Brouk Pytlík aneb Chytří lidé mezi námi
Rubrika: Literatura – Pohlazení
- Brouk Pytlík aneb Chytří lidé mezi námi
- Jistě někdo z vás pochopí, co mám na mysli, řeknu-li pojem ,,brouk Pytlík.“ V první řadě každého napadne Ondřej Sekora a jeho legendární Ferda Mravenec.
- Odtud se vlastně toto označení vyvíjí.
- Sekorův brouk Pytlík se v jistém smyslu dá přirovnat k literárnímu typu, neboť právě lidí, pro něž využijeme tohoto názvu, se vyskytuje v naší společnosti opravdu hojné množství.
- Jak se tento druh pozná?
- Zcela jednoduše. Obvykle totiž, jak z jejich chování vyplývá, všechno vědí, a ač kolikrát mluví naprosté nesmysly, nikdo jim jejich názory nevyvrátí. Dojde-li k určitému dialogu, v němž jeden z komunikujících je právě takový ,,Pytlík“, častokrát může zcela normální rozhovor vyústit až v pořádnou hádku. V těchto situacích uděláme možná nejlépe, zvolíme-li ústup. Přesvědčení těchto jedinců zdá se většinou opravdu silné a nenechají si svůj názor vyvrátit za žádnou cenu, i když tím mnohdy své okolí obtěžují. Nevadí jim, co si ostatní myslí, neustále si ,,melou“ to své a nic jiného je nezajímá.
- Často o rozebíraném tématu nemají ani potuchy. Jsou schopni radit chirurgovi, jak držet skalpel.
- Okolo mě se těchto případů vyskytuje poměrně dost. A vždy, když trávím čas ve společnosti těchto lidí, dochází ke zmíněné situaci, končící dlouhou výměnou názorů. Příčiny těchto sporů bývají ve většině případů opravdu banální, až směšné. Naposled jsem si jeden z těchto rozhovorů nahrála a při zpětném poslechu nabyla zjištění, že právě tento člověk, jemuž náleží svrchu uvedené označení, se od původního tématu dostal až k naprostým hloupostem, nedávajícím žádný smysl.
- Občas se musíme nad pevností jejich přesvědčení pozastavit až s obdivem.
- Tyto situace nás mohou rozesmát, ale leckdy jejich chování ústí až v obtěžování. Někteří tito jedinci mají schopnost společnost kolikrát až otrávit.
- Může nastat i situace, kdy svým úpěnlivým a rozhodným přesvědčováním o své pravdě druhého zcela znejistí a najednou ani on vlastně nezná pravdivost věci, a to obvykle značí vítězství oponujícího ,,brouka Pytlíka.“
- Jak se tedy ubránit?
- Mnohdy stojí za nejlepší řešení zvolit ústup – ne snad přiznat protivníkovu pravdu, ale odmítnout pokračování rozhovoru na dané téma. Ze zkušeností totiž vím, že potvrdíme-li tomuto ,,broukovi“ jeho přesvědčení, akorát se tím posílí pro příště.
- Na druhou stranu se ale někdy stane, že daní lidé o svém chování vědí, ale zkrátka neumějí přestat, a přiznávají své nikam nevedoucí hledání nesmyslných argumentů se zdůvodněním obavy z prohry. Ovšem existují i tací, co vše činí nevědomky a zcela vážně. Stojí však za uznání jejich nevinnost v tomto směru. Leckdy nikoho z nich ani nenapadne, jaké přezdívky se jim dostává.
- Každý z nás má však mouchy jiné, nad nimiž se kolikrát stojí za to taky zamyslet. Berme lidi jako tvory chybující.
- Jako ,,brouci Pytlíci“ nikdy nevymizí z naší společnosti, tak se lidé nezbaví svých chyb. Zkrátka nikdo není dokonalý!
- Kouzelná babička
- Určitě nemám na mysli známé babičky s berličkou, nůší na zádech, jež v převleku zkouší dobrotu toulavých Honzů, chtějících poznat svět, to opravdu ne. Já tuto kouzelnou babičku popravdě ani neznám.
- Před pár lety, když se u nás před domem ještě scházela parta místních dětí a pořádaly se nesmrtelné hry, se skoro pravidelně zpoza rohu vždy objevila tato paní. Tvořila ji drobná postava a nikdy nešla bez své tmavé nákupní tašky. Líbil se mi její stálý úsměv, styl chůze, bylo nemožné přehlédnout její sympatickou a milou tvář. Naše setkání se nikdy neobešla bez pozdravu, pokaždé na mě zaostřila, kdo jí to vůbec přeje dobrý den, usmála se a vesele pozdrav opětovala. Tato pravidelná střetnutí mi přinášela radost. Působila na mě hrozně zvláštním a tajemným dojmem. Nikdy jsem ji nespatřila s nějakým člověkem, vždy šla sama, to mi na druhou stranu přišlo líto.
- Naše další setkání začala každé pondělí. Pondělní rána před odchodem do školy ve mně vzbuzovala zvláštní napětí zda se potkáme – velice mě to bavilo. Místem střetů byla pasáž za naším domem. Už zdálky byl vidět její úsměv, jenž mě vždycky zvláštním způsobem zahřál. Mimo pozdravu ještě přidala přání pěkného týdne a mně se zdálo, že potom opravdu pěkný byl.
- Jednoho dne ale naše potkávání skončilo. Společná místa vidění zůstala zvláštně prázdná. Musím přiznat, že se mi po ní zasteskne i teď po letech. Opravdu jsem si z ní vytvořila jakousi kouzelnou babičku, která dokázala potěšit svým milým úsměvem a příjemným tónem, zkrátka celá její osoba vytvářela ve mně pocit jakéhosi sluníčka. Vytvořila jsem si k této tajuplné cizí paní zvláštní vztah, měla jsem ji moc ráda, i přesto, že jsme si byly ve skutečnosti úplně cizí.
Mrzí mě její nikdy neobjevená totožnost, i když to mi asi dávalo ten pocit její kouzelnosti.
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 13. 11. 2006.
Další články autora
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
![]() |
Ivan Kraus |
![]() |
Josef Fousek |
![]() |
Ondřej Suchý |
![]() |
Miloslav Švandrlík |
![]() |
Ladislav Gerendáš |
![]() |
Plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D. |
![]() |
Vladimír Just |
![]() |
Jan Vodňanský |