Zamyšlení

Anna Malchárková: Andělé mezi námi

Zamyšlení Literatura

Setkání s andělem máme všichni za sebou, a ani o tom nevíme. Nemají křídla a zlaté vlasy, ale stále jsou tu a ochraňují nás. Nikdo je nevnímá, protože neupoutávají žádnou pozornost, nekřičí, nejsou ani bohatí ani vlivní.

Egon Wiener: Konec léta v Čechách | Počasí

Zamyšlení Literatura

Krajina se totálně změnila. Je po velkém dešti a vzduch se lépe dýchá. Déšť vyčistil okna. Z lesa kolem zurčí voda v barvě vylouhovaného smrkového jehličí. Na nebi se ještě honí mraky, v dálce je vidět Ještěd, azurová modř, dálné přístavy. Vysoká tráva okolo hýří všemi barvami. Jakoby se příkop stal barevnou stuhou, věncem z vavřínů a koukolu, o vůni lesa raději nemluvím. Je to jak pohlazení od babičky mozolnatýma rukama. Jako jsem to cítíval za mlada, když otevřela skříň a vůně levandule mě objala.

Drobná srdečně adventní

Zamyšlení Literatura

Bylo to v noci. V hluboké prosincové noci před mnoha lety. Ležel jsem doma v posteli. Zničehonic jsem se tehdy probudil, aniž bych sebeméně tušil, co se kolem mě děje. Dva dny předtím jsem se setkal s jedním svým známým - výtvarníkem

Eva Ryba Drábková: Jako děti...

Zamyšlení Literatura

Znáte to, narodíme se nazí a vůbec nám to nevadí. Milujeme své rodiče s naprostou samozřejmostí. S takovou hloubkou a silou, že je až udivující, jak můžeme tu schopnost, tak intenzivně milovat, časem ztratit. Když jsem byla malé dítě, svět byl úžasné místo, kde se nezdálo být nic nemožné, ale...! Dospělí nás naučili opaku. Vzpomeňte si na všechno to: "To není možné...", a "Život není jen samá legrace", či "V životě to takhle nefunguje...". A tak rosteme, snažíme se poznat svět a koukáme kolem sebe.

Blanka Kubešová: Pěšáci mezi námi

Zamyšlení Literatura

Snad žádné veřejné oslavy nevyvolají tolik emocí jako udílení vyznamenání o výročí založení republiky. A snad každý má i svého tajného favorita. Někoho, o kom se domnívá, že by si zasloužil aspoň poděkování, nebo že zůstal nespravedlivě opomenut. Řadových pěšáků, kteří se v minulosti ve světě zasloužili o dobré jméno naší země, je bezpočet. Jedním z nich je i exilová básnířka a spisovatelka, paní  Boženka Šamánková, která  žila a pracovala v Austrálii a příštím rokem by oslavila své sté narozeniny.

Egon Wiener: Jak mě dědeček učil dějepisu a zeměpisu

Zamyšlení Literatura

On ten dějepis, pokud si ho nemusíte pamatovat doslovně, není zas tak špatná školní disciplína. Já měl štěstí na libereckého dědečka, co sbíral známky a učil mě dějepisu a zeměpisu svéráznými metodami. Už jenom to, co si připravoval s sebou na nedělní burzu poštovních známek, budilo strach, že tak naplněnou tašku až nahoru do Poštovního domu na samém konci Vaňurovy ulice neunesu. A to víte, že unesl a ne jednou, tolikrát, že nakonec i ten dějepis a zeměpis se mi stal nejoblíbenějším školním předmětem.

Egon Wiener: Píši Vám, milý Krakonoši

Zamyšlení Literatura

Píši Vám, milý Krakonoši, ač se mi doneslo, že těch jmen máte víc. V Čechách jste byl znám v pověstech o Rybecálovi nebo též Rýbrcoulovi. Do literatury jste vstoupil na druhé straně svých hor, jejímž jste byl vždy dobrým duchem. Ve Slezsku se Vašich jmen zmocnil první J. Musaeus, v Čechách se otcem Krakonoše stal Václav M. Kramérius, který o Vás psal roku 1794 v Praze a v Jindřichově Hradci. Stal jste se i motivem J. A. Koublemu ke hře pro děti - ,,Rybrcoul druhý na Krkonoších“ – Praha 1867.

Austrálie - můj osud (3)

Zamyšlení Literatura

Emigrantský lágr Trajskirchen praskal ve švech a lidé spali na matracích položených na zemi. Protože to bylo zadarmo, bylo téměř nemožné dostat v lágru místo. V širokých prostorách těchto nocleháren se odehrával život ...

Vojnové variácie

Zamyšlení Literatura

Keď príde leto, zbalíme si doma kufre a hajdé - tradične do Chorvátska. Prvýkrát som sa tam dostal s humanitnou pomocou v čase vojny v roku 1992. Pomáhal som ako novinár túto pomoc zorganizovať vďaka aktivite neskoršej predsedníčky ...

Vlastimil Marek: Podzimní sonáta

Zamyšlení Literatura

Ten den jsem v Praze v rozhlase předtáčel tři své pořady, a tak jsem dopoledne jel na kole z vesnice, kde bydlíme, do Kolína. Jako obvykle podél potoka Polepka a ulicemi přízemních domků až k nádraží. Tam si kolo zamykám a jedu vlakem, v prvním patře osobáčku, tichá jízda, noviny, idyla. Někdy jezdím do Kolína jinudy: přes vesnici až na kopeček, a pak úzkou asfaltkou, jen tak na jedno auto, mezi dvěma lány.

