Vratislav R. Bejšák-Colloredo-Mansfeld: Nejlepší prodavač Encyklopedie Britannica na světě byl z Brna

Rubrika: Publicistika

Jim Mynár. Poprvé jsem ho potkal v hale před David Jonesem na Bondi Junction koncem roku 1982. Nevysoký, v šedých kalhotách bez puků a v modrém tričku s malým nápisem „Encyclopaedia Britannica“, prodával takto zmíněný produkt kolemjdoucím lidem, a tak jsme se potkali takto ještě mnohokrát. Jednou mi nabídl vizitku, kde stálo, že bydlí ve Vaucluse a prý, ať se u něho stavím na kafe, ale nějak se mi nechtělo, asi to bylo tím, že jiný krajan, kterého jsem ve Vaucluse navštívil v té době, bydlel v nepříjemně páchnoucím sklepním bytě.

Když jsem se v listopadu 1989 oženil, rozhodl jsem se, že koupím své ženě Zuzaně k Vánocům výše uvedenou encyklopedii, která v té době stála kolem AUS$1500.

Abych udělal dobrý skutek, vyhrabal jsem vizitku, zavolal jsem Jimovi a on večer přijel. Tehdy jsem bydlel v 53 Lamrock ave na Bondiho pláži. Dohodli jsme se a on mi navíc přihodil zdarma encyklopedii umění, což mi udělalo radost. Za pár dní v noci přijel a drže v ruce velkou těžkou krabici, poprosil, jestli bych mu nepomohl. Vyšel jsem před dům a koukám po nějakém starším autě s otevřeným kufrem a nikde nic, až najednou jsem vytřeštil zrak – nádherný stříbrný Bentley před domem měl otevřený kufr a tam byly ony krabice.

Ten víkend jsem Jima navštívil. Bydlel v obrovské bílé vile na Dover Heights v Portsman Avenue, s výhledem na záliv a na most. Jak jsem se později dověděl, pravidelně k němu chodila na Nový rok televize natáčet ohňostroje.

Tam jsem se seznámil s jeho manželkou Evou. Pocházela z Maďarska a podle fotografií na zdi připomínala v době mládí herečku Zaza Gábor. Měla neskutečný zvyk, když s vámi mluvila, a to velice rychle, že se vám dívala přes rameno někam do dáli, snad až do Budapešti, a přitom navíc lehce přimhuřovala oči, což mne lehce vyvádělo z konceptu, zvlášť když jsem zjistil, že se Eva nedá zastavit, dokud nedopoví, co chtěla říct. Jak jsem zjistil, bavila se tím, že prodávala a kupovala pozemky. V obrovském domě byl neskutečný nepořádek, všude se válely haldy dokumentů a jiných věcí a krabic, a mezi tím vším ulička na procházení, nebyl čas na uklízení.

Od Jima jsem se dozvěděl, jak v roce 1968 přijel z Brna a nemohl sehnat práci, hlášení o náboru pracovníků na podomní prodej encyklopedie uslyšel leže na Bondiho pláži, a jak se hned sebral a v krátkých kalhotách, v tričku, s ručníkem přes rameno a ve vietnamkách přímo z pláže dojel do kanceláře, kde podepsal smlouvu, a vyprávěl, jak ho po třech měsících vyhodili, protože nic neprodal, aby ho týden nato vzali zpátky, protože pár dní poté, co ho vyhodili, se ozvali tři zákazníci se zájmem o nákup.

Vyprávěl, jak si půjčil knihy o tom, jak prodávat, a jak po nocích studoval a přes den prodával. A pak se stal ten podivný zázrak. Nejlepším prodavačem encyklopedií v té době byl jakýsi Japonec, kterýžto během jednadvaceti let obdržel čtyřikrát titul nejlepšího prodavače měsíce na světě. A najednou někdo během čtyř let obdržel tento titul čtyřiadvacetkrát a ten někdo byl Jim Mynár.

Když mu dávali tento titul po pětadvacáté, pozvali ho do ústředí Encyklopedie Britannica, předali mu úžasný diplom, kde se podepsalo všech 25 ředitelů encyklopedie, kteří sídlili kolem celého světa, a pojmenovali po něm odměnu „Jim Mynar award“ (viz obrázky).

V době, kdy jsem Jima navštívil, měl těch různých odměn a vyznamenání plnou skříň a stále byl tím nejlepším.

Pak jsme se vídali sem a tam, třeba nám Eva zavolala a nabízela úžasnou koupi pozemků v Queenslandu a tak. Pak jsme se asi dva roky neviděli a najednou letos v lednu zavolal, a já ho po dlouhé době navštívil, abych se dozvěděl, že manželka Eva loni zemřela a on byl v té době v nemocnici, a teď je sám, opuštěný a také na tom není nejlépe se zdravím.

Bylo mi ho líto, seděl v teplákách u velkého stolu, na kterém bylo asi deset prázdných konzerv od dvoudolarové polévky minestrone, a s milionovým výhledem na záliv za oknem. Svěřil se mi, že Eva, přes jeho zákaz a aniž by o tom věděl, zadlužila dům, pozemky v Queenslandu neměly takovou cenu a on je chudák teď bez peněz a na mizině. Ještěže ve spodním domě bydlí nájemník, který mu platí… Vzpomněl jsem si, že v době, kdy byl u vesla pan Keating, vydělával Jim 254 tisíc dolarů za rok.

Asi za týden jsem Jimovi znovu volal, ale telefon už nefungoval…

Jim Mynár zemřel 11. března 2012, opuštěný a bezdětný.

foto: archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 05. 2012.