na 14. února 1945), bylo možné vyčíst, že není pouhým interpretem této písně.

Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (11) Jiřina Šejbalová

Jiřina Šejbalová byla původně vystudovanou operní pěvkyní, ale - jak jsem zjistil až po mnoha letech – to, co se nám zachovalo na některých předválečných filmech a gramofonových deskách nemělo s operním zpěvem nic společného. Jiřina Šejbalová nazpívala řadu šlágrů s orchestry R. A. Dvorského, S. E. Nováčka, Jaroslava Ježka, se Setlery a Emanem Fialou, některé trampské písně jí dedikoval kamarád, herec a známý textař a scenárista Josef Gruss. Měla krásně sytý, podmanivý hlas, její pěvecký projev mi připomíná zpěv hvězdných vampů, Dietrichové či Leanderové.

Jiří Suchý: Návod k použití Semaforu (3)

Mám v knihovně několik vědeckých studií na téma humor a dlužno říct, neznám nic méně zábavného. Jsou to studie potřebné, třídí a pojmenovávají a vlastně nejsou pro mne o nic nudnější, než je třeba učebnice aritmetiky, která ostatně taky není napsána proto, aby se při ní čtenář válel smíchy.

Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (30) Ruda Sieger

Sám aktivní sportovec-cyklista napsal na 500 sportovních reportáží; vystupoval jako konferenciér i kabaretiér, otextoval téměř 200 písniček, z nichž některé vyšly i na gramofonových deskách. Jeho vzpomínky vycházely začátkem osmdesátých let ve Svobodném Slově. O kom je řeč? O estrádním umělci RUDOVÍ SIEGEROVI (1905-198..), člověku, který uměl rozdávat úsměvy a radost i v době, kdy už byl na zasloužilém odpočinku.

Jiří Suchý: Návod k použití SEMAFORU (1)

Nevím, koho by bavilo opakovat pořád tytéž pravdy - nejspíš nikoho. A přece žijou mezi námi jedinci, které tento trpký úděl postihuje téměř denně. Například já. Jmenuju se Jiří Suchý a věřím, že se tak budu jmenovat ještě nějaký čas. V roce 1959 jsem založil divadlo Semafor a vlastně jsem ani na to nebyl sám - pomáhal mi právník Jiří Šlitr.

Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (3) Josef Náhlovský

Když jsem si do Šemanovic u Kokořína pozval k natáčení rozhlasového Nostalgického muzea zábavy komika Josefa Aloise Náhlovského, přivezl mi jako dárek svůj KRUŠNOHORSKÝ KALENDÁŘ pro rok 1999, ve kterém nebylo pouze zábavné čtení „z historie klanu Krušnohorců“, ale navíc tucet jeho originálních receptů na skvělá jídla. Pochopil jsem ihned, že když se pan Josef setká s Petrem Novotným, mají si ti dva věru o čem povídat. Na  jídlo jsme pak narazili i přímo v průběhu natáčení a já zde rád stvrzuji, že můj host odpovídal publiku s mimořádnou ochotou a zaujetím na cokoliv, co se jeho kulinářského umění týkalo a na co byl tázán.

Ondřej Suchý: Ztratil se nám Petr Adler? (2)

Vzpomínáš si, jak jsem ti jednou v záplavě mladického šílenství řekl, že bych možná někdy rád psal filmy pro lidi, a ty ses nestačil divit? Já ani nebudu odhadovat, před kolika lety to bylo. Co je komu do toho, kolik let už jsme na téhle zeměkouli zažili.

Ondřej Suchý: Ztratil se nám Petr Adler? (1)

Novinář, překladatel, známá postava pražského uměleckého světa šedesátých až sedmdesátých let. Původně nadšený spoluzakladatel několika zapomenutelných divadélek malých forem, posléze jeden z nezapomenutelných redaktorů Mladého světa a spolupracovník Miloslava Šimka v divadle Semafor, všudybyl s ďábelským smíchem, kamarád, ochotný vždy a se vším pomoci, Petr Adler. Opustil v roce 1980 republiku, aniž by to širší veřejnost zaznamenala – díky jménu Petr Adler, které patří známému režisérovi Českého rozhlasu, mohl se leckdo domnívat, že se Petr Adler nevypařil, nýbrž jen změnil profesi z redaktora na režiséra…

strana 1 / 26

Další strana »