Jiří Suchý: OD PRAVĚKU K ZALOŽENÍ SEMAFORU (III.)

Rubrika: Publicistika – J+O Suchý

Historické úvahy Jiřího Suchého
OD PRAVĚKU K ZALOŽENÍ SEMAFORU  /III./


Stará říše
Nadepsal jsem tuto kapitolu a skoro mi začalo být líto, že píšu o Egyptě. Měl bych totiž ohromnou chuť, rozepsat se při této příležitosti o Staré Říši na Moravě — o té nevelké obci, kde pan Florian se svou početnou rodinou vydával nádherný knížky a žil svůj zvláštní život. Můj smysl pro povinnost však mi velí zůstat v Egyptě a Starou Říši na Moravě zahrnout případně do dvacátého století, ke kterému se, doufejme, taky jednou dopracujeme!
 
TEĎ ale jsme právě u III. dynastie a u jejího krále Džosera, který si u architekta Imhotepa objednal fešácký hrob. Na hroby si faraóni vůbec poměrně potrpěli. O nějaké skromnosti nemůže být řeč. Nad místem, které si král vybral pro svůj poslední odpočinek, vztyčil architekt pyramidu, která byla jakýmsi matematicko-architektonickým zázrakem. Už samo místo bylo vybráno nesmírně pečlivě, nikoliv že by farao ukázal prstem a řekl támdle. Na příklad Cheopsova pyramida stojí na místě, které je přesně stejně vzdáleno od severního pólu jako od středu země. Řeklo by se náhoda, jenže věc je komplikována tím, že tato pyramida leží přesně na 30. rovnoběžce a na základním egyptském poledníku! A kromě toho její rozměry jsou k sobě v tomtéž poměru jako poloměr a obvod zeměkoule. Tomu říkám hrobka!Dívka nesoucí něco na zub.
A  NAVÍC mě šokuje, co všechno tenkrát znali a jak dovedli počítat! Když si  k tomu ještě představím, že po 4 tisících létech dospělo lidstvo tak daleko, že se mi nedávno nepodařilo vydělit poměrně jednoduchou cifru třiceti  pěti, mám chuť zanechat dalších úvah o tom fantastickým Egyptě.
KDYŽ jsem poznamenal, že na hroby si faraóni potrpěli, měl bych, se taky zmínit o způsobů, kterým se, dávali pohřbívat. O mumifikaci například. Ale mám strach, že bych si tím zbytečně odradil těch několik čtenářů, kteří sledují tyto statě. Líčit kterak těla vládců byla zbavována vnitřností a různě preparována, to není příliš radostný úděl. Možná, že bych z toho se ctí vybruslil, kdybych se začal zaobírat třeba výtvarnou stránkou sarkofágů.
V EGYPTĚ totiž vycházeli z toho, že sarkofág je jakýmsi obydlím zesnulého, z toho důvodu ho pořídili velmi pěkně a opatřili obrázkama nejen zevně, ale i zevnitř. Egyptský sarkofág vlastně nebyla rakev, bylo to jakési pouzdro na nebožtíka, tvarově odpovídající do pláten zabalenému tělu. Ti, kdož sarkofágy pořizovali, chtěli tedy zajistit pohřbenému příjemný pobyt v hrobě. Šeredně se ale zmýlili! Právě na tu dokonalost a honosnost těchto pouzder nebožtíci nakonec doplatili. Sarkofágy byly otevřeny, pohřbení vyklopeni a na sarkofágy se můžeme jít podívat do nejrůznějších světových muzeí.
IV. DYNASTII zahájil král Snofru. I on si nechal postavit honosný hrob pyramidovitého tvaru, ale pak si to nějak rozmyslel a vyhlídl si o kus dál lepší místo, na němž nechal postavit první opravdovou pyramidu — takovou jakou známe z prospektů cestovních kanceláří: čtvercová základna a z ní vybíhají k jednomu bodu čtyři stěny tvaru rovnostranného trojúhelníka.  
DO IV. DYNASTIE patří taky král Chufu, což není nikdo jiný, než populární Cheops, o jehož pyramidě zde padla zmínka, dále Chafre, Menkaure, Dedefre a Šepseskaf. (Do zítřka prosím všechna ta jména nazpaměť!)
NÁSLEDOVALA dynastie V. a její první tři králové založili kult boha Rea. Re byl státním bohem, slunce a jeho postavení bylo mocné a bezpečné. Proto počínaje pátou dynastií se každý farao označoval za syna boha Rea a každý také nechal vystavět chrám slunce. Tyto chrámy připomínaly spíš nádvoří, poněvadž nebyly přestřešeny — to proto, že jinak by se slunce nedostalo do vlastního chrámu, což by bylo absurdní. Byla to tedy nádvoří obehnaná zdmi, uprostřed stál oltář a taky obelisk nesměl chybět. Jen účel byl zajišťovat spojení mezi božstvem tam nahoře a králem na zemi.
IV. DYNASTIE se honosí řadou zvláštních jmen. Je tu král s podivným jménem Userkaf, potom Sahure, ten měl být údajně velmi mocný, podnikal výpravy a dochovaly se reliéfy, na nichž je znázorněno všechno to, co si z výprav přinesl na památku. Dále jsou tu jména Nefererkare, Neuserre, Menkeuhor, Džedkere, Asosi a Unas. Přiznám se, že jsem všechna ta jména opsal z knih, s výjimkou jednoho si je nepamatuju. (Jméno Unas si pamatuju Jen díky písni Jakpak je dnes Unas doma.)
PAK přišla dynastie VI. a s ní úpadek. K moci se totiž začali drát různí náčelníci okresního formátu, prestiž krále začala brát za své a Stará říše dospěla — podobně jako tato stať — ku svému konci.

(ZÍTŘEK č. 5 / roč. I. / 1968 - pokračování)
 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 11. 2005.