Publicistika – Komentáře

Eva Rydrychová: Zlá matka cenzorka

Je sobota odpoledne. Po dobrém obědě se celá rodinka sejde na gauči před televizním přijímačem. Tupě zíráme do svítícího obdélníku a sotva vnímáme děj. Když tu nás na veřejnoprávním kanále vytrhne z myšlenkového vzduchoprázdna reklama. Reklama na zvýšení erotického prožitku pomocí jakýchsi pilulek. Spadne mi čelist v údivu na prsa, která si podle následující reklamy mám potírat přípravkem na zpevnění.

Milan Dubský: Dopuštění kohosi a čehosi

Celebrity netvoří dějiny, ačkoliv si to dost velká část této nehomogenní skupiny myslí. Aniž bych podceňoval úlohu osobnosti v dějinách, dějiny pouze osobnosti netvoří. Dokonce ani jejich větší část Dějiny tvoří občané, lidé, kteří žili a žijí, my současníci. Jsme schopni říci jací jsme, o co nám jde, o co usilujeme, kam kráčíme, co chceme vykonat?

Vlastimil Marek: Malé české

Proč není běžně ke koupi klasická česká literatura? Jak do vztahu nakladatelů, kritiky a čtenářů zasahují mezilidské vztahy? I o tom se píše v současném vydání kulturního týdeníku A2 (číslo 6/07). Na titulu je anotace – Malý český nakladatel, a začátek velmi poučeného rozhovoru Daniely Iwashity s Janem Šulcem, známým editorem a redaktorem několika nakladatelství.

Milan Dubský: Nedokončený a nikdy nekončící 17. listopad

V ten den před devatenácti roky jsme zvonili klíči. Mnozí, později převlečení zvonili s námi, ale už tehdy přemýšleli, jak to „zaonačit“, aby se jim nežilo hůř, a kuli plány. Přispěli jsme svým skromným dílem k pádu špatného, zpuchřelