Další návštěva země půlměsíce po dvaceti letech mě velice překvapila obrovskými změnami, které nabíraly stále více rozměrů a neuvěřitelně milých překvapení a neskutečných zážitků. 

Již samotný let z Prahy do Antalye poskytoval spousty pohledů z ptačí perspektivy na části Turecka z rozlohy 780.000 km2 s 65 miliony obyvateli. Později se dostaneme ještě k tomu, že Turecko je vlastně „největším přírodním muzeem na světě“. Jak nám sděloval turecký průvodce IZMAIL, je teprve asi 19% vykopávek odkryto. Ostatní ještě čekají na objevování.
Mě však udivilo nejen v horských oblastech tisíce a tisíce bílých pruhů, které jsem zprvu považoval za sluneční elektrárny. Pozorným pohledem a při nižších výškách jsem však zjistil, že se jedná o miliony fóliových skleníků.

Mezi spletí angličtiny a turečtiny najednou před halou letiště k autobusu slyším: „Ahoj Pepo!“ Byla to průvodkyně Lydie a další tři kolegyně, se kterými jsem průvodcoval červencový zájezd EURO TOUR s Beckem. Volá na mně: "Autobus 7!" Ano, ten jsem měl, pamatuje si to dobře. Nyní však nastupuji do autousu č.22. (tolik nás přijelo do Turecka) a slyším zase: „Ahoj Pepo!“ To mě zdraví další a další průvodkyně... Je to pěkné a příjemné setkávaní po světě. Tolik lidí mě nezdraví ani v Krupce u Teplic.
Cestou z letiště nás zavádí průvodkyně Lydie hned k první zajímavosti – k vodopádům říčky Düden, ústícím přímo do moře v Antalyi.
Ubytování ve čtyřhvězdičkových hotelech s přepychovými rauty je až neskutečné. Bazény, masáže, venkovní bazény, moře, minerální prameny, – nemůžu to vše stihnout. Fotografuji stále a stále….. Mám dva digitální aparáty. Později se ukázalo, že jsem udělal dobře, že mám dva.
V jednom dni jsem nafotil svůj cestovatelský rekord: 1.000 snímků za jeden den! Foťák to již nevydržel. Fotí dále dobře, ale nemohu s ním přibližovat.
Další den máme PAMAKKALE, kde jsem si chtěl právě smlsnout na detailech přibližování snímků. Mám však druhý, ale na tom přibližování zase není udělané! Má však zase větší panorama. Musím si koupit třetí (a asi také dražší).
Každý den poznáváme jiná města a zajímavosti a ujedeme přitom vždy cca 100–300 km autokarem. Celkem jsme projeli 1.500 km tureckého území.

 
 
 

Dnešní Turecko se rozkládá pouze na malé části bývalé Osmanské říše, která ještě před 1.světovou válkou sahala od Adriadského moře k Perskému zálivu, tj. Indickému oceánu. Větší část současného Turecka je na asijském kontinentu a říká se jí Anatolie nebo Malá Asie.
Východní Thrákie na evropském kontinentu má rozlohu pouhých 23.000 km2. Průměrná výška náhorní planiny Střední Anatolye je 800 m nad mořem (s mírným zvyšováním od západu na východ). Postupně se nadmořská výška zvyšuje až na 2.200 m ve Východní Anatolii. Pohoří Taurus na jihu země je paralelní ke Středozemnímu moři a jeho průměrná výška se pohybuje kolem 2.500 m (některé vrcholy však dosahují až 4.000 m).

 

Pohoří Pontské na severu je paralelní k Černému moři, jeho výška je kolem 1.500 m, ale směrem na východ dosahuje až 3.600 m. Pohoří v Západní Anatolii je kolmé k Egejskému moři a vyrostlo tak velmi nerovné pobřeží plné zákrut a zálivů. Mezi těmito horami vznikly úrodné planiny zavlažované už od dávných dob řekami (Selinus, Meandros, Castros, Pactolos).
Na jihu země stékají řeky zásobené vodou z roztátého sněhu z hor Taurus do moře. Nánosy těchto řek se utvořily větší či menší úrodné pláně.
Na náhorní planině směrem na východ od Solného jezera se nachází několik sopečných útvarů vysokých 3.000 – 4.000 m. Největší z nich je hora ARARAT (5.165 m) ve východním cípu země.
Ve stejném regionu je největší jezero Turecka, Van s rozlohou 3.600 m2. Široké pláně jsou hlavně pro pastvu, ale v nižších polohách se najdou i místa vhodná pro pěstitelství (pláň Igdir). Řeky Eufrat a Tigris, pramenící v této oblasti, zavlažující území Jihovýchodní Anatolie (horní Mezopotámie) a pak opouštějí Turecko.

