O pevném postoji výpravčího Hrabánka

Výpravčí Ludvík Hrabánek se stal ve stanici Dobrotín jednatelem ROH. Byl znám jako organizátor četných vlakových i autobusových zájezdů. Funkci přijal, aniž pochopil význam odborářské činnosti. Neznal dokonce ani stanovy! Funkci vykonával po svém, systémem Haškova strážmistra Flanderky z četnické stanice v Putimi. Korespondenci která se netýkala zájezdů, házel nerozlepenou do šuplíku. Jen jedinou obálku rozlepil a přivodil si tak nepříjemnost. Z obálky totiž vypadla příručka Rukověť železniční přepravy. V kostce zde byl výcuc ze všech předpisů. Stačilo si pak nastudovat tuhle útlou knížečku a zcela ignorovat všechny předpisy.

Ludvík si vzal příručku na přezkoušení. Odehrávalo se v Brně-Maloměřicích. Ludva se strategicky umístil uprostřed třídy. Posléze zjistil, že zkušební komisař zkouší podle stejné příručky! Začal se bavit, obracel stránky a všem dokola napovídal. Nezaregistroval, že sám nedostal jedinou otázku. Přezkoušení skončilo. Komisař pravil:„Soudruzi, všichni jste prospěli. Můžete jít domů, zůstane jen soudruh, který celou dobu napovídal!“ Další hodinu se pak potil a nakonec byl rád, že nepropadl.

Přišel rok 1968. Na protest proti okupaci přicházely na stanice různé výzvy. V jedné nerozlepené obálce byl vyhlášen bojkot symbolů komunistické servilnosti. Odstraňte z průčelí staničních budov rudé hvězdy! Symboly začínaly pomalu mizet. Na celé trati zůstala jediná.Ta v Dobrotíně. Projevil se pevný postoj zaměstnanců této stanice!

To ve stanici Borovany byli jiní kabrňáci. Na dlouhém žebříku v modrácích a s majzlíkem odtesával rudou hvězdu z průčelí budovy sám náčelník stanice. Byl přistižen občanem Martincem.Ten pravil:„Jindřichu, tebe viděl pracovat, to je obrovský zážitek. Ale neboj se, já jsem si tě vyfotografoval!“

Přišla normalizace. Hvězdy se začaly vracet na své místo. Pomýlení občané začínali přehodnocovat své neuvážené činy.U domku svědka Jeníka Martince se netrhly dveře. Každý chtěl tu fotografii agilního soudruha, náčelníka stanice. Přišel i on sám. Honzík zauvažoval. Tohle se musí využít. Seděl pak v hospodě U Saliny. Jako štamgast vlastnil své místo. Honzík sedí a najednou hostinský přináší na podnose frťana vodky. Zvednutím ruky se hlásí dárce. Pak odněkud přichází další pozornost.Výpravčí Ludvík Hrabánek se pak dověděl pravdu. Starý kamarád Jeník Martinec si postesknul:„Tak to vidíš, a já už chtěl s tím chlastem přestat. Ale můžu? Ale já vím, co udělám. Já jim všem řeknu, že fotografie neexistuje. Já totiž žádný fotoaparát nemám!“

Po čase se začínají sčítat zásluhy. Hodnotí se pevný postoj v časech krizového vývoje. Záslužný čin jedné železniční stanice zůstal nepovšimnut. Nic se nestalo. Alespoň nemuseli symbol socialismu instalovat znovu!

Někdo se umí zviditelnit. Jednatel Hrabánek mohl využit své nedbalosti. Cožpak se mnoho hrdinů nestalo slavnými omylem? Signalista Homolka napsal do železničářského tisku báseň Slzy dojetí.Viděl je v očích starých soudruhů při spatření prvního sovětského tanku. Hrabánek znesvětil i tento čin. Pravil: "Je to vůl, já mám v očích slzy dojetí, akorát když mi přichází vystřídání!“

Atentát v Artěku

Na nádraží ve Lvově stojí vlak lůžkových vozů. Je sestaven z vozů sovětských železnic. Na konci celé soupravy jsou zařazeny dva vozy ČSD s českými železničáři. Jedou na Krym. Výpravčí Pepík Baron vystrčil hlavu z okna. Před vagonem s logem ČSD se tísní dav místních dětí. Volají unizóno:„Žuvačka jesť?“ Vzal hrst korunových žvýkaček Pedro. Rozdával je pak dětem z okna obouruč. Nechtěl je házet, ponížil by je! Najednou mu na obou rukou visí hrozen dětí. Drží jej za ruce a táhnou oknem ven. Už vyčníval napolo z okna, zadržován zevnitř vyděšenými turisty.Vysmekl se s nasazením všech sil s rukama do krve poškrábanýma.

Při čtrnáctidenním pobytu na Krymu se rýsuje zážitek prvního stupně. Bude autobusový zájezd do pionýrského tábora Artěk! Co se jenom mládež v padesátých letech načetla o tomto táboře. Dětský ráj! Skautské tábory, stany s podsadami a totemy byly dávány do protikladu k radostným úsměvům rozjásaných pionýrů. Proto není divu, že český turista hořel touhou po konfrontaci mýtu se skutečností.

Pepík si za účelem výměnného obchodu ulil do krabičky od holicího krému dlouhé zápaďácké žvýkačky Buble gum. Dověděl se, že se něco slaví a turisté se stanou svědky nějakých pochodů. Napadla jej najednou geniální ptákovina. Rozežene pionýrský průvod žvýkačkami! Jéňa Urbánek se přidal s fotoaparátem. Přímo uvnitř tábora se dějí přípravy k experimentu. Pepík se postavil na lavičku a Jéňa má připraven fotoaparát.

A už jdou. Parkem přichází Pioněrskij atrjad v plné parádě. V čele kráčí přerostlá pionýrka, stejně oblečená jako kuřátka za ní.Tvář prozrazuje její původ, jistě gorod Frunze. Na čele průvodu jsou dva bubeníci a konec zdobí dva trumpetisté. Každý pionýr má na košili odznak Vladimíra Iljiče Lenina v různém stupni vývoje. Lenin stokrát jinak! Později tohoto sloganu využije reklamní trh při nabízení kuřat. Trumpetisté troubí, bubeníci bubnují.

Teď přišla chvíle pro vykonání atentátu. Pepek si připadá jako Josef Gabčík v Libeňské zatáčce při atentátu na Heydricha. Teď!

Josef Baron stojí roztřesen na lavičce jako při vojenské přehlídce.

Pochodující pionýři udělají vlevo hleďˇ! Uvidí vějíře žvýkaček v obou rukou neznámého pána. Ten rozvinul dlouhé žvýkačky do podoby rozdaných karet. Nastal nepopsatelný zmatek.Vědom si krvavé zkušenosti při rozdávání korunových žvýkaček na nádraží ve Lvově, zbavuje se všech žvýkaček jedním hodem. Háže je mezi pionýry!

Chumel pionýrů se zmítá v divokém zápase. Začíná nelítostný boj. Do hluku válečné vřavy ječí vedoucí z goroda Frunze. Bubínky a trumpety se válí po zemi.

Oba atentátníci si najednou uvědomují vážnost situace.

Rychle prchají z místa činu. Kdyby Jéňa akci vyfotil, mohla by to být světově proslulá fotografie nazvaná – Vítězství žvýkačky nad vojenským drilem.

Dva atentátníci prchají parkem jako zběsilí. Při běhu se ohlížejí a jejich sprint dosahuje atletických parametrů. Nakonec měli štěstí.

Kdyby je někdo viděl, dlouho by doma chyběli v místě bydliště i v pracovním procesu!