Děkuji Vám za knížku. Je krásná, neboť -- jak říkával Saint Exupéry -- lidé musí spolu mluvit, mají-li se domluvit.
A mluvit člověk má, jen když potěší. Je-li však řeč pramenem nedorozumění, jak pravili moudří, je krásné a užitečné, když lidé mohou a chtějí psát.

Marcus Aurelius řekl:
"Zvykej si pozorně sledovat to, co říká druhý, a snaž se vmyslet v jeho duši."


Platí, že každý máme svou pravdu, každá doba má svou pravdu. Nejkřehčí jsou pravdy, jež se teprve rodí. Čínský filozof učil, že taková pravda není pravdou, není-li i její pravý opak taky pravdou. A český herec a filozof Jan Werich k tomu dodává: "Doba je vždycky nějaká, ale důležité je, aby se lidi k sobě chovali slušně."

"Tělo člověka je vytvořeno ze šedesáti bilionů buněk. Jde o zázrak zázraků." řekl učitel tělocviku žákům a pokračoval:
"Jsi jedinečný, ale kráčíš v dlouhém řetězu předků, od nichž jsi téměř všechno převzal -- jsi povinen jejich dar udržet, a pokud možno zkrásnit. Jsi povinen se těm mnoha známým i neznámým, živým i mrtvým -- odvděčit za zázrak žití. A ty víš jak".

Skromností, pokorou, 
úctou a láskou.

Láska je umění dávat a přijímat. Íránské přísloví praví -- láska je jako karavana. Co si do ní nepřineseš, to v ní nenajdeš. Kolik lásky do lásky vložím, tolik lásky mohu očekávat. Snad je lépe -- hodně dávat, málo očekávat. Bohatý je ten, kdo hodně rozdává.

Teď, každou vteřinu se uskutečňují velká tajemství, ale nám se zdá, že krásná byla minulost, a těšíme se na pohádkovou budoucnost. Nevidíme krásu přítomnosti. Netušíme, že - přítomnost je veliká a jen přítomnost má pro nás význam. Kdo nežije teď, v tuto chvíli, ten nežije nikdy. Minulost je mrtvá. Budoucnost - kdoví, zda bude.

Dělej vše s vědomím, že se nikdy nic nebude opakovat. Dělej vše soustředěně. Každou buňkou svého těla. Pocit neklidu, nenálady, rozštěpení mysli pramení z toho, že jsme netrpěliví, že se snažíme být někým jiným, ale člověk má být sebou samým. Není hrdina ten, kdo porazí tisíce nepřátel, ale ten, kdo zvítězí nad sebou - říká indické přísloví.

Svět a ty nejsou dva od sebe oddělené, vzdálené celky, ale jde o jeden útvar, tepající jedním srdcem. 

Ty i růže.
I ryba i hvězda.
Život nemá žádný účel, žádný záměr.
Žít se má
jako kvete květ.

"Nic není obyčejné, každý den je dobrý den," pravil tělocvikář a udělal salto vzad. Proletěl oknem, ale cestou nám stačil zamávat.

S přáním všeho dobrého zasílám i 10 000 pozdravů
H.

MUDr. Jaroslav Hovorka
Praha dne 21. ledna 2004