Nepřihází se každý den, aby některý krajan odkázal českému státu cennou sbírku obrazů, kterou se mu svého času podařilo vyvézt do zahraničí. Už před deseti lety se paní Věra Třebická-Řivnáčová z Mexika rozhodla věnovat obrazy z dědictví svého tchána dr. Jana Třebického st. a zesnulého manžela dr. Jana Třebického ml. k uctění jejich památky některé galerijní instituci v Praze. Volba daru z jejího osobního majetku padla nakonec na Galerii hlavního města v Praze, kam byl soubor po delším vyřizování zařazen.
Kdo byl Jan Třebický senior, může se otázat někdo z těch, kdo nepatří mezi pamětníky? Před druhou světovou válkou náležel ke známým osobnostem pražského kulturního života, jinak byl prezidentem Obchodní a průmyslové komory a viceprezidentem Českomoravské Kolben-Daněk. Dobře se znal i s Václavem Havlem, dědečkem dnešního prezidenta, s nímž udržoval přátelské styky. Sama Věra Třebická-Řivnáčová pochází z rodiny spřízněné se spisovatelem Vladislavem Vančurou, narodila se roku 1917 a do Mexika přicestovala o 30 let později spolu s manželem, který sem byl vyslán jako obchodní atašé. Na protest proti únorovému komunistickému puči pak na svou funkci rezignoval a spolu s manželkou se v Mexiku usadil. Paní Třebická ovdověla v roce 1985 a pak si vzala za muže jiného krajana, žijícího od roku 1948 ve Švédsku.
Když jsem sbírku spatřil ještě v Mexiku, byl jsem nesmírně překvapen kvalitou celku i jednotlivých exponátů. Jedná se celkem o třináct obrazů či kreseb různých autorů. Začíná portrétem manžela paní Třebické dr. Jana Třebického od Oldřicha Blažíčka, druhý rodinný portrét zpodobňuje Markétu Stenslovou-Třebickou a je dílem Josefa Schussera z roku 1900. Hlavní galerijní hodnotu sbírky však můžeme hledat mezi autory minulého století. Nejstarším dílem jsou zde nepochybně kresba krajiny od Jana Novopackého z roku 1848, dále pak dvě olejomalby jednoho ze zakladatelů českého krajinářství Antonína Chitussiho, který navazoval na francouzskou fontainebleauskou školu. Vhodně je doplňuje velký pastel našeho nejlepšího krajináře konce století Antonína Slavíčka, nazvaný Lesní interiér s krávou, který považuji za nejkvalitnější v celém souboru.
Mezi dalšími galerijními exponáty najdeme dokonce i dalšího klasika české malby Mikoláše Alše s námětem Husita na Baltu či Starou ženu na hřbitově o dušičkách, typický výjev ze Slovácka od Joži Úprky. Do okruhu folklorního zájmu patří i Sedlák a selka z Kovačice-Banátu od Františka Zvěřiny či akvarelová kresba venkovské chalupy od O. J. Myslbeka. Z přelomu století jsou datována i díla Františka Kavána, oblíbeného krajináře Mařákovy školy. Tento malý, suchý výčet skrývá ovšem nesmírné hodnoty umělecké i finanční, jejichž podrobný odborný rozbor přesahuje možnosti tohoto časopisu. Krajance Věře Třebické-Řivnáčové patří za velkorysý dar dík.
převzato z časopisu
http://www.cesky-dialog.net |