Favorité Václava Židka

Rubrika: Publicistika – Doporučení

V této rubrice vám každý týden představí jeden z autorů PN svých pět FAVORITŮ mezi články, které byly uveřejněny v Pozitivních novinách. Pod pojmem FAVORIT je míněn příspěvek, který dotyčného nejvíce oslovil, hovoří mu z duše a k němuž se rád a často vrací. Na konci této stránky má pak každý autor možnost uvést svou POZNÁMKU POD ČAROU, aby mohl tento nelehký úkol (tj. vybrat jen pět nejlepších) "uvést na správnou míru".

11. týden
2006

Dnes vám své  FAVORITY poprvé představuje 

Václav Židek

předseda redakční rady Pozitivních novin

Jakub Hein Pohádka o Pohádce
„Tak teď opravdu nevím, kam půjdu! Zvlášť když tak strašně vypadám. Budu tu zkrátka sedět, až se něco stane… Jestli se vůbec něco stane.“
Stál jsem za keřem s naším psem, který se klepal zimou a kňučel. Vlastně on mě svým kníkáním upozornil, že za keřem něco, anebo někdo je. A tak jsem koukal a nic nevykoukal. Potom jsem zase uslyšel ten hlas. Spíš hlásek, takový napůl nastydlý, napůl moldánkový. Jaro bylo úplně na začátku, tráva měla ještě na rozmyšlenou mezi zmrazky a sněženkami, ráno mrzl nos, ale v poledne už bylo teplo, skoro na odložení kabátu.
CELÝ ČLÁNEK

Jan Drocár
Pavel Loužecký

POTOMCI PŘEMYSLOVCŮ VE FILMU

Možná jste ho viděli: hodinový dokumentární film "Potomci Přemyslovců aneb tradice zavazuje". Česká televize ho vysílala v neděli 2.června 2002 od 20,00 hod. na ČT 2, a od té doby ho již 3x opakovala!!!, což je na dokumentární film úctyhodný výkon.
V tomto filmu vystupovala spousta zajímavých osobností s modrou krví a určitě stojí za to si ho připomenout. Námět a scénář k tomuto filmu napsal můj kamarád Honza Drocár, a protože se s jeho jménem budete na stránkách POZITIVNÍCH NOVIN často setkávat, rád bych vám ho představil tímto dílem.  
CELÝ ČLÁNEK
 

Ondřej Suchý Slova útěchy od staršího sourozence
Mám staršího bratra, kterého kdysi postihlo proslavení. Měl jsem v té době zrovna namířeno do puberty a přiznávám, že jsem bratrovi jeho slávu silně záviděl. Proslavený sourozenec na mě neměl v té době zrovna moc času a tak jeho první slova útěchy, nabádající mě k trpělivosti, jsem uslyšel až ve svých dvaceti letech. Postěžoval jsem si mu tehdy, že se mi dělají na obličeji stále nové a nové uhry a že už si z nich zoufám. „To jsem si prožil taky, takže vím, o čem mluvíš“, řekl mi a dodal hned útěchu, „mám ovšem pro tebe dobrou zprávu: Bude tě to sice ještě nějaký čas trápit, ale ve třiceti najednou, jako když utne!“
CELÝ ČLÁNEK
Poutník Dárek

Vánoce se přiblížily na dohled a ke svému vrcholu spěje i předvánoční nakupování. Vybíráme, přebíráme, váháme, někteří shánějí cosi originálního, jiní, spoutáni zvykem a  tak trochu i pohodlností či případnou nechutí, kupují stále totéž – variace na dané téma. Ani nevím proč mě v této chvíli napadaly bačkory, přestože jsem je k Vánocům nikdy nedostal. Zážitek, o který bych se rád podělil, se odehrál před pěti lety.
Byl začátek prosince a já, veden dobrým úmyslem pomoci manželce ve shánění dárků, zašel do malého hračkářství, které bylo nově otevřeno. Za pultem se na mě usmívalo mladé a pohledné děvče, krámek byl plný všeho, po čem jen může dětské srdéčko zatoužit. Vonělo to tu novotou a františkem. „Budete si přát?“ přivítala mě ochotně prodavačka.
CELÝ ČLÁNEK
Jakub Hein Mám na to boty
Jsou hnusný. Jsou hnusný, křivý, tlustý, bílý.
Nedá se to říct jinak, například že jsou hnusné, křivé, tlusté a bílé. Spisovný jazyk je jazyk rovný. Když se na něj vrhnu a škrtím ho a vyháním správné koncovky cikcak do koutů, je to jazyk pro věci jiné než přímé,  třeba křivé, hnusné, divné, ale většinou zajímavé. Kdybych chtěl popsat spisovně své nohy, musel bych je přezout do nádherných bot. Moje nohy nikdy neobuju do nádherných bot, což je mi celkem jedno. Mám boty zvané ortopedické – „místo přístroje“. Jsou to skvělé boty, o kterých se dá mluvit spisovně, a vyrábí mi je kouzelný pan Hrabánek, který napřed měří, kreslí, zkoumá, posílá mě chodit do kouta a já pak v těch botách můžu to, co bych v jiných nádherách nikdy nemohl. Boty strkají do věcí, hopsají, kopou, lezou a tiše sunou moje hnusný a křivý dopředu. Nebo dozadu. Kamkoli, totiž skoro kamkoli.
CELÝ ČLÁNEK
 
 Václav Židek:  Poznámka pod čarou
Vybrat ze 750 článků pět nejlepších, které mne za existenci Pozitivních novin nejvíce oslovily, bylo aspoň pro mne něco nemožného. Přiznám se,  že je velice těžké se rozhodovat. Uvědomil jsem si, že když označím několik příspěvků jako nejlepší, tak budou mým rozhodnutím poškozené desítky jiných, které jsou rovněž kvalitní, ale potom mi došlo, že budou v dalších týdnech následovat neméně hodnotné tipy mých redakčních kolegů a později možná i čtenářů, kteří upozorní na další perly našich novin - takže ti další nej nej nepřijdou zkrátka.
Kdyby na našich stránkách existovala podobná rubrika s autory-FAVORITY, nebylo by pro mne o nic lehčí se v té stovce autorů správně rozhodnout, poněvadž jsou skoro všichni nějak dobří, vážím si jich a mám je všechny svým způsobem rád.     
Využiji svého „posledního slova“, abych doporučil všem čtenářům PN se pravidelně nořit hluboko do naší "pozitivní historie" a jsem zcela přesvědčen, že každý v ní najde svého favorita, a to nejen články, ale i autory, které si z nějakých důvodů oblíbí, a bude je na našich stránkách pravidelně, jako ve své nejoblíbenější knize, vyhledávat.

          Chcete se seznámit s FAVORITY dalších osobností spojených s Pozitivními novinami?
                                        ►   FAVORITÉ - OBSAH   ◄

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 03. 2006.