Publicistika – J+O Suchý

Ondřej Suchý: Jitka Molavcová = 60? Nemožné! (4/4)

Můj bratr měl v životě několikrát velké štěstí. Dvě z těch velkých štěstí byla setkání se dvěma osobami – s Jiřím Šlitrem a pak s Jitkou Molavcovou. Dlouhá léta jsem psal i kreslil hlavně pro děti. Vzpomínám-li dnes na tuto etapu svého života, musím konstatovat, že i já měl štěstí – bylo jím setkání a spolupráce se dvěma osobami, které se staly pro děti idoly – s Jitkou Molavcovou a později s Dádou Patrasovou (která uvedla do života mou žížalu Jůlii a kosa Oskara).

Ondřej Suchý: Jitka Molavcová = 60? Nemožné! (2/4)

V roce 1971 jsem měl možnost se poprvé představit jako karikaturista v silvestrovském čísle časopisu Dikobraz. Zakrátko jsem dostal od šéfredaktora Jindřicha Bešty nabídku, abych do Dikobrazu připravoval seriál Komik na tento měsíc – znamenalo to 1 karikaturu plus 1 stránku textu měsíčně. Byl jsem šťastnej jak blecha a hned jsem „rozdával tituly“ všem, kteří se v tom či onom měsíci něčím hezkým projevili, ať už v novém filmu, v televizní komedii anebo v novém divadelním představení.

Jiří Suchý: Pohádka

Pohádka má ohromnou přednost: to, co se v ní vypráví, není pravda, takže se dá vyprávět cokoliv. To se zdá ulehčovat pohádkáři situaci, ale není tomu docela tak. Naopak, tím, že máte neomezený možnosti, jste na tom daleko hůř. Já to znám z restaurací. Tam, kde mají na lístku čtyři obědy a dva z toho už nemají, tam je věc jednoduchá, protože jedno z těch dvou zbylejch jídel zaručeně nejím.

Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (33) Jiřina Bohdalová

K následujícímu jednomu z mnoha receptů Jiřiny Bohdalové mám pěkné vzpomínky na to, jak jsem se s paní Bohdalovou přímo i nepřímo v minulosti setkával. V roce 1960 jsem se učil truhlářem v podniku zvaném Výtvarná řemesla. Mým mistrem byl nemluvný a nerudný dědeček jménem Pařízek, který byl sice mistrem ve svém oboru, ale v žádném případě nestál o to mít na krku nějakého učně. Nu a bác ho – vyfasoval zrovna mě! Nad výsledky mého truhlářského snažení se zlobil osobitým klením „krucaj pinďaj!“ a raději než u ponku mě viděl třeba vařit klih.

Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (3) - Oldřich Nový

KDYBYSTE PROLISTOVALI KATALOGY, které vydala divadelní a literární agentura DILIA, překvapilo by vás, kolikrát je v nich uveden OLDŘICH NOVÝ (1899 - 1983) jako překladatel, upravovatel, autor nebo textař písní. Hervého Mam´zelle Nitouche, Goldoniho lhář, Straussův Cikánský baron, Websterův Plukovník chce spát, vlastní hudební komedie Pro tebe všecko a Tři a jedna - to je jen několik titulů, s nimiž je jméno Oldřicha Nového spjato.

Jiří Suchý: Jedna vzpomínka z dětství - LUPINO LANE

Kolik mi tak mohlo být let? Pět? Tak nějak. Pět mi bylo, když jsem objevil dva báječné muže: Laurela a Hardyho. V sedmi jsem pak viděl ponejprv Charlie Chaplina - to jsem ještě netušil, že koukám na geniálního člověka - byla to pro mě sympaticky směšná figurka, něco jako Mickey Mouse.

Ondřej Suchý: Sága rodu Lupinů (3)

Když jsem psal tuhle písničku pro Libušku Šafránkovou na CD O zvědavém štěňátku, netušil jsem ještě, že se v budoucnu narodí nějaký Cardinál Nermin, který se stane Lupinem III. Nu a teď už ho máme doma! Paní Ivana Krčková nám ho laskavě dovezla. Zatímco byla na cestě z Kladna do Šemanovic, řešili jsme se ženou jaké uvítání Cardinálovi přichystáme. „Měl by mít červený běhoun od dveří až k trávníku,“ uvažovala Johana, zatímco já navrhoval méně nákladnější červený kardinálský čepeček.

