| Václav R. Židek | SRDCEM VŽDY ČECH ... | | 
| -
Když jsem spatřil světlo světa, chybělo do skončení 2. světové války několik týdnů. Shodou okolností se v ten samý den – i když o nějaký ten rok dříve – narodil i český filozof a myslitel Jan A. Komenský. Jako místo, kde jsem měl přijít na tento svět, mi byla vyšší mocí určena pražská porodnice na Vinohradech "U Apolináře", která je dodnes více známá jako záchytná stanice pro opilce než jako vstupní brána novorozenců do života. Zde, za vydatného mého křiku i řevu opilců ve vedlejší budově, jsem se narodil. Jako malý, čtyřapůlkilový drobeček jsem netušil, že mou budoucnost poznamená špatný kádrový profil. A to přesto, že maminka byla "vykořisťovanou" prodavačkou firmy Fejfar – Mládek a tatínek umělecký fotograf – polygraf. Snad jediný, kdo mi kazil budoucí kádrový posudek, byl můj dědeček z maminčiny strany a také můj kmotr Richard Geisselreither z dělnického Žižkova. - ► CELÝ ČLÁNEK
| | Pavel Loužecký | CO MÁM RÁD | | 
| - Zkusili jste se už někdy docela jednoduše zamyslet nad tím, co a proč máte rádi? Na tuhle zdánlivě prostou otázku je až překvapivě těžké odpovědět, máme-li to provést pravdivě a od srdce. Já jsem si to zkusil už před pěknou řádkou let, a když jsem nyní na tento text narazil ve svém literárním šuplíku, byl jsem mile překvapen, že toho nemusím ani po tak dlouhé době příliš měnit.
- Byť jsou to poznámky víceméně osobní, byl bych potěšen, kdyby vás inspirovaly k malému zastavení se …
- Člověk by si měl čas od času uvědomovat hodnoty, na kterých je postaven jeho život. Měl by si možná - třeba i jen sám pro sebe - sestavit jakýsi pomyslný žebříček životních hodnot, a to nejen toho, co MÁ RÁD.
Myslím, že právě takovýto žebříček o člověku hodně vypovídá, a nestydí-li se ho publikovat, pak právě on může řadě přátel a duší spřízněných pomoci nahlédnout tam, kde má většina lidí pomyslnou závoru se značkou ZÁKAZ VJEZDU. - ► CELÝ ČLÁNEK
| | aTeo | MEMENTO MORI | | 
| - 'Morituri te salutant, morituri te salutant...' zněl mi v duchu refrén Krylovy písně. Mnoho věcí jsem musel v životě přehodnotit. Ale Kryl pro mě zůstal tím, čím byl v mém mládí. Fenomenálním zpívajícím básníkem a morální autoritou. Jestlipak se můj syn někdy zaposlouchá do sbírky písní a skladeb, kterou jsem mu, možná trochu přehnaně slavnostně, věnoval? Přečte si mé fantaskní povídky? Nahlédne občas do galerie mých obrázků? Pozná, které z nich jsem vytvářel srdcem a které jsou jen technickým exhibicionismem?
Z myšlenek mě vyrušil dotek mé ženy. Vzala mou ruku do dlaní a lehce ji stiskla. Opětoval jsem stisk a kradmo na ni pohlédl. Byla pořád krásná. Jako tehdy, když jsem si ji vybojoval a vytrucoval. Prožili jsme spolu krásný život. Dnes tedy vše končí...
Opatrně jsem vymanil svou ruku pod záminkou, abych se podíval na biochron. Ten vynález, obepínající mé zápěstí, mě neustále fascinoval. Všechny parametry mám v normě a nic nenasvědčuje tomu, že dnešek je mým posledním dnem.
► CELÝ ČLÁNEK
| | Pavla Králová | Bláhoví lidé, špinavé prádlo a správné koleje | | 
| - Někdy, když procházím kolem zrcadla ve svém pokoji (stojí před ním váza se dvěma, suchem zčernalými růžemi) a bůhví proč se do něj snad už potisící podívám, říkám si, že přece není možné, aby to se světem bylo tak zlé. Říkám si, že se všechno zlepší a nakonec se z toho bahna všichni vyhrabeme. Vzlítneme a rovnýma nohama přistaneme v ráji, který si tu vytvoříme (jeden pro druhého). To může trvat ale ještě mnoho let a budoucí existence ráje se nedá nikterak zaručit. A tak zatím, abych si ukrátila čas a dodala odvahy a naděje, snažím se záblesky toho ráje hledat v tomhle odvěkém očistci, kde se jako v pračce čistí lidské duše. Svět mi tolik připomíná pračku. Občas se stane, že se do prádla připlete nějaký kus oblečení, co tam nepatří - má jinou barvu, nebo co hůř - barví. Takové jsou nejhorší. Přicházejí bez varování a zanechávají po sobě spoušť. A nebo ne? Nemohou pro ostatní znamenat oživení či dokonce obohacení? Nakonec všechno odnese čas. A voda. Špinavá se vypustí, do pračky přiteče jiná - tolikrát - tolikrát - až je všechno prádlo čisté.
