Publicistika – J+O Suchý

Jiří Suchý: Dopis

Tento dopis je nanejvýš důvěrný, a proto Vás žádám, pane rektore, abyste jej po přečtení ihned spálil nebo snědl - nejlépe obojí. Vyzval jste mě jménem Vašeho slavného ústavu, abych vypracoval návrh, jak by měla vypadat zpráva, která by podala budoucím pokolením výstižný obraz naší současnosti.

Ondřej Suchý: Vzpomínka na Jiřího Šlitra

ROZŠÍŘENÉ VYDÁNÍ. Víte například, že Jiří Šlitr uměl hrát nejen na piáno, ale také na všechny druhy harmonik, na varhany, na kytaru a že se učil i na trubku a na saxofon? Víte, že neměl rád vařenou mrkev, kedlubny a rajskou polívku? Že nikdy nespletl text písně Co jsem měl dnes k obědu? Že na duchy nevěřil, ale bál se jich? Že ho ve škole bavila nejvíc matematika, deskriptiva a latina?

Ondřej Suchý: Nikdo si nevšiml, že Věra Ferbasová zemřela

Jednoho jarního dne, 21. května roku 1972, jsem měl odpoledne schůzku s paní Věrou Ferbasovou v restauraci U Nováků, ve Vodičkově ulici v Praze. Vzpomínám si, jak jsem si doma předtím pozorně prohlížel ve starých ročnících Kinorevue její tvář, k čemuž se přiznávám bez uzardění, neboť jsem si ji z pozdějších let nemohl upamatovat.

Jiří Suchý: Podívejte se na internet

Rozdíl mezi starší a mladší generací je evidentní. Tak například já - nemusím snad zdůrazňovat, že nepatřím k těm nejmladším, a tak jsem dlouhý čas neměl potřebu zaobírat se úvahami o tom, co znamená www. Pak mi to bylo vysvětleno, aniž bych to pochopil. Ne, úplně blbý nejsem, vytušil jsem oč tu asi jde, ale nedotčen praktickým využitím onoho www, žádnou konkrétní představu jsem si o tom nevytvořil.

Ondřej Suchý: OLGA SCHOBEROVÁ - hvězda mého života

Po mnoha týdnech korespondence a telefonátů jsme se konečně s paní Olgou-Olinkou-Schoberovou-Berovou sešli v nejmenované malé pražské kavárničce. Když jsem přišel, už tam byla ve společnosti svého advokáta, u nohou ležel její pes. Přestože mi bylo hned na úvod řečeno, že můj návrh životopisné knihy akceptován nebude, nelitoval jsem ani minuty, kterou jsem mohl strávit ve společnosti této herečky!

Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (16)

Po čase jsme se s Jiřím Šlitrem dohodli, že si každý z nás přichystá svůj osobní program - opět nás k tomu vedla snaha hrát méně často. Byli jsme sice dvojice, ale řekli jsme si, že ten druhý bude vždycky přítomen v pořadu toho druhého - svou prací. Ve Šlitrově programu to bude mé libreto a mé texty, v mém zas Šlitrova hudba. A navíc, jak se známe, budeme si ze sebe vzájemně utahovat, takže ten druhý tam bude jaksi figurovat v různých narážkách a drobných invektivkách.

Ondřej Suchý: Purpura a bílý vánoční slon

Vzpomínám dodnes na tu noc, kdy jsme se sešli s Jitkou a tehdejším hudebním režisérem Pavlem Žákem před budovou Československého rozhlasu. Každý jsme vytáhli stovku a obolus dali zvukaři, který už měl dávno po „směně“, ale zůstal s námi ve studiu. Pod dohledem Pavla Žáka jsme pak s Jitkou nazpívali Bílého vánočního slona.

Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (11)

Padlo tu jméno režiséra Karla Mareše. Bylo by křivdou, kdybych tady nenapsal, že tento muž znamenal v určité etapě naší práce pro Semafor mnoho. Byl vlastně hudebním skladatelem, který se vrhl na režii a obojí zvládal velmi profesionálně. Jemu vděčíme za to, že Semafor se zvolna dostával z amatérských začátků a jemu taky vděčíme za určité množství hezkých děvčat, která přiváděl k nám do souboru - i na to měl talent.

Ondřej Suchý: Evžen Jegorov, hvězda jazzu i filmových komedií

Ačkoliv bylo málokdy vidět jak se směje, měl krásný osobitý humor, v němž si skvěle notoval se svým kamarádem a kapelníkem Ferdinandem Havlíkem. Do Havlíkova semaforského orchestru přišel z divadla Rokoko, kde po několik let vedl tamní kvintet.

Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (39) Miloš Kopecký

Po vyslechnutí desky snad každého posluchače napadne otázka, proč dosud Miloš Kopecký nevydal žádnou knížku? Milovníci chytrého humoru, ale i životní moudrosti velké herecké osobnosti (která mimochodem rovněž podobně jako Miroslav Horníček řadu let stála na prknech, na nichž vládl legendární klaun a filozof Jan Werich) by takovou knížku přivítali s nadšením.

Jiří Suchý - Jitka Vykopalová, Václav Židek: "Lampenfieber" s Jiřím Suchým (1/2)

Význam slova LAMPENFIEBER nemusím lidem znalých němčiny vysvětlovat – v překladu to znamená TRÉMA. Je zajímavé, že něco podobného je i ve švédštině – RAMPFEBER. Doslovně přeloženo „horečka z divadelních reflektorů a světel pódia“. Ale proč tím vlastně začínám náš rozhovor s panem Jiřím Suchým? Došel jsem totiž k závěru, že obě slova, jak v němčině, tak i ve švédštině, mají hluboké kořeny vzniku někde u divadla.

Ondřej Suchý: O Mileně Zahrynowské, nedoceněné hvězdě

Když jsem se v loňském roce ocitl na Polabském knižním veletrhu jako host v programu, který moderoval mladý zpěvák a herec Filip Sychra, nečekal jsem, že mě tam potká jedno zvláštní překvapení. Myslím na onu chvíli vlastně dodnes. Filip Sychra, když jsme si byli představeni, mi řekl: „Vy jste se nejspíš dobře znal s mojí maminkou.“

Jiří Suchý: Řekni mi co nosíš na hlavě a já ti povím, jaký jsi (4)

Model gaučo. Pokud nosíte tento klobouk pouze do deště, dá se usuzovat, že jste v jádru praktický muž, i když věc je poněkud nedomyšlená, což si uvědomujete nejspíš sám při vylévání vody ze střechy klobouku. Umíte zdolávat překážky - vždyť jen projít se vám stává problémem, a to nechci ani mluvit o smekání.

Pavel Vaculík – Ondřej Suchý: O cirkusových klaunech

Ač jsou všechny pozice v celkovém výsledku v cirkuse stejně důležité, je třeba se také v českých podmínkách poklonit jedné, přece výsadní, kdy je za krále manéže, jindy za duši cirkusu označován klaun, který je nejzobrazovanějším cirkusovým symbolem a určitě jedním z nejžádanějších očekávání nejen dětských diváků, mnohdy indikátorem úspěšnosti celého podniku.

strana 1 / 26

Další strana »