Škaredá středa - Po mši hoši vyběhli z kostela, nejrychlejší vykřikl: Já jsem Jidáš!. Ostatní ho honili, hrčeli klepáči a hrkačkami kolem jeho hlavy. Honičky byly spojeny s koledou, to bylo sušené ovoce nebo drobné peníze, které se vhodily do hloučku dětí. Klepáče bývaly různých tvarů. Bylo to buď malé prkénko, na němž bylo upevněno klepadlo, které volným pohybem dělalo hluk, nebo to byly hrkáče. Ženy se tento den oblékaly do tmavého, končily přástky a všechna společenská posedávání. Muži omezili kouření a pití, mnohde se nekouřilo se nepilo vůbec. Hlavním pokrmem byla čočka a hrách. Začínala se malovat vejce. Nikdo se nesměl mračit, aby se nemračil celý rok.

Zelený čtvrtek - I tento den chodili koledníci. Doporučovalo se  jíst zelené pokrmy - špenát, zelené bylinky, zelná polévka, aby se obnovila síla lidského těla. V některých krajích měl každý sníst jidáše mazaného medem, aby byl chráněn před uštknutím jedovatým hadem a bolestmi v krku. V Podkrkonoší se vařila zelná polévka s libečkem, popencem, fialkovým a jahodovým listím. V jiných krajích se vařila čočková polévka, kyselá omáčka s vejci natvrdo, podávala se hlavička s kůzlečími droby a kopřivami či kontryhelem. Pekly se koláče, mazance, beránci, figurální pečivo. V jižních Čechách byla založena zvláštní nadace, aby kaší slazenou medem byla o Zeleném čtvrtku nasycena chudina. Kostelní zvony „odletěly do Říma“ – umlkly až do Bílé soboty. Podle některých zdrojů se ozývaly hrkačky až tento den.

Velký pátek - Symbolický význam tento den měla voda. Lidé chodili k potoku bosi, omývali se v tekoucí vodě a věřili, že budou zdraví. Vodě nabrané na Velký pátek se říkalo „proudová, běhutá nebo šťastnica“, protože kdo ji nabere, bude šťastný, a kdo se do ní první ponoří, bude mít štěstí největší. V jiných oblastech chodili k vodě lidé i s domácími zvířaty, omývali sebe i dobytek a modlili se za ochranu proti nemocem. Mlynáři věřili, že největší sílu má voda padající z mlýnského kola a tou omývali sebe i zvířata. Hospodyně „proudovou“ vodou vykrápěla dům i chlévy jako ochranu před požárem. Velký pátek byl dnem půstu a vázal se k víře, že právě v tento den byl ukřižován Ježíš Kristus. Věřící nepojídali žádné maso, zhášely se ohně, nevařilo se. Jedla se dle místních zvyklostí „baba“ s rozinkami, někde „pascha“ z vajec a tvarohu, jinde „ušelo“ (omáčka z krupice, vajec, cukru a skořice), kyselá polévka se zelím, nabízelo se mléko, vejce, káva, chléb. Tento den se prý také otvírají poklady.

Bílá sobota - (Vzkříšení – den, kdy Ježíš Kristus vstává z mrtvých). Rozdělávaly se ohně, hospodyně si domů nosily žhavé uhlíky dřevěného uhlí z ohňů pálených před kostely. Nově zažehnutý oheň symbolizoval nový život. Po slavnostní mši se lidé rozcházeli do svých domovů, kde se bavili a pojídali dobré pokrmy. Byly jimi hlavička (nádivka), ta se podávala i druhý den. Na Moravě se do ní přidávaly místo masa klobásy. Pekl se chléb, podplamenice a hnětýnky.

Neděle velikonoční - (Hod boží Velikonoční). Tento den se prožíval v rodinném kruhu, bez přátel a známých. Celá rodina se sešla u svátečně prostřeného stolu, otec oloupal vařené vejce a rozdělil je na tolik dílků, kolik bylo přítomných osob. Každý svůj dílek snědl, a platilo, že kdyby někdo z rodiny zabloudil, stačilo vzpomenout si, s kým vejce jedl, a bezpečně se vrátil domů. Lidé tento den vstávali brzy ráno, chodili na výšiny, zažehávali ohně, jedli, popíjeli pálenku. Zpívali písně a modlili se. Dívka dávala svému vyvolenému jako koledu „uzel“. Byl to bílý vyšívaný šátek, naplněný barevnými vejci, přidával se mazanec a obřadní pečivo. Vejcům rýsovaným se říkalo „rejsky“, vejcům malovaným voskem a pak máčeným v barvě „straky“. „Párky“ byla dvě barevná vajíčka spojená k sobě barevnou stužkou – ty si chlapci schovávali na památku. Podávaly se nejlepší pokrmy – pečený beránek, skopové maso, velikonoční hlavička, baba, mazanec, jidáše, svítek, ušelo. Někde bylo skopové maso nahrazeno holoubaty, ta však jídal jen otec s matkou. Když začal být nedostatek skopového masa, podávala se masa jiná. Tradice pečených beránků se zachovala v podobě beránků z těsta kynutého, piškotového, olejového. Na některých salaších se tvaroval beránek ze spařeného ovčího sýra. K nápojům patřila rosolka a punč.

Velikonoční  pondělí - (Červené), Pomlázka, Koleda. „Červené“ bylo odvozeno od barvy vajec, která se většinou barvila jen na červeno. „Pomlázka“- tento den tak byl nazýván od slova „pomlazovati“. Název „Koleda“ pro tento den byl odvozen podle pochůzky, při níž se zpívala nebo odříkávala říkadla a dostávaly se za to dárky, nejčastěji ozdobená vejce. Již v 16. století se prodávaly v pražských ulicích dlouhé pestrobarevné metly, kterými mládenci šlehali panny, a dostávali za to barevná vejce. Jezuita Koniáš sliboval za chození s pomlázkou pekelná muka, ale mládenci chodili na koledu dál. Dnes se tento zvyk přenesl na děti, i když dříve byla pomlázka záležitostí pouze dospělých. Dříve chodily na koledu i dívky, a to o den později.