Na přástkách v Podorlicku s dívkou na koštěti

Na okraj právě vyšlé knihy, jejíž kmotrou se stala pohádková dívka na koštěti, ale na Studánce tady nepohádkově přítomná Petra Černocká

287 stránková kniha, která vznikla převyprávěním historických příběhů se vztahem ke skutečným místům a vycházející z historických faktů regionu orlického podhůří v dobách minulých staletí, kdy lidé neměli televize a scházeli se společně na přástkách, vyšla v roce 125. výročí narození Eduarda Weise (*26. ledna 1886) z iniciativy jeho rodiny. Na vydání se podílela i vynikající výtvarnice Jarmila Haldová ze Sedloňova v Orlických horách. Křest této vzácné knihy, jež vyšla víc než 50 let po jejím napsání, měla křest v letovisku Studánka v sobotu 1. října a právě tam – v ten den a jen tam - byla k dostání limitovaná číslovaná série 53 jejích výtisků. Její kmotrou se stala Petra Černocká, o rozsahu díla svědčí i výčet pověstí a zkazek ze života lidu a z historie Podorlicka, jak zní podtitul, ten je na čtyřech stránkách. Uveďme namátkou pár: O hradu Velešově, O tvrzi v Uhřinovicích, O kostelích v Šachově a v Černíkovicích, Kaplička Panny Marie Karmelské v Solnici, O lázních v Kostelci i nad Orlicí, O původu Studánky u Rychnova, O vodníku pod Přímem, O upíru v Liberku, O Fekstu u Byzhradce, O uštvané ženě na Halaburce, O černém psu u koruneckého rybníku. Velice cenné jsou autorův doslov, doplňky, poznámky, literatura a prameny.

Autor této publikace Eduard Weis byl vpravdě renesanční osobností – profesorem filozofie, archivářem, kronikářem, který do kroniky Rychnova nad Kněžnou zapisoval události všední i významné, a přispěvatelem regionálních novin Posel z podhoří. Byl dlouholetým režisérem a dramaturgem ochotnického souboru Tyl v Rychnově, který uměl poutavě vyprávět na besedách o minulosti kraje. Byl také správcem místního muzea i rádcem široké čtenářské obci a se svými znalostmi historika umění zpracovával dokumentaci ke sbírkám zámecké obrazárny. Na sklonku svého života se několik let věnoval psaní této publikace a využil svých znalostí historie a kontaktů s lidmi, kteří mu pomohli vytvořit tuto ucelenou sbírku.

Abychom pochopili tento ediční počin, dejme ho do širších souvislostí a citujme kapitolku Traktory do zámku a podtitulem o komunistické zhůvěřilosti po víc než 50 letech z multimediálního DVD kněženskorychnovského průvodce: Ten docela zapomenutý 429 stránkový strojopis Eduarda Weise z roku 1953 nevydané publikace „Barokní obrazárna v kolowratském zámku v Rychnově nad Kněžnou“ představuje popis jednotlivých obrazů i jejich seznamy z let 1716, 1743, 1785, 1853, 1872 a 1937 a na straně 425 pod názvem „Několik slov závěrem“ přináší děsivé svědectví o plánech komunistických mocipánů na využití tehdy státního zámku v Rychnově nad Kněžnou jako STS (strojní traktorové stanice). Ocitujme je z originálu bez pravopisných úprav.

Končím svou práci a znovu opakuji: její účel je ryze kronikářský, a podnět k ní byl dán obavou, že jednou nebude Rychnovanu ani známo, jak vzácné památky ušlechtilého umění minulých staletí byly kdysi shromážděny ve zdejším zámku. Tarda sit illa dies et longo serior aevo - ale mohou-li se již dnes ozývati návrhy úředních komisí, že místnosti v zámku by se znamenitě hodily za sýpky, že v kolonádě je možno umístit víc než 85 traktorů a řada místností může být výborným skladištěm materiálu a zboží nejrůznějšího druhu a ve velikém množství, když na námitku správce zámku, že po zabrání všech místností nezbude mu místa ani k pověšení prádla, odpovídá jeden z čelných členů komise a kulturní (!) funkcionář s velikou pravomocí, že může k tomu dobře posloužit kaple - pak je skutečně oprávněná obava, že kolowratská sbírka obrazů nebude mít již dlouhého trvání v podobě, jak byly zůstavena svým restaurátorem, ba dokonce že se s ní Rychnov vůbec rozloučí jako s nábytkem v jednotlivých salonech výstavních, který byl rozvezen do nejrůznějších míst a měst.

A i když obavy ty jsou snad (a doufejme, že jistě zbytečné, když na druhé straně jiný resort státní správy věnuje velmi značné částky na opravy a údržbu zámku, hledě jej uchovati jen pro účely kulturní) není ani pak tento nástin stavu zdejší obrazárny bezúčelný: dosud se setkal každý, kdo se chtěl o ní dovědět něčeho bližšího, jen s přívalem neznámých jmen autorů, kterým chtěl oslniti laika „učený“ pisatel průvodců a turistických příruček; o obrazech se vlastně nedověděl vůbec ničeho.

A tak, třeba snad i tato práce jsou jen „jepicovité záznamy, hodné podrobných dějin ostrostřelců“, jak vlídně posuzuje takový sběr kronikářského odpadu jeden z vlivných dnešních autorů, přece se domnívám, že může leckomu posloužit aspoň jako ukazatel zarostlých cestiček k historické skutečnosti.

Pokud si někdo myslí, že v případě rychnovského kolowratského zámku jde jen o legrácku, pak připomeňme, že sousedící jízdárna, postavená v roce 1727, byla v předlistopadových letech využívána jako sýpka obilí, tělocvična a sklad nábytku. Nic vymyšleno, přátelé. O to víc si ceníme vydání této Weissovy publikace Na přástkách v Podorlicku. Publikace, napsaná – citujeme – k oslavě 700. výročí založení města Rychnova nad Kněžnou 1258–1958, je k dostání za 250 Kč.

Poznámka redakce: Na vydání této publikace se redakčně podílel Josef Krám.