Ondřej Suchý: V Brně za Jarmilou Veselou

„Nejhezčí ze všeho byly bezesporu ty začátky, protože člověk šel do všeho s určitou nadějí a vervou, na všechno se těšil. Časem pak nastala určitá únava, takže proto tvrdím, že nejraději vzpomínám na své začátky. Ono se všechno pomalu vytrácí z hlavy, kdybyste za mnou přišel před takovými deseti-dvaceti lety, určitě bych vám toho pověděla víc.

Jiří Suchý: Lže, jako když tiskne

Denní tisk čtu pravidelně denně, ale nepravidelně v tom smyslu, že střídám tituly. Jednou jsou to tyhle noviny, jindy tamty, a musím říct, že si libuju. Po čtyřiceti letech hubených osmistránkových listů, kdy i těch osm stránek bylo moc, protože se smělo psát jen o tom, o čem se smělo psát, a toho nebylo mnoho, je tu úroda zpráv, které člověk skutečně přečte, na rozdíl od článků v socialistickém tisku, které nepojednávaly mnohdy v podstatě o ničem a jen přemílaly fakta o úspěších našeho zřízení.

Ondřej Suchý: Sága rodů Lupinů (2)

Tak Cardinál Nermin, pro nás Lupino III., je už na cestě! Zatím co má žena Johana denně před spaním v posteli studuje knihu Pražský krysařík (po kolikáté už?), já dávám přednost trochu jiné literatuře o psech. Jsem celoživotní obdivovatel Jana Wericha a tak si čtu pro změnu v jeho knížce Povídky nejen o psech. Jan Werich měl v úmyslu napsat o psech celou knihu, bohužel, osud mu to nedopřál, stihl jen několik povídek.

Ondřej Suchý: OBŽALOVANÝ (3/3)

Bylo více těch, kteří se ve své době marně snažili předložit důkazy Burianovy neviny široké veřejnosti.... Zatímco se v tehdejším tisku objevovaly proti Burianovu výpady nejhoršího kalibru, článek, jehož autorem - dle tvrzení paní Červené - byl nejspíše dr.J.Vojtíšek (článek je nepodepsaný), se na stránky novin nedostal. Zde je alespoň jeho část.

Ondřej Suchý: OLGA SCHOBEROVÁ - hvězda mého života

Po mnoha týdnech korespondence a telefonátů jsme se konečně s paní Olgou-Olinkou-Schoberovou-Berovou sešli v nejmenované malé pražské kavárničce. Když jsem přišel, už tam byla ve společnosti svého advokáta, u nohou ležel její pes. Přestože mi bylo hned na úvod řečeno, že můj návrh životopisné knihy akceptován nebude, nelitoval jsem ani minuty, kterou jsem mohl strávit ve společnosti této herečky!

Ondřej Suchý: Tajemství rentgenového snímku Hany Vítové

Život Hany Vítové byl pestrý, i když vůbec ne v takovém slova smyslu, jak bývá dnes chápáno. Dalo by se o ní mluvit asi podobně jako o Věře Ferbasové, o níž mi komik Jára Kohout říkával: „Ta byla tak cudná, že když se šla koupat, brala si pásku na oči.“ Hana Vítová byla jemná, tichá, bezkonfliktní a já si dodnes považuji, že jsem s ní měl možnost posledních několik roků jejího života být v přátelském styku.

Jiří Suchý: Pravda o existenci Járy Cimrmana

"Když jsem tohle zjistil, napadlo mě, jestli Jára Cimrman není pouze smyšlená postava. Ale stačilo, abych si uvědomil, co všechno tenhle genius uskutečnil, a pochopil jsem, že tu musel mezi námi žít. Žádná smyšlená postava by přece nemohla složit operu, nemohla by mít na svém neexistujícím kontě tolik vynálezů, uměleckých děl, tolik slavných výroků. To může dokázat jen živá bytost. Nemám pravdu? Nemám.

strana 1 / 26

Další strana »