Jitka Dolejšová: Minipříběhy všedních dní (1)

Rubrika: Literatura – Zábava

Odposlechnuto v Hornbachu

Zákazník: „Prosím vás, jsou tohle vhodné tapety do koupelny?“
Půvabná blonďatá prodavačka: „Jistě, ale nesmíte se tam sprchovat...“ 

Z autobusu

Proplétá se dýchavičný autobus městskými ulicemi. Veze lidi sedící, veze lidi stojící. Ukázkové obsazení - staří, nemocní a těhotné ženy sedí, mládež a zdravě vyhlížející cestující stojí.
Zastávka. Mladší tělnatá dáma se vrhá k poslednímu volnému dvousedadlu. Ukořistila jej a uvelebila se. Tělo zabírá půldruhé sedačky. Vedle těla kabelka. U kabelky igelitka. V igelitce rohlíky a koláče.
Další zastávka. Přistupuje starý pán. Houžvička - věchýtek. Autobus drncá a kodrcá, dlažba naříká. Dědeček se kymácí na všechny strany.
Věchýtek se dívá, očima prosí. Boubelka se tváří netečně.
Věchýtek se nakloní a požádá:
„Madam, omluvte mne, že jsem tak smělý. Pěkně prosím, mohly by mne vaše tašky pustit sednout?“
Autobusem prolétnou paprsky úsměvů. Madam zalapá po dechu. Pak se scvrkne na jedno sedadlo, kabelku a igelitku hýčká někde v sektoru hruď-kolena.
Stařeček děkuje a sedá si. Klouby hlasitě lupnou.
Starý pán si tiše pobrukuje a autobus spokojeně přede. 

 
Nevyžádaná rada

Sedí takhle v metru vedle sebe dva cizí lidé. Běžná situace. Starší muž si luští křížovku. Po chvilce pohlédne ke stropu, konec tužky cumlá v puse, přemýšlí... Dáma po jeho levici se k němu přivine, zachichotá, pak píchne rudě nalakovaným nehtem na dva čtverečky v pánově křížovce a povídá: „P a T.“
Muž se na ni překvapeně podívá, pak s rozpaky děkuje a písmena tam doplní. Vzdychne a křížovku uklízí do tašky.
Nakonec může být rád, že nečetl detektivku a že mu ta „chytrá“ paní neprozradila, kdo je vrah. 
Zimní vesnický

Jeden můj kamarád vyprávěl pěknou historku. Vraceli se s manželkou z hasičského bálu a byli pořádně rozjaření a veselí. Začínalo svítat, sníh křupal pod nohama, jen po té silnici se nějak nedalo jít rovně. Konečně dorazili domů. S námahou odemkli vrátka i vstupní dveře jejich vilky. Kamarád vešel do chodby a vtom si všiml, že na zemi leží nová rohožka. Pomyslel si něco o činorodé tchyni (s tím pořádkem už to ale přeháněla), ale poslušně si šel očistit boty.
Jak vstoupil na rohožku, podivně to zamlaskalo a zakřupalo. Tchyně uslyšela hluk, otevřela dveře do chodby, rozsvítila a – málem omdlela:
„To se mi snad zdá! Vždyť jsem si sem dala vychladit mřížkovaný koláč!“
Zeťák se pomalu podíval dolů a snažil se zaostřit zrak – vrávoravě přešlapoval v pekáči a koláčová břečka mu čvachtala pod botami.
Dlouho, dlouho trvalo, než mu tchyně odpustila. 
Na procházce se psem

Eva šla se svým manželem Karlem vyvenčit jejich rodinného miláčka Robina. Náhle se objevil neznámý hafan a Robina napadl. Karel chtěl oba psy od sebe odtrhnout, když vtom přiběhla majitelka psa a začala křičet: „Karle, okamžitě ho pusť! No tak Karle, necháš toho?“
Evin manžel se ohradil: „No dovolte, paní, tak si ho odtrhněte sama. A odkdy si my dva tykáme?“
Až po chvíli zjistil, že Karel bylo jméno toho neznámého psího útočníka.
Evin muž si pak doma stěžoval: „Jak může někdo dát tak blbýmu a ošklivýmu psovi tak krásný jméno?“ 

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © František FrK Kratochvíl 
http://frk60.aspweb.cz    http://frk1.wordpress.com

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 08. 02. 2010.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.