A klidně si postupně zešediví

Zamyšlení Literatura

Kolem projížděla auta, tramvaje, autobusy a chodili lidé. Ve vzduchu byl cítit mrazivý prosincový den. Rackové prováděli neúnavně své nálety na kousky rohlíků a vánoček, které házely mladé, starší i nejmladší ruce do vzduchu a do vody ... 

Pavel Vrána: O kráse, důležitosti a záludnosti večerních procházek

Zamyšlení Literatura

Přisněžilo. Mráz sice ustoupil, teplota se i v noci pohybuje těsně kolem nuly, ale krajina kolem je přikrytá dvaceti centimetry lehounkého, čistého prašanu. Vánočně nazdobené stromky a keře v zahradách domků v údolí kolem řeky, s různobarevnými světýlky blikajícími pod průsvitnou sněhovou duchnou, propůjčují večeru při tom tichém, lehounkém sněžení až pohádkovou atmosféru. Naše každodenní večerní procházka vesnicí byla dnes, díky tomu, obzvláště pěkným zážitkem.

Anastázia Mahovská: Velký třesk v životě lidském a ve vesmíru

Zamyšlení Literatura

Už jako malá školačka jsem se na hodinách náboženství ptala kněze: „ Pán farár a kde sa ten Pánbožko vzal? Kněz mi řekl: „Po hodine pôjdeme spolu domov a ja ti to vysvetlím.“ Svůj slib splnil jenom částečně. Šli jsme ze školy spolu a já mu povídala: „Viete pán farár, to, čo nám vyprávate o Pánu Bohu, tomu rozumiem, ale nechápem, prečo a kdo stvoril Pána Boha?

Jana Stuchlíková: Pramínek (nikoli vlasů)

Zamyšlení Literatura

Mám jeden malý pramínek, který mi vyvěrá tam někde uvnitř a voda z té studánky je nejen čistá a hladivá, ale i kouzelná a nebojím se říci, že je živá. Dává mi totiž sílu, když jí mám zapotřebí, byť je to jen letmá vzpomínka. Moji babičku, dokud žila, jsem měla velmi ráda a cítila jsem k ní veliké porozumění.

Antonín Siuda: Tichá noc a tichý den

Zamyšlení Literatura

Kdyby si lidé neudělali hodiny a kalendář, nebylo by času. Nebylo by ani prostoru, nebýt prostorových měřidel. Stejně jako není matematika, když není nikoho, kdo by počítal. Není čas ani prostor, když není lidí, co by je poměřili a konstatovali. Oni by se chaoticky pohybovali bezprizorním světem a nepodařilo by se jim zorganizovat život ve společenstvích, na která jsou zvyklí a která potřebují, neboť jsou podmínkou jejich lidství.

Vladimír Kulíček: Zpověď zvědavé svíčky

Zamyšlení Literatura

Zdálo se mně, že nadešel čas vypovědět vám svůj života běh. Je mi totiž 15 let. Pro psa mnoho, pro člověka málo a pro svíčku? Některé moje kolegyně skončily svůj mladý život v jednom dni, jiné tady straší jako Metuzalém. Na svoje narození se skoro nepamatuji – kde také můžete žádat od mimina, aby vám vypovědělo, co se při zrodu událo.

Balada o servírce Hance (1/5)

Zamyšlení Literatura

„Počkejte, slečno Rynešová! Hanko. Posvítím vám!“ řek Raška. Zved mý kolo a roztočil pedály. Žárovka vyplivla trošíček světla na výčepní pult, takže jsem konečně nahmatala číšnický nůž a otevřela starýmu Raškovi poslední pivo; čtvrtý.

Radka Jurkovičová: O zlomeném srdci / Chudinka obecná

Zamyšlení Literatura

"Ty už mě nemáš rád…?“ Napůl výčitka, napůl otázka. "Mám tě rád…“ brání se dotyčný chabě, pokud nepřejde rovnou do protiútoku. Ostatně, co říct na takové nařčení. A vzápětí přijde další: "Zlomil jsi mi srdce..!“ (rozuměj: přišla jsem o své iluze) Následuje srdceryvná scéna, jejímž cílem je, aby se dotyčný cítil alespoň tak špatně (raději hůře), než ta s domnělou frakturou.

Lucie Frejková: Jak jsem našla samu sebe

Zamyšlení Literatura

Nikdy jsem nebyla oblíbená na základní škole a urážky typu: „Zrůda jde!“ mi zůstaly v hlavě dodnes. Nikdy jsem se nepokoušela vystrčit hlavu z davu, raději a moc jsem na sebe neupozorňovala. Když jsem ve čtvrté třídě čekala se všemi spolužáky, až se otevřou dveře od jazykové učebny, přišla za mnou kamarádka. Nejdříve jsme se bavily o úkolech, o tom, co jsme dělaly o víkendu, a pak se mě zeptala na otázku: „Nemáš chuť začít se mnou chodit do dramatického kroužku?“ Moc jsem tomu pojmu dramatický kroužek nerozuměla, ale když mi kamarádka řekla, že se jedná o divadlo, souhlasila jsem.

První rande

Zamyšlení Literatura

Sotva vstala, už na něho myslela. Někdy se jí o Vláďovi i zdálo. To se pak oblékala malátná a posmutnělá a roztržitá. „Marti? Holka, co je s tebou?“ máma skládala ruce na prsa, oči obracela ke stropu.„Nic,“ sykla vždycky, popuzena vytržením z doznívajícího snu. Kdekdo si všiml té změny: Marta se malovala. Rty. Oči. Nehty.

Celkem se zde nachází 165 článků

Další strana »