 

Hory Černomoří jsou příliš blízko pobřeží, proto se zde nachází jen několik málo úrodných plání vzniklých nánosy, např.Bafra a Carsambra. Okolí Marmarského moře tvoří roviny s jen několika málo vrchy, s velmi úrodnou půdou zvláště v Thrákii. Náš průvodce Izmail dále sděluje, že Turecko je výrobou potravin zcela soběstačné a že ještě spousty potravin vyváží.

 

Ptám se Izmaila, jaké jsou dnešní vztahy s ostrovem Kypr, který jsem také celý projel, respektive s jeho dolní polovinou patřící Řecku. Turecko dnes vlastní horní polovinu Kypru. Horní část násilně obsazena v r.1974 Turky, a donedávna nebylo možné navštívit tureckou část z řecké strany Kypru. Vyprávím všem o dodnes rozděleném krásném ostrovu, i když obě země jsou v NATO.
Hranice prochází i městem Nikósie. Mezinárodní letiště v Nikósii je vyřazeno z provozu od r.1974. Stále jsou tam vojska OSN. Izmail říká, že se ho tato otázka dotkla, asi sám na Kypru nebyl.
Hovoří o dobrých vztazích s Řeky a vzájemné toleranci, i o žijících skupinách na obou stranách v Turecku, ale také o některých fanaticích, kteří toto způsobují a snaží se vytvořit přátelský dojem. Dává mně naopak otázku, zdali jsem tam viděl měděné doly, které vlastní a skoro všechno tam řídí Angličani. Říkám, že nejen doly, ale to je na tři audiovizuální přednášeky, což však zde Izmailovi nemohu předvést.

 

Malebné pobřeží s idylickými místy a spoustou malých ostrůvků nás zavádí do dřívějšího biskupského sídla Sv.Mikuláše MYRA. Dále pak podél snového pobřeží s pohledy na nespočet lyklických hrobek.
MYRA je jedno ze šesti velkých měst Lýkie, byla po jednu dobu hlavním městem a ve 3.století před naším letopočtem získala právo razit mince. MYRA je také dobře známa mezi křesťany: jako kněží zde působil sv.Mikuláš, sv.Pavel se zde na své cestě do Říma setkal s apoštoly. Nejazjímavější jsou skalní hroby v MYŘE  a též dobře zachovalé římské divadlo.

FETHIYE leží na jednom snovém výběžku a patří k nejoblíbenějším místům dovolených v Turecku. (Oblast LYCIA). Původně se město nazývalo TELMESSOS, bylo jedno z největších měst kmene Lyků. Proslavená byla zvláště věštírna.

 

SKALNÍ HROBKY nad městem jsou z let 550–300 před n.l. Rybářská vesnice obklopená horami je malebné místo s nádhernými plážemi a křišťálově průzračným mořem. Z lodičky máme překrásné panoramatické výhledy přes vodu a rákosí na skály a bezpočet skalních hrobek.

 
 

Okružní plavba lodí do DYLAN – malebné rybářské vesničky, která je také domovem želv Kareta. Je to široce rozvětvená říční delta hustě porostlá rákosím, malebnými pohledy na pohoří a zátoky, s vystupující písčitou pláží moře, chráněné místo želv, které po nakladení vajíček odplouvají opět zpět až k Mexiku.

