Publicistika – Komentáře

Adela Muchová: Skutečně nevěřící?

Jsme prý Češi národ bezbožný, praví statistiky. Ale mně se to nějak nezdá. Během posledních týdnů jsem se setkala s tolika náboženskými (přesněji křesťanskými) projevy, až se mi hlava zatočila. A to jsem jen brázdila ulice hlavního, údajně tak nevěřícího, města. Koneckonců, posuďte sami.

Lukáš Berný: KONEC SEMAFORU?! Petice na záchranu divadel

Asi většina lidí slyšela v posledních týdnech něco o tom, jak se řeší přidělování dotací na kulturu v Praze. Situace je mnohem závažnější než vypadá, díky reformě, kterou prosadili lidé jako Milan Richter a Ondřej Pecha, bude divadlo Semafor (a nejen to) pravděpodobně muset z finančních důvodů ukončit svou činnost

Miroslav Sígl: Kampak na nás s krizí…

Nouze mi dala odvahu a přiměla, abych psal verše…S tím by Horatius dnes neuspěl, ale co my víme, jak šla tenkrát poezie na odbyt?! Pro nás je spíše typické staré české přísloví o tom, že nouze naučila Dalibora housti. Za pravdu mi dal hned jeden z prvních vystavovatelů veletrhu pro plnohodnotný aktivní život For Senior (Pražský veletržní areál Letňany 5. – 8. března), kterého jsem oslovil.

Milan Dubský: První srážka satelitů

Kolem naší planety Země obíhá v blízkém vesmírném prostoru již více jak 17.000 objektů větších jak 10 cm. Jejich váha je od několika kg až po tunové hmotnosti. A stále přibývají další. Kosmická dálnice kolem Země se zahušťuje. O nebezpečí srážky těchto předmětů se vědělo, ale bylo bráno jako příliš teoretické a málo pravděpodobné. Poprvé v historii se srazily 12. února 2009 dva satelity.

Ivan Kolařík: Australské peklo - Očité svěděctví našeho krajana

Většina požárů buše končí lidmi vyhranou bitvou nad neúprosným živlem. Zůstane ohořelý buš, pole a louky. Málokdy dojde ke ztrátě obydlí nebo dokonce ke ztrátě na životech. Vyčerpaní požárníci se šťastně usmívají a komunita je jim, zrovna tak jako ostatním složkám podílejícím se na boji s požárem, neskonale vděčná.

Milan Dubský: O čem krize

Naše dobromyslné, zkušené a chytré prababičky říkávaly, že čeho je moc, toho je příliš a nepovede to k ničemu dobrému. Společnost vyprodukovala právě všeho moc. Nejen aut, praček, spotřebičů, z nichž mnohé místo aby nám usnadňovaly práci, nám překážejí v domácnostech, spotřebovávají elektřinu.

Vlastimil Marek: Média po kapkách!

Ačkoliv přesněji bych měl napsat, protože zprávy v novinách nepůsobí tak efektivně a hlubinně“ - „televizní zprávy po kapkách!“ Vždycky nám říkali, že jed v malém množství je lék. Pivaři a konzumenti slivovice tvrdí totéž o alkoholu. Mají pravdu. Bylinkářství, čínská medicína, očkování i homeopatie jsou dalšími důkazy, že to funguje. V jistém smyslu škodí cokoliv, čeho je příliš.

Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (15)

Člověk si ledacos myslí o národech, a nejsou to vždycky věci, které by si ten národ mohl dát za rámeček; to už je takový zvyk, že člověk jaksi ztotožňuje zemi a národ s jeho politikou, režimem, vládou, veřejným míněním nebo jak se tomu říká. Ale něco jiného je si ten národ nějak názorně představit; to si nemůžete nikterak vymyslet nebo umínit; sama od sebe se nám vynoří vzpomínka na něco, co jste viděli, na něco docela nahodilého a všedního.

Eliška Peroutková: O jednom stoletém divadle (ohlas)

Dovolte prosím, abych Vám při příležitosti významného 100. výročí napsala pár slov, protože toto divadlo skutečně leží v mém srdci hluboko uložené. Známe se už příliš dlouho na to, abychom se vzájemně nemuseli přesvědčovat o tom, že divadlo je naše vášeň, pro kterou - i když ji tisíckrát zatracujeme a říkáme „nikdy už“ - jsme schopni vrátit se, třeba po kolenou.

Vladimír Kulíček: Vezměte rozum do hrsti a pohlaďte ho po srsti!

K názvu ankety by mohl odborník napsat knihu o několika dílech. V moci laika formou anketní odpovědi je možno pouze poskytnout omezený náhled z pozice vlastního názoru. Zůstaňme tedy u toho. Tisku se odedávna říkalo sedmá velmoc. Dnes toto označení platí pro média jako celek. Úloha médií je těžkým břemenem s velkou odpovědností a dopadem v celé veřejnosti.

Vlastimil Marek: Pozitivní filtr

Jak se tak všeobecně a po celém světě nezvladatelně rozmáhá vulgární negativismus a s ním související nárůst agrese a násilí (a co se divíme, průměrný školák v USA, ale domnívám se, že podobné je tomu i u nás ...

Luděk Kocourek: Jak jsem odhalil tajemství soch na Velikonočních ostrovech

Lidí, co plují po mořích, je asi málo. Míň než řidičů. Proto si na nás „veledůležití“ troufli. Národ tvrdých českých námořníků to začal řešit po svém. Po „česku“. Jsme přece národ švejků! Na nějakém kroku nám přeci nezáleží! Všechno se dá obejít! Vždyť umíme ohnout záda! A dělat kompromisy. A to už od Bílé hory.

Vladimír Vondráček: Úvaha vážná i nevážná na téma dilema

Podívejme se ale do svých luhů a hájů, jak své dilema - zda jít dále, či zůstat v okolí Řípu -vyřešil náš praotec Čech. Nevím, nevím, zda správně usoudil, že nám, jeho potomkům, bude stačit mléko a strdí, kterýmižto dary přírody krajina vůkol prý oplývala, a že nám nebudou chybět třeba vyšší hory nebo moře? No – musíme mu opustit, každý máme nějakou tu chybičku, že?

PhDr. Miloslav Rejzl: Važme si krásného rodného jazyka

Čeština vyspěla už za vlády posledních Přemyslovců. Císař Karel IV. ji povýšil dokonce na jazyk diplomatický. Ve středověku se ze všech slovanských jazyků jen čeština stala rozšířeným spisovným jazykem, vládnoucím dostatečnou slovní zásobou pro úkoly umělecké, náboženské, administrativní i vědecké. Jeden čas byla čeština dokonce i úředním jazykem sousední říše polské. Ovlivnila tak vytváření spisovné polštiny a působila zčásti i na jazyky ruské.

strana 1 / 9

Další strana »