► CELÝ ČLÁNEK
| Zdeněk Miler
Jarmila Moosová | Krteček – to jsem vlastně já ... | | 
| - "Přečti si příspěvek Ondřeje Suchého, to se pobavíš,“ zavelel před pár dny přítel služebně. V takových případech není zbytí, už proto, že jeho tipy mají cenu perel. Také tentokrát tomu bylo nejinak. Smála jsem se, až mě bránice bolela, když jsem si díky autorovu barvitému líčení celý děj živě představovala (koneckonců si to ověřte sami: https://www.pozitivni-noviny.cz/809.html). A přitom jsem se tetelila radostí, jak mi právě toto čtení přišlo vhod před nadcházející vlastní služební cestou za stejným účelem. Vyzbrojena zkušeností vlastní, a teď také i navíc jednou zprostředkovanou, posílila jsem své sebevědomí, že mě už nic takového, díky bohu, potkat nemůže.
- Jak hluboce se člověk mýlí!!!
- Před hezkou řádkou let, to byly mému dnes již dvaadvacetiletému synovi tak čtyři roky, navštívil naši zemi, Olomouc to tenkrát byla, svatý otec Jan Pavel II.
- A ratolest tato, ve věku, kdy se dospělým neodmlouvá, na přání svojí babičky, a snad také díky podílu mojí lásky ke kostelům ve své vlastní krvi, doprovázel ji často na nedělní mše. Nemohla jsem se tedy divit, jak moc chtěl proto vidět papeže. Ani to nemohla svému milovanému dítěti odmítnout.
- ► CELÝ ČLÁNEK
| -
- Martina Pfeffer: Poznámka pod čarou
- Při pravidelném potápění v moři pozitivních zpráv, kde bez námahy a potíží najdete jednu perlu větší než druhou, dá tedy pořádnou fušku vybrat pět největších či nejcennějších. Já jsem se potápěla, nabírala dech a málem se utopila. Nakonec jsem se rozhodla pro vás čtenáře vylovit mých pět ulit, v jejichž jádru se skrývá spousta dalších krásných perliček, za jejichž leskem se ráda znovu a znovu potápím.
-
- Václav R. Židek
- Svým článkem se možná trefí hlavně do každého srdíčka, tlučícího daleko za českými luhy a háji. Moje tedy rozhodně na trase Köln-Vídeň zasáhl.
-
- Pavel Loužecký
- Co mám ráda? Všechno, co má značku: Pavel Loužecký!
-
- aTeo
- Možná se vydává za nezkrotitelného rebela (a k těm jsem měla vždy nevysvětlitelné sympatie), ale článek MEMENTO MORI jen potvrzuje, že je to chlap s něžným a milým srdcem. A já se vždy těším na každé jeho rebelství z počítačového pera.
-
- Pavla Králová
- Vzhledem k jejímu „puberťáckému“ věku smekám před Pavlou klobouk. Při čtení článku jsem měla pocit: „To jsem já, ona mi píše z duše“. Bláhoví lidé, kteří odolají a nenechají se k jejím myšlenkám zavést po internetových pozitivních kolejích.
-
- Jarmilka Moosová
- Říká se: „To nejlepší nakonec!“. Kdo z nás by neměl rád Krtečka a Jarmilka je pro mě takový Milerovský hrdina všech dětí či dospěláků: velice pilná, milá, má vlohy rozdávat kolem sebe pohodu, radost a krásno každým svým článkem. Zkrátka Pozitivačka jako z pohádky. Její články se čtou jedním dechem a interview se Zdeňkem Milerem mě vždy hladí na duši.
|
Chcete se seznámit s FAVORITY dalších osobností spojených s Pozitivními novinami?
► FAVORITÉ - OBSAH ◄ |
