Josef Zeman: Ruský Norimberk - adventní trhy
Rubrika: Publicistika – Letem-světem
| I letos jsem - tak jako každoročně - navštívil slavný DER NÜRNBERGER CHRISTKINDLES-MARKT - Norimberský vánoční trh (největší a nejtradičnější vánoční trhy v Německu). Tentokráte jedu z Prahy; je vidět, že od doby něžné revoluce doznává složení účastníků zájezdu v autobusu výrazných změn. Jede s námi i šest mladých Rusek, které mezi sebou neustále štěbetají a každá si pohrává s mobilem a navigací po celé čtyři hodiny jízdy do Norimberku. Češi jim nevěnují až takovou pozornost, spíše se k nim chovají odměřeně, a naši mladí se rusky neučí, tudíž se už rusky nedomluví!  Ptám se: „Z kakovo góroda vy sjuda pribyli, z Maskvy ili Petrograda?“ Říkají, že zde žijí, ale že jsou opravdu z Petrohradu. Jsou přepychově oblečené, ty tam jsou doby jejich univerzálního kroje, teplákových souprav s lampasy. Určitou světovou nadřazenost, kterou mají naučenou nebo i vrozenou, však po pěti minutách rozhovoru se mnou postupně ztrácejí. Zjišťují, že se baví s člověkem, z něhož mluví zkušenosti z návštěv jejich republik i jejich zapresčónych zón, které ani ony samy nikdy nenavštívily. Říkám jim, že Petrohrad a jeho okolí má mnoho prvenství, také jejich výrobky se znakem káčestva. Diví se, že vím, co je to znak kvality. Na mé ruce pozorují hodinky Raketa, které se ještě nikdy nezastavily. „Ty vyrábíme my, v Petrodvorci," říkají. Tím jsem pro ně již jejich RUS JOSEF a naše družba pokračuje v Germánii, jejíž hranici jsme autobusem všichni překročili bez kontroly dokladů rychlostí 80 km v hodině. NORIMBERK je moc neudivuje, stalica mira Maskva je větší! (hlavní město světa). Ukazuji jim staré město začínající od vlakového nádraží, které je obehnané pětikilometrovými dvojitými hradbami, a neskutečnými památkami uvnitř. Ochotně se ke mně připojují a společně překračujeme říčku Pegnitz po jednom z mnoha mostů. Fotografujeme a já hovořím o historii, kde se už v roce 1050 připomíná hrad a kupecká osada. Kolem r.1200 získal Norimberk městská práva, v letech 1219-1806 byl svobodným říšským městem a často v něm zasedaly i říšské sněmy. Od r.1190 tu byli dědičnými královskými purkrabími Hohenzollerové, purkrabímu Fridrichu VI. císař Zikmund prodal a r. 1417 lénem udělil Braniborsko i s hodností kurfiřta (z rodu vzešli pozdější králové a němečtí císaři). Rusky se již nechávají rády poučit úplně o všem. U ženského kostela na náměstí hlavního trhu spolu sledujeme Orloj z roku 1509, kdy sedm kurfiřtů 3x obejde trůnícího Karla IV. za odbíjení zvonků a také trubek trubačů přesně v poledne. Vyprávím jim, že římský král Karel IV. (jako český Karel I.) odtud v září 1354 nastoupil císařskou korunovační jízdu do Říma, a na sněmu v lednu 1356 vyhlásil Zlatou Bulou říšskou ústavu (platila do r. 1806). Také Karlův syn, český král Václav IV., se zde v Norimberku narodil (1361) a jako devítiletý byl oddán s Johankou Bavorskou (1370). Při cestě do Kostnice tu v říjnu 1414 diskutoval Jan Hus s řadou učenců. Sněm vyhlásil v únoru 1431 pátou křížovou výpravu proti husitům (byla rozprášena u Domažlic). V Norimberku byla vlídně přijata poselství, která vyslal Jiří z Poděbrad k západoevropským panovníkům (1464 a 1465). Hospodářské styky Norimberka s Prahou trvaly bez přerušení od 14. století. Rozkvět středoevropského Norimberka vyvrcholil na přelomu 15. a 16.století, kdy se stal významným obchodním střediskem. Kolem roku 1500 se v něm již rozvíjely ranně kapitalistické vztahy. Ekonomický rozvoj vyvolal vědeckou a uměleckou tvorbu. V té době zde působil malíř Michael Wohlgemuth (1434-1519) a jeho slavný žák Albrecht Dürer (1471-1528), sochař a kameník Adam Kraft (kolem 1450-1508) i kovolijec Petr Vischner (1455-1529). Roku 1495 sem z polského Krakova přesídlil pozdně gotický sochař, řezbář a malíř Wit Stwosz (Veit Stos, asi 1445-1533). Zdejší rodák Martin Behaim (po 1459-1506) je autorem nejstaršího zachovalého glóbu (1492), zámečník Petr Henlein tu zhotovil první kapesní hodinky (1500 tzv.norimberské vejce), v Shedelově Světové kronice, která vyšla v Norimberku r.1493, je nejstarší známé vyobrazení Prahy. Město proslavil i zakladatel tzv. školy Mistrů pěvců (meistersinger) Hans Sachs (1494-1576), autor 4275 satirických básní. V roce 1658 tu vyšlo první vydání Komenského Světa v obrazech (Orbis pictus). V 19.století se město stalo jedním z předních průmyslových středisek, roku 1835 zahájila provoz první železnice v Německu (do Fürtu, délka 8 km). Sjezd německých dělnických spolků se zde v září 1868 přihlásil k zásadám I. internacionály. Za nacistického režimu (1933-1945) byl Norimberk „městem hnutí“ a dějištěm stranických sjezdů, na nich byly mj. vyhlášeny tzv. norimberské zákony (září 1935) a čtyřletý plán zbrojení (září 1936). Na sjezdu 12. září 1938 pronesl Hitler štvavý projev proti Československu. Město bylo z velké části zničeno za 2.světové války, po ní byl v Norimberku ustanoven Mezinárodní vojenský tribunál, který soudil nacistické válečné zločince (proces s hlavními zločinci od 20.11.1945 do 1.10.1946 - 407 zasedání). Poválečná obnova zachovala v největší možné míře původní ráz městského centra. Navrhuji mým Ruskám návštěvu nedalekého muzea panenek u kostela sv.Sebalda - jsou nadšené. V době adventu je však NORIMBERK městečkem „ze sukna a dřeva“, od nádraži je značena cesta k vánočnímu trhu stožáry, které nesou vánoční symboly, jedlové věnce a vánoční řetízky se svíčkami. V uličkách mezi Krásnou studnou a Kostelem Panny Marie se prodávají vánoční ozdoby, zlatí andílkové, hračky, svíčky, předměty uměleckého řemesla, svatojánský chlebíček, koření, a svařované víno (známý Glühwein) v tradičních keramických hrníčcích s vyobrazením vánočního trhu. Tentokráte v mnoha variantách i v podobě různých botiček. Zvláštní pozornost pro malé i velké mají jesličky uprostřed náměstí. Tradici vánočního trhu můžeme sledovat asi o dvě století dříve: Johann Christoph Wagensell popisuje v roce 1697 jeho konání na hlavním náměstí takovým způsobem, který je dnes běžný. Podle tohoto díla děti věří, že JEŽÍŠEK tam nakupuje ty dárky, které ony nacházejí na stolku s dárky. Obdarovávání dětí JEŽÍŠKEM je zvyk zavedený protestantismem: v roce 1535 obdržely Lutherovy děti dárky od sv.Mikuláše, o jedno desetiletí později od JEŽÍŠKA. Na místo patrona dětí MIKULÁŠE přichází tedy JEŽÍŠEK, a někdejší hlučné vánoční průvody za účelem odehnání démonů jsou zatlačovány do pozadí. Strassburg mění svůj Mikulášský trh na vánoční již v roce 1570. Podle nejnovějších archivních bádání se hovoří oficiálně o „vánoční mši“ v Norimberku poprvé v roce 1637. Obřadní „mše“, která se konala od Mikuláše (6.prosince) do Vánoc na hlavním náměstí, se vžila až na začátku 17.století, a byla přerušena jen válečným obdobím v letech 1633-1635. K vánočním symbolům patří zlatí pozlátkoví andílci či švestkoví mužíci. Tvar a úprava dnešních zlatých andílků poukazuje vzdáleně na francouzský selský kroj z 18.století. K jejich výrobě se používala mosaz, která byla zpracována na tenké fólie. Levný výchozí materiál podnítil jejich masovou výrobu zvláště v žalostných dobách třicetileté války. V 19.století změnily andílkové své kovové šatičky za papírové. Švestkového mužíčka potkávámáme od začátku 19.století na nejkrásnějším vánočním trhu na světě. Samotného nebo s družkou. Paže a nohy se skládají ze sušených švestek srovnaných na drátech, které se jižně od Mohanu nazývají „Zwetschgen“ a odtud pochází jeho pojmenování. Tílko z fíků zahalují pestré kousky z látek jako napodobenina selského kroje z okolí Norimberka. Také vánoční strom se svíčkami je neodmyslitelně spjat s norimberským vánočním trhem a je obklopen nenapodobitelnou vůni pečených klobás a medovou vůní perníčků. Procházíme s Ruskami šňůrou stánků mezi starou a novou radnicí, které jsou tady v Norimberku již tradičně vyhrazeny pro družební vystavovatele svých produktů z celého světa. Mimo perníčků ochutnáváme také výborné švýcarské klobásky a špeky, u italského stánku pak řadu sýrů. Jsme u rumunského stánku. Neumím rumunsky, ale využívám svých poznatků z červnového zájezdu Euro tour a říkám Brašov, Predeal, Poljana, zámek Bran - Dracula. Okamžitě reagují a říkají, že známý vládce, tyran a masochista VLAD je na sklenici slivovice, a že si ji mám koupit. Rusky se diví, že si takhle po světě můžu s každým povídat. Družební stánek Monte Negro je již úplnou pohodou, tady se dá mluvit i česky. Říkám Sutomore, Petrovac, Ulcinj, Skadarské jezero, Virpazar, Albánská hranice, hotely Korali, As a další - znají je. Byl jsem tam i s Přemkem Podlahou a známým představitelem něžné revoluce panem Komárkem - o tom však možná až jindy. Zdravím je pozdravem Laku noc, neboť i v Norimberku nastává večer. Odjíždíme. Než se však rozloučíme v Praze, setrváme ještě chvíli s Ruskami v srdečném rozhovoru. Ptám se jich, zdali vědí, co je to vlastně ten KOMUNISMUS? Prý se o tom učili ve škole a něco o tom slyšeli i nyní za Putinovy éry. Sděluji jim svoje poznání z filmu „O LENINOVI“, který se promítal v Krupce. Lenin - jak známo - byl ve vyhnanství nejen na Sibiři, ale různě po světě, i v Německu a také Drážďanech. Německý genosse (soudruh) se ptá Lenina, co je to vlastně ten komunismus? Lenin říká – Otevři okno, soudruhu, a řekni co vidíš! Německý genosse sděluje: Soudruhu Lenine, vidím tmu! - Ano to je správné! A co ještě vidíš? - Soudruhu Lenine, vidím tam v dáli takové malé světélko. - To je komunismus! A k tomu se musíme dopracovat! říká Lenin. Vyprávěl jsem to také před časem na střední škole studentům v Ústí nad Labem. Jeden to pochopitelně sdělil doma. Druhý den se postavil v lavici a praví: Táta říkal, že je to stejně blbost! Povídám mu, že jsem to viděl v tom filmu, a že specielně on by měl vidět několik takových světélek, čili cílů, aby zdejší školu vůbec udělal. Loučíme se s Ruskami v Praze v ulici Na Florenci a usmíváme se. Už si ani nevzpomínáme na prvopočáteční nedůvěřivé obličeje, jsme opravdoví druzja a máme novou kapitalistickou družbu. Nebudeme si již dopisy přepisovat, ale majlovat. Takové jsou mé vzpomínky na adventní zájezd do NORIMBERKA v roce 2009. Váš průvodce JOSEF ZEMAN - cestujte také! |
| Použité doplňující materiály: |
Foto © Josef Zeman
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 22. 12. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Vladimír Just |
 |
Miloslav Švandrlík |
 |
Jiří Menzel |
 |
Ivo Šmoldas |
 |
RNDr. Vladimír Vondráček |
 |
Stanislav Motl |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Jaroslav Vízner |