Literatura – Zamyšlení

Austrálie - můj osud (3)

Emigrantský lágr Trajskirchen praskal ve švech a lidé spali na matracích položených na zemi. Protože to bylo zadarmo, bylo téměř nemožné dostat v lágru místo. V širokých prostorách těchto nocleháren se odehrával život ...

Milan Turek: Vánoční vzpomínání na léta dávná (dávná...?) (1/2)

Když stárneme, vzpomínáme, čím víc stárneme, tím víc vzpomínáme. Snad nejvíc příležitostí ke vzpomínání poskytuje čas adventní, kdy už zas ne tak často praská v kamnech žárem rozpálené poleno, jehož mihotavé světlo v kuchyni vytvářelo podivuhodnou atmosféru. To spíš se rozsvěcuje obrazovka anebo doutnavky matně připomínají čas dávných večerů vyprávění při svících a petrolejkách.

Kamila Urbanová: Zastav se na chvilku (zamyšlení)

Žijeme v hektické době. Všichni máme naspěch, i když ušetříme spoustu času rozličnými vymoženostmi. Nádobí nám myje myčka, prádlo pere pračka, suší sušička. Jezdíme auty, létáme letadly. Vzdálenosti se zkracují, monotónní práce zastávají automaty a výrobní linky. Čas, jakým se šíří v dnešní době informace je srovnatelná s rychlostí myšlenky. A přitom pořád něco nestíháme, času máme stále nějak málo...

Jan Drocár: MURPHY - Síla podvědomí

Změňte způsob myšlení a změníte svůj osud! | Představa má větší cenu než tisíc slov. Vaše podvědomí skuteční každý obraz, který vírou zachytíte ve svém duchu. |Každá buňka, každý nerv, celá tkáň a sval mého těla se ihned očistí a vyléčí z každé nemoci. | Zdraví a rovnováha mého organismu se znovu zcela obnoví.

Jana Stuchlíková: Pramínek (nikoli vlasů)

Mám jeden malý pramínek, který mi vyvěrá tam někde uvnitř a voda z té studánky je nejen čistá a hladivá, ale i kouzelná a nebojím se říci, že je živá. Dává mi totiž sílu, když jí mám zapotřebí, byť je to jen letmá vzpomínka. Moji babičku, dokud žila, jsem měla velmi ráda a cítila jsem k ní veliké porozumění.

Blanka Kubešová: Pěšáci mezi námi

Snad žádné veřejné oslavy nevyvolají tolik emocí jako udílení vyznamenání o výročí založení republiky. A snad každý má i svého tajného favorita. Někoho, o kom se domnívá, že by si zasloužil aspoň poděkování, nebo že zůstal nespravedlivě opomenut. Řadových pěšáků, kteří se v minulosti ve světě zasloužili o dobré jméno naší země, je bezpočet. Jedním z nich je i exilová básnířka a spisovatelka, paní Boženka Šamánková, která žila a pracovala v Austrálii a příštím rokem by oslavila své sté narozeniny.

Vlastimil Marek: Podzimní sonáta

Ten den jsem v Praze v rozhlase předtáčel tři své pořady, a tak jsem dopoledne jel na kole z vesnice, kde bydlíme, do Kolína. Jako obvykle podél potoka Polepka a ulicemi přízemních domků až k nádraží. Tam si kolo zamykám a jedu vlakem, v prvním patře osobáčku, tichá jízda, noviny, idyla. Někdy jezdím do Kolína jinudy: přes vesnici až na kopeček, a pak úzkou asfaltkou, jen tak na jedno auto, mezi dvěma lány.

Anastázia Mahovská: Co ty víš, co já vydržím!

Čekala jsem beze slov a dozvěděla se, že moje místo se také ruší a onen kolega bude inspektorem, ale že nedostane příplatek za vedení, že vedení bude v jejich organizaci. (Mají to vyspekulované, abych je nemohla žalovat za diskriminaci. Správně mělo proběhnout výběrové řízení. Co jim asi musel adept na moje místo navykládat? Už mě to nezajímá, je to jeho balvan, který si životem dále ponese.)

Egon Wiener: Co všechno uvidíte z okna vlaku jedoucího z Liberce do Žitavy

Starýmu Reichlovi shořelo všechno. Ruda mi přeříkával, co všechno si včerejší požár Schwabovy textilky v Machníně - Hamrštejnu vzal. „No a co mu zbylo?“, chtěl jsem Rudu zastavit. „Holinky, fakt jenom holinky,“ chrlil ze sebe Ruda. A pak jsme se smáli a smáli, jako dva blázni. Bylo nám pět a vůbec nám nedošlo, jaká významná továrna právě vzala za své. Byli jsme zvyklí na to, že kolem nás stále někde hořelo, umírali lidé, stále nás někdo před něčím varoval. Marně. Válka skončila před pár lety a všude číhalo na zvědavé kluky nebezpečí.

Milan Markovič: Lož je predsa len zaujímavejšia

Mnoho známych príkladov veľmi výrečne dokazuje to, čo vlastne už dávno vieme: ľudia sú radi klamaní. Nie je to však len špecialita politikov – hovoriť svojim vďačným voličom o tom, ako je v krajine všetko v poriadku, akí sú spokojní a akí sú šťastní a koľko šťastia ich všetkých ešte len čaká. Ono sa to dobre počúva aj kdekoľvek inde a hoci národ za tým často aj tuší všeličo nie celkom príjemné, neprotestuje.

Vladimír Cícha: Óda na umírněný alkoholismus

Je odvážným tvrzením, že je mezi námi nespočet neuplatněných talentů v podstatě jen proto, že z těch či oněch důvodů těmto nic netušícím o náklonnosti Múzy chyběl jen docela malý krůček k tomu, aby svůj talent v sobě objevili? Co je míněno tím krůčkem? Tím je míněna sklenka či dvě vína, případně něco lahodného a silnějšího alkoholu. Je toto blábol způsobený přemírou takových sklenek? Doufám, že není. Je to jen konstatování podložené fakty a nejednou skutečností. Ač jsou výjimky, které tvrzení (úsloví užívá termín pravidlo) potvrzují.

Balada o servírce Hance (2/5)

V půl jedenáctý sedám na kolo. Už šestnáctý den za sebou. Polní cestu lemují šípkový a trnkový keře bez listí. Někdy nade mnou plachtí i tři, i čtyři dravci, jako by mě pronásledovali. Občas složí křídla k tělu a střemhlav se zřítí k zemi.

Otakar Štorch: Zde se střílí bez výstrahy!

Vedle mě seděl Josef, Sep a ještě jeden mukl. Přehodil jsem si nohu přes nohu a koukal na naolejovanou podlahu nemocnice. Nemocnice se nelišila od ostatních baráků ani materiálem, z kterého vznikají horské chaty, v případě války zajatecké tábory a v určitém míru někdy a někde tábory obehnané dvojitým ostnatým drátem, který bývá zpevněný každých padesát metrů šestimetrovou věží.

Jitka Dolejšová: Sluníčkový lampion

Šla jsem pomalu naší ulicí, usmívala se na svět, nakukovala do výloh – a vtom jsem ho uviděla. Ve výloze malého krámku visel lampion. Vypadal jako sluníčko, co se chechtá od ucha k uchu. Ale co mě zaujalo – to lampionové slunce mělo na očích nakreslené tmavé sluneční brýle. Vlastně se tak chránilo samo před sebou.

strana 1 / 12

Další strana »