Jsou místa, kam se rádi vracíme. Nejsem výjimkou, i mne potkala tahle „nehoda“ a zvyk se stává železnou košilí. Ač ze severu Čech, opět jsem zamířil do Znojma, v tomto roce už podruhé. Na svých cestách si dělám poznámky, které se mi často promítnou v krátkém fejetonu a za poslední roky vydaly na dvě knížky. Shodou náhod, kterým významně napomohla Ing. Bogdanová z Popic, se o mé práci dozvěděli i na Středním odborném učilišti a Střední odborné škole Znojmo na Přímětické ulici. Tamní učitelé v čele s češtinářkou Miluší Zahradníčkovou mne požádali o krátký příspěvek v rámci výuky českého jazyka na téma: Proč vůbec číst v jednadvacátém století? Předstoupit před téměř dospělé studenty a pedagogy této prestižní školy bylo pro mě výzvou obhájit něco, oč se vedou spory, kde předem není vítěze, a kde může uspět pouze charisma a konkrétní příklady.
Vzal jsem si s sebou své poslední knížky a doufal jsem, že uspěji. Udržet pozornost pouze odkazem na to, co vše čtenář najde v knize, je málo. Musí to jít jinak, a tak se škola na mé vystoupení připravila. Audiovizuální technika dala slovo nejprve mé známé redaktorce Augustové v televizním šotu a pak to už bylo na mně.
Těch besed, čtení a diskusí mám za sebou mnoho, ale ve Znojmě jsem měl pocit, že mi auditorium skutečně naslouchá. Doufám, že posluchači tento pocit sdíleli, když jsem od mentorování přešel k příkladům, jak literatura může i v současném reálném světě sehrát pozitivní roli, kdy se stává výzvou, kam napřít své síly a co změnit.
Tímto svým malým příspěvkem chci poděkovat vedení školy, češtinářům, ale i ostatním pedagogům Středního odborného učiliště a Střední odborné školy Znojmo na Přímětické ulici za pozornost, kterou věnovali přípravě besedy, studentům za jejich trpělivost a snahu pochopit závažnost tématu.
Jak vidno, není proč lámat hůl nad našimi dětmi. Pokud vedení se studenty pracuje tak, jako na této škole, nemusíme mít z budoucna naší země obavy. Kdo chce zapalovat, musí sám pro věc hořet. Jak omšelé a tisíckrát omleté heslo, ale jak pravdivé!
Jsem rád, že jsem měl možnost školu navštívit a poznat, že u nás stále existují školy, kde formalismus a stereotyp je nahrazen entuziasmem pedagogů. Hovoří o tom, kromě jiného, i výsledky dosahované jejími žáky, diplomy, trofeje a ocenění, které jsem při návštěvě školy viděl vystavené v jejích prostorách.
Přeji škole, studentům a v neposlední řadě městu Znojmu co nejvíce úspěchů dosažených mladými lidmi. Milí Znojemáci, máte k tomu dobře našlápnuto!