Dana Rezková je autorka působivých tapisérií. Textilní gobelíny vytváří technikou útkového rypsu, vyvazováním uzlů a různou kombinovanou technikou. Pracuje s vlnou, konopím, sisalem a dalším materiálem. Žije v Liberci. Jako námět si v roce 1989, ještě před sametovou revolucí, vybrala sv. Anežku Českou. „Říkala jsem si, že má říct něco naší zemi.

Sv. Anežka je jednou z nejušlechtilejších postav našeho národa, celý svůj život zasvětila trpícím bližním. Sytila hladové, ošetřovala nemocné, pečovala o staré, povzbuzovala bezradné. Svým životním postojem nám dává příklad k tomu, abychom nehleděli jen na svůj prospěch, ale každý dle svých možností pomohl těm, kteří to potřebují. Úcta ke sv. Anežce České by měla přinést i mravní, kulturní a hospodářský rozkvět našeho národa, neboť též šířila pokoj a smíření, dodávala útěchu a dokázala vlévat novou naději. Její odkaz zní: Mír a dobro všem,“ uvedla umělkyně.

Když práci v roce 1991 dokončila, poměry v naší zemi byly už jiné. Totalitní režim nahradila demokracie. Lidé se mohli opět svobodně vyznávat k víře. S jakými pocity Dana Rezková na díle, které je 2,8 metrů vysoké, pracovala? Jaké myšlenky ji při práci naplňovaly? „Při vlastní tvorbě jsem pociťovala obdiv k této vzácné bytosti (světici) a chtěla jsem co nejpřesvědčivěji zobrazit vyzařování ušlechtilé laskavosti Anežky České a její soucit s trpícími. Ti jsou zde v náznaku ztvárněni v hrubším provedení, kontrastně vyjadřující jejich bezútěšnost a prosebnou naději,“ vyjádřila své pocity autorka.

V našich dějinách nemáme mnoho postav takového formátu, jakým byla právě Přemyslovna - princezna sv. Anežka Česká. Řízením osudu i vlastní vůlí, a také díky rané výchově v klášteře (od 3 let), kde se otevřela duchovnímu rozměru života, minula cestu mravní zkaženosti u císařského dvora. Jelikož byla zaslíbena synovi císaře Fridricha II., v osmi letech ji jako budoucí císařovnu poslali na vychování do Vídně na vévodský dvůr, kde odhalila tamní nevázaný život. Ze svatby kvůli politickým intrikám sešlo a i později, kdy ji o ruku žádal sám císař Fridrich II., se vnitřně čistá Anežka vlivem neblahých zkušeností, kterých u dvora v Rakousku nabyla, moci, pomíjivé slávě a úpadku lidského charakteru vyhnula. Nabídku k sňatku odmítla, a to dokonce dvakrát.

Česká princezna dala přednost trvalým hodnotám a rozhodla se plně odevzdat Bohu a jeho prozřetelnosti. Svůj život zasvětila pomoci potřebným. Založila v Praze špitál, na jehož výstavbu darovala celé své královské věno. Péči zde našli nejen nemocní, ale také poutníci, lidé bez střechy nad hlavou či pronásledovaní.

Tento rok uplynulo 800 let od jejího narození. Vloni vyhlásilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy výtvarnou soutěž s názvem „Přemyslovna svatá Anežka Česká a její doba“. Děti od mateřských škol až po mládež na vyšších odborných školách se tak mohly se životem této velké ženy našich národních dějin tvořivou formou seznámit.

Navzdory svým zásluhám a čistému životu byla Anežka Česká kanonizována až 12. listopadu roku 1989. Vzápětí přišla do České republiky sametová revoluce, uvolnění z jařma totality, mezi lidmi zavládla euforie. Snad bychom si její působení měli více připomínat a snažit se také tak naplňovat Boží (chcete-li přírodní) zákony, aby se naše země, náš národ posunul výš a netápal v temnotách. Teď už máme svůj osud ve svých rukách, už nám přes dvacet let nikdo nebrání, co můžeme, nebo nemůžeme dělat, jak se máme projevovat, jak myslet, co říkat atd.

Tapisérie sv. Anežka Česká, vytvořená nadanýma rukama Dany Rezkové z Liberce, je nyní k vidění v Galerii Crux v Brandýse nad Labem. Zájemci se na ni mohou přijít podívat do 18. listopadu 2011.