Je podzimní odpoledne. Jsme venku, zachumlaní v teplých bundách a hledáme tu pomyslnou hranici mezi podzimem a zimou. Neboť, jak psali v novinách, „paní Zima už přebírá žezlo od Podzimu a chystá se vládnout“. Tak dobře.

Zde podávám zprávu o našem pátrání:
  STOP STOP STOP STOP STOP STOP STOP STOP STOP STOP STOP.

■  Trávě už je zima a oblékla si šaty z jinovatky

■  Potok u cesty je olemován křehkou ledovou skořepinou

■  Pěnivá voda honem honem spěchá, aby jí něco neuteklo

■  Běží, přeskakuje kameny, hrne se z malinkých vodopádů, bublá a taky brblá

■  Lesklé rezavé listy  se točí ve vodním víru, přibližují se a zase vzdalují

■  Starý moudrý les  se ztišil a chystá se ke spánku

■  Stromy se naklánějí k sobě, aby si dopověděly, co ještě nestihly

■  A najednou je to tady

■  Z nebe se snášejí první sněhové vločky

■  Nastavujeme tváře studeným  dotekům a chytáme bílé hvězdičky do dlaní

■  Konec zprávy

 

                                            Jak to napsal geniálně jednoduše už před 75 lety
                                                             básník Jaroslav Seifert?

Vracíme se domů.
Vaříme si šípkový čaj, povídáme si, kam pojedeme v zimě na hory, a je nám hezky.