EFESUS – je srdcem turistického ruchu na Egejském pobřeží – největší a nejzajímavější dochovalé antické město na světě. Turecký průvodce Izmail nám celé dopoledne vypráví o zdejší historii.
EFESUS je vystavěný podle plánů známého Hipodama, byl bohužel částečně vyrabován anglickými archeology, kteří při svých pracích využili slabosti a nezájmu sultánů Osmanské říše. Většina nejhezčích soch, nalezených zde, je dnes v Britském muzeu v Londýně.
EFESUS je jedno z nejdůležitějších měst obchodu v západní Anatolii. Cesta vede překrásnou přírodou kolem olivových lesíků a plantáží s fíky. Antický areál je umístěn v údolí vrchů Bülbül a Panayir. Prohlídka začíná od východní brány Magnesia směrem na západ k přístavu. Prohlížíme si slavné ruiny divadla, Celsusovy knihovny, zápasiště, mramorovou třídu, Kurétskou třídu, Odeon, Radnici, Divadlo a další…

ODEON a RADNICE: Odeon, vybudovaný ve 2 století, sloužil k setkávání vedoucích činitelů města - senátorů.
23 řad s kapacitou 1400 osob dokazuje, že se zde konávaly i jiné akce, např. koncerty. Mramorová sedadla v horních řadách se nedochovala, ale ve spodní části můžeme obdivovat jejich krásu společně se zdobením tlapy Tritona. Vedle odeonu stojí radnice, původně vystavěná ve 3.stol. před n.l., změněná do finálové podoby za vlády císaře Augusta, tzv. PRYTANEION. Zde - v posvátném okrsku bohyně Artemis - plál věčný plamen, o který se starali kněží – Kuréti. Ještě dnes jsou k vidění místnosti, kde se scházeli soudci a vyšší státní úředníci města. Při archeologických vykopávkách zde nalezené dvě sochy bohyně Artemis a Polymastros jsou dnes k vidění v muzeu v Selcuku.

 

KURÉTSKÁ TŘÍDA: Podél cesty vedoucí od radnice směrem dolů si všimneme odpadového kanálu. Tento hlavní kanál končil v přístavu a odváděl veškerý tekutý odpad města do moře. Cesta, po které pokračujeme, končí u Celsiovy knihovny a jmenuje se Kurétská třída. Kněží, kterým se všichni vyhýbali, starající se o věčný oheň, nosili dřevo právě po této cestě. Protože pravděpodobně pocházeli z Kréty, říkalo se jim Kuréti. Po celé trase jsou tisíce památek.

CHRÁM CÍSAŘE HADRIÁNA byl postaven v první polovině 2.století, je v korynstkém stylu s mimořádně vypracovanou výzdobou čelních stěn. Originál reliéfů, zobrazující mytologický příběh založení Efesu a zakladatele Androkola, je dnes v Selcuckém muzeu.

 
 

Izmail nás vede dále Kurétskou třídou, kde navazuje malým náměstím Mramorová třída. Utváříme si dojmy o 5.000 letech historie města. Po levé straně náměstí stojí Hadriánova brána, přímo naproti Celsiova knihovna a monumentální brána, sloužící jako vchod na Dolní (obchodní) agoru s Neronovým stoa, po pravé straně pak brother (dům lásky).

CELSOVA KNIHOVNA je dnes pravděpodobně jednou z nejlépe zrestaurovaných antických staveb na světě. Většina částí, patřících knihovně, byla totiž nalezena poměrně v krátké době a v blízkosti stavby. Knihovnu nechal vystavět jeden z římských konzulů pro svého otce ve 2.století. Monumentální bránou vedle knihovny se projde do prostoru zhruba 100 x 100 m, Dolní agory. Pozůstatky sloupů a prostor lemující obchody dokazují obchodní smysl tohoto náměstí.

ANTICKÉ DIVADLO se nachází na konci Mramorové třídy a je největším zachovalým antickým divadlem na světě. Kapacita divadla byla 30.000 osob. Divadlo je vystavěno v řecko-římském stylu. Orchestra ve tvaru podkovy a hlediště posazené na jedné straně hory Panayir jsou řeckým stylem, obloukovité brány vchodu pro diváky pak římským. Výstavba začala v 3.století před n.l., konečnou podobu divadlo získalo koncem 2.století.
V divadle, kde několikráte kázal apoštol Pavel, jednou za velkého protestu pohanských sloužících, se každým rokem pořádá festival hudby.

ARKÁDOVÁ TŘÍDA je nejširší ulicí Efesu, někdy také nazývaná Přístavní. Je pojmenována podle císaře Arcadia, který se zasloužil o její finální podobu. Široká ulice, téměř promenáda, je po obou stranách lemovaná sloupy, podstavci pro sochy a vchody do obchodů. Po pravé straně na začátku ulice jsou vidět zbytky bývalého gymnázia.

 
 

Podél cesty z EFESU do SELCUKU vidíme malé pozůstatky, jeden sloup a rozházené mramorové bloky jedné z nejdůležitějších památek antické doby - CHRÁMU BOHYNĚ ARTEMIS.
Tento chrám, jeden ze sedmi divů antického světa, hrál po tisíc let důležitou roli v náboženském, sociálním a ekonomickém životě Efesanů.

Projíždíme malebným pohořím TAURUS s cca 3.000 metrovými vrcholky. Uprostřed zelené krajiny se vypíná skvostná pohádková země. Jsou to sněhově bílé vápencovosintrové terasy (travertinové terasy). Tyto kupy jsou na severní straně údolí Büyükmenderese. Teplé termální prameny zde tvoří kaskády a vodopády. Od roku 1988 patří ke světovému kulturnímu dědictvíUNESCO. Travertinové terasy jsou staré 15.000 let. Léčivá voda má 36° C.
Nad sněhobílou turistickou atrakcí se nachází HIERAPOLIS s dobře zachovalým Nekropolisem. Velkolepý Amfiteátr pro 15.000 diváků a největší nekropole v Anatolii. Dále Nymphaneum, Apollónův chrám, římské lázně a stovky drobných objektů.

 

Po východu z předváděcí haly fabriky na kůži jsem se dostal na parkoviště k našemu autobusu č.22. Zaujal mně sympatický Securitates, a tak si říkám: Toho bych také chtěl mít ve fotoaparátu! Ale jak na to? Turecky ani anglicky neumím. Zkusit to rusky nebo německy – asi neuspěji. Odhodlávám se a říkám česky AHOJ! Odpovídá HELLO! Zvedá se ze židle a nahazuje milý úsměv a něco říká anglicky. Nerozumím mu. Ukazuji foťák a říkám česky: Foto - a ukazuji na něj. Ochotně pózuje. Říkám, že je: beautiful man. To jej rozzářilo ještě více a naše debata bez znalostí vzájemných jazyků pokračovala 45 minut, než náš autobus odjížděl.
Snímek se mi zdál nedokonalý. Říkám si, že to musím zkusit ještě jednou s bleskem. Ptám se, má-li také auto a zda šoféruje. Odpovídá, že ano. Ukazuji mu některé mé doklady a také řidičák. Spontáně reaguje na zadní straně na označení skupiny řízení B, A, A1. Ukazuje mi jeho řidičák, že má také B. Turecký řidičák je o něco větší a má tam červený půlměsíc s hvězdičkou. Ukazuji, že Kiziltoprak je na fotce světlejší než ve skutečnosti.  Usmívá se. Ptám se, kolik je mu let. Píše palcem na auto číslici 25. Příjíždí další autobus. Říká: "Moment...!" a věnuje se navádění busu na parkování. Pak opět přichází a naše mezinárodní debata bez znalostí jazyků pokračuje.

 

