Publicistika – Doporučení

Jitka Dolejšová: „Zlatá šedesátá“ bez pozlátka

Vzpomínky a realita. Jak se mnohdy liší… Šedesátá léta 20. století mohou mít ve vzpomínkách zlatý nátěr, ve skutečnosti jím však prokvétala rez každodenní reality. Na jedné straně uvolnění společenské a kulturní atmosféry, na straně druhé ekonomické problémy a komunistické pojetí moci. Jaký byl v té době běžný život obyvatel, jak trávili volný čas, jak nakupovali?

Jitka Dolejšová: Pošli to dál

Všechno v životě učitele sociálních studií Eugene Simoneta (KEVIN SPACEY) má svůj přesný řád. Každá košile, každá tužka, každá osoba má své přesně vymezené místo. A jak říká stará moudrost, pokud chcete zachovat hladinu jezera svého života neporušenou, potom se pod ní nesmíte nikdy potopit. Dosud se nenašla osoba, která by něco podobného po panu učiteli Simonetovi žádala.

Pavel Pávek: Sýr nad zlato

Kuchtík seděl v restauraci, čekal na objednaný smažený sýr a vzpomínal na časy, kdy se jím sytil ve chvílích výplaty v nedohlednu. Za cifru na dnešním jídelním lístku si tenkrát mohl dát dva bifteky, ale pouze mohl, když měl sotva na smažák. Číšník dodal pokrm, ale kuchtík, neb je již gurmánem, nebyl právě nadšen.

Vlastimil Marek: Předmluva k českému vydání

Časy, móda a mobily se mění, ale právě tak pružně by se měly měnit, přizpůsobovat i naše názory. Jenže sebestředná pýcha člověka doby technologické, soustředěného spíše na kvantitu než na kvalitu a soustřeďujícího naprostou většinu svých činností směrem ven, rychleji a hřmotněji, až do vesmíru, proměnila názory v dogmata a vesmír v lidském mozku a vědomí v něco zbytečného a zdržujícího.

Josef Krám: Na přástkách v Podorlicku s dívkou na koštěti

287 stránková kniha, která vznikla převyprávěním historických příběhů se vztahem ke skutečným místům a vycházející z historických faktů regionu orlického podhůří v dobách minulých staletí, kdy lidé neměli televize a scházeli se společně na přástkách, vyšla v roce 125. výročí narození Eduarda Weise (*26. ledna 1886) z iniciativy jeho rodiny. Na vydání se podílela i vynikající výtvarnice Jarmila Haldová ze Sedloňova v Orlických horách.

Czech Art Festival 2007 – veletrh umění

Czech Art Festival – prodejní veletrh umění je mezinárodní přehlídkou výtvarného umění, které se účastní výtvarníci z České Republiky, Slovenska, Rakouska, Německa, Chorvatska a jiných evropských zemí. Czech Art Festival je výjimečný osobní účastí výtvarníků, kteří se nejen prezentují veřejnosti, ale také navazují kontakty s výtvarníky, galeristy a dalšími zájemci o umění.

Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (12)

Co všechno má léčivou moc? Samozřejmě bavíme se stále o kuchyni, což bývalo oblíbené téma přítele Karla Helmicha, ač vzděláním právník, profesí grafický a výtvarný novinář, ve volném čase náruživý aviatik, ale stačilo jen tak letmo ztratit nenápadně slovo o gastronomických požitcích, byl Karel na vrcholu blaha.

Emanuel Šíp: Podzimní vláček

Přijměte mé pozvání na výlet vlakem. Není to banalita. Stále více ubývá lidí, kteří alespoň čas od času nastoupí do vlaku. Je to zdánlivě nepohodlné – místo startování auta v garáži u domu dojít či dojet na nádraží, přizpůsobit se jízdnímu řádu, omezit svou možnost volby... Na druhé straně toho, kdo to po dlouhé době, či možná poprvé zkusí, potká úplně jiný svět.

Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (11)

Pomalu končí naše gurmánské a kulinářské recepty podle mého přítele Karla Helmicha (jakou on by měl radost, že ty jeho recepty spatřily světlo světa, ověšené mými komentáři a přípodotky – nevím, zda by i s nimi by byl spokojen, on být prevít velký kritik, ale svou kritiku vždy tak zažbrblal, aby to měl už za sebou…).

Jarmila Moosová: Není ucho jako ucho

Už vám někdo řekl, že máte za ušima? Jak často jsme také jedno velké ucho s příslibem, že se někde něco zajímavého dozvíme!? Ano, ano, to už se pomalu začínám blížit k uchu, o kterém se tady chci zmínit. Výraz, který člověk denně slýchá v nejrůznějších souvislostech, dokud se nesetká s fungl novým. Namítnete, že jsem se právě probudila ze stoletého spánku? Možná. Ale já ho vážně dnes slyším ve svém životě prvně - ucho stránky!

Jaromír Matoušek: Fotografové války 1914–1918

Žádná země na světě se nemůže pochlubit tím, že by vlastnila fotografický archiv z 1. světové války. Je pravda, že se najdou v rodinách jednotlivé fotografie dědečků ve vojenských uniformách pózujících ve fotografických ateliérech, aby získali na památku obrázek, který by pak rozesílali svým drahým rodičům, děvčatům a kamarádům. Ti je pak ukazovali dál, dalším lidem, kteří dotyčného znají, nebo bohužel též znali. Ve válce se především střílí a kde se střílí, tam umírají lidé…

Renata Šindelářová: Příběh lidstva v dopisech

ROK V DOPISECH nám odhaluje starosti typické pro tu kterou dobu a pomáhá nám si uvědomit, nakolik jsou podobné těm, jež prožíváme dnes. Že lidé před mnoha stoletími se strachovali, stejně jako my, o zdraví své a svých bližních, o šťastný osud dětí, o lásku, ale také o mír, který my považujeme za samozřejmost a pokud by některý z nás takovou obavu spontánně vyslovil, snad by to vzbudilo i posměch.

Josef Krám: Vítejte v Rychnově nad Kněžnou

Jenže - už jsem nebyl natolik důsledný, abych si klikl na poslední odkaz v jeho mailu - www.rychnovskypruvodce.info - čímž bych si pak nesporně odpustil jednu malou blamáž, kterou jsem napravil až po obdržení druhého mailu od PhDr. Josef Kráma a následně (doufám) tímto článkem. Ale - jak se říká - všechno zlé je k něčemu dobré, a já bych vás, milí čtenáři, následujícím představením a doporučením rád upozornil nejen na osobu PhDr. Josefa Kráma, který si rázem získal můj obdiv, ale hlavně na jeho úctyhodné dílo, jehož prezentace si skutečně zaslouží své místo v Pozitivních novinách.

Jana Hochmannová: Co dělat, aby vaše letní dny byly pestřejší?

Stává se vám často, že se v některém oblečení necítíte dobře? Nemusí to být vždy tím, že by bylo špatně ušito, ale na vině mohou být i barvy. Je zcela přirozené, že v určitém ročním období toužíme po úplně jiných tónech. Tak například v zimě vyhledáváme spíše barvu červenou, oranžovou, žlutou a hnědou a s přicházejícím létem se toužíme spíše ochlazovat a tak i barvy podvědomě vybíráme studené jako např. modrou nebo zelenou.

strana 1 / 24

Další strana »