Denní porada začala jako každý den přesně v deset hodin. A jako každý den se nejprve ptal šéfredaktor, co má kdo pozoruhodného. Vždy otrávený vedoucí sportu Mgr. Krysařík znuděně informoval, že se hraje hokej, a jestli to ti volové nezvorají, mohl by být výsledek znám do uzávěrky. Komentář už je pochopitelně napsaný předem. Snaživá představitelka kultury Bc. Wordenová pravila, že se jim podařilo získat exkluzivní rozhovor s televizní moderátorkou počasí, která zničehonic otěhotněla. Kromě pokusu zjistit, kdo je vlastně tatínkem, se jí ptají na román Budu mít miminko, který hodlá předvídatelka počasí sepsat během mateřské dovolené a etablovat se tím pádem jako spisovatelka. Kdežto zástupce šéfredaktora Mgr. Cafourek, přes brýle na dálku zahleděný do svého notebooku poznamenal, že podle ČTK hodlá národní banka výrazně snížit lombardní sazbu.

„Tak se podívejme!“ zahlaholil šéfredaktor rázem probuzený neznámým pojmem, „lombardní sazba. To je zajímavý. Má k tomu někdo něco?“

Obvykle bledý vedoucí ekonomické rubriky Mgr. Šátral teď dokonce zezelenal, povstal a s omluvou, že včerejší recepce na uruguayské ambasádě byla poněkud náročná, se odebral na toaletu. „Lombardie leží na severu Itálie,“ prozradil jménem zahraničněpolitických komentátorů Mgr. Steiner, aby řeč nestála. „Centrem je, pokud se nemýlím, Milán. Ale to bude nejspíš vědět tady kolega Krysařík,“ servíroval s potměšilým úsměvem nalevo od sebe. „Jasně,“ odrazil podraz šéfsporťák Mgr. Krysařík, „AC Milán. Stadión Giuseppe Meazzy. Mizernej trávník.“

„Počkejte, pánové,“ ujal se řízení porady opět šéfredaktor, „tady nejde o fotbal, ale o úplně jiný peníze, když s tím chce něco dělat národní banka. Mějte rozum. Lombardní sazba. Nemělo by něco foto?“

Šéf fotoreportérů Mgr. Divínek prohlásil, že to je těžký, když na zahraniční cesty nejsou peníze, jak tady vždycky a marně upozorňuje. On sám například nebyl v Itálii ani nepamatuje. Takže teď ať od něj nikdo nečeká zázraky. Maximálně může někoho poslat před italské velvyslanectví, aby si tam počkal, až se začnou srocovat davy.

„Říká vám něco lombardní sazba?“ zkoušel svou sekretářku po návratu z porady šéfredaktor stále ještě znejistělý ohledně severní Itálie. „Samozřejmě,“ pravila elegantní dvaašedesátiletá dáma a vstala od počítače jako vždycky, když hovořila se svým o třicet let mladším šéfem. „To jsou úroky, za které půjčuje centrální banka peníze ostatním bankám.“

„No vidíte,“ konstatoval šéfredaktor, když se probral z leknutí.. „A představte si, paní Mileno, že ani jeden z těch našich pitomců to nevěděl!“

Ze stejnojmenné sbírky krátkých textů s obrázky Miroslava Slejšky, Praha 2010