Ptám se, má-li ženu a bejby. Říká, že ne bejby. Ptám se, zdali byl někde ve světě - Paris, New York, Kuba, Moskva atd…… Zkouším ho, jestli ví, kdo je to Lenin. Je nejistý. Zná však Baroše! Moc toho neví. Ptám se na Kypr. Neumí se k tomu vyjádřit. Říká si asi - co je to za Čechy, chodí nás sem zkoušet, přitom my jsme 50x větší než Czech Republik. Jenom Istanbul má 13 milionů obyvatel - to je více, než má celá Česká republika. 
Z kapsy vyndavá poskládané popsané papírky s anglickými frázemi a následnými překlady do turečtiny. Chci mu říci, že jsem to takhle dělal také při přípravě na maturitu z ruštiny a také nyní při učení němčiny. Čtu jeho anglické fráze a chválím ho. Dochází k druhému snímku a říkám mu anglicky, že musí dělat čís, čili úsměv. 
Říkám, že mu pošlu fotku. Během chvíle si uvědomuji, že bych ji mohl poslat mailem. Ptám se, má-li PC a mail. Ochotně píše na papír svůj e-mail a také jeho adresu v Antalyi. Zavináč čili @ vypsal čmáravě, takže jsem vedle dal šipku a napsal @ - říká: ok - ejt! Takže vím, že v Turecku je zavináč ejt.
Dávám mu svoji vizitku. Žasne a dává si ji do svých policejních dokladů. Ukazuje rukou, kdy tu zase budu v Antalyi. Říkám, že asi march nebo apríl 2010. Říká, že v Antályi mohu být i půl roku. Na zahradě má banánovník i pomerančovník a také mandarinky a spousty zeleniny, vše tam rodí 3x do roka.

 

Řidič busu 22 již startuje. My se najednou na sebe díváme a jsme oba dojati, jako dávní a nerozluční přátele a  nechápeme, že debata již dál nemůže pokračovat. Kiziltoprak mi pak mává z parkoviště. Z Krupky mu posílám mailem ještě večer digi fotky. Kupuji si anglický slovník a píši mu i několik frází. Asi se začnu na stará kolena učit anglicky...

 
 

Město ANTALYA je v současnosti jedním z nejdůležitějších turistických center v Turecku vůbec. V jeskyni Karain, severozápadně od města, byly nalezeny pozůstatky osídlení z doby paleolitu. V letech 1900 – 1400 před n.l. bylo území součástí Chetitského království, později se stalo nezávislým městským státem Pamfýlie, Lýkie a nakonec Kilikie. Mezi lety 1.100 – 800 před n.l. bylo toto úzení postupně pod nadvládou Frýgie, Lýdie a Persie. Perskou nadvládu v této oblasti ukončil příchod Alexandra Velikého, po jeho smrti vládli v Antályi někteří z jeho generálů. Město pojmenované po pergamonském králi Antalovi II. (vládl ve 2.století před n.l.) se v roce 67 před n.l. stalo součástí Římské říše. Krátce po dobytí města Seldžuckými Turky v roce 1085 se Antalya stala na krátkou dobu součástí Byzantské říše.
V roce 1426 se Antalya připojila k neustále se rozšiřující Osmanské říši. V letech 1919 – 1921 bylo město okupováno Italy. Křižáci vypluli na svou svatou cestu do Palestiny právě z Antálie. V dnešním moderním městě, vystavěném na pozůstatcích antické Antálie, se nám nedochovaly prakticky žádné historické objekty.
Za prohlídku stojí Hadriánova brána, minaret Yivli minare, park Kocaali, Kaleici (Staré město) a bohaté Archeologické muzeum. Symbolem města je seldžucký minaret YIVLI MINARE, stojí na hranatém podstavci, je posataven z červených cihel. Je také mozaikovitě zdobený světlomodrými kameny a kachlemi. 45 metrů vysoký minaret nechal vystavět seldžucký sultán Alaeddin Keykubat jako dodatek k původně byzantskému kostelu, přeměněného na mešitu. Kostel se později zřítil a na jeho místě byla v 2. polovině 14.stol. vystavěna Seldžucká mešita. 

 
 

Archeologické muzeum je jedno z nejhezčích a nejbohatších muzeí v Turecku. Chronologicky představuje sbírky exponátů z prehistorie, doby helénské, doby římské, doby byzantské a z Osmanského období.
Zlatým hřebem zájezdu je nakonec orientální folkloristický večer. Setkáváme se opět s Lydií a těšíme se na další zájezdy. Loučíme se s průvodcem Izmailem a také s Tureckem.

Většinu věcí jsem vám zde však nenapsal a nenafotil! - Snad příště.
S pozdravem „KDO CESTUJE MÁ VÍCE ZE ŽIVOTA!“ 
Váš průvodce pro zahraničí a tuzemsko
JOSEF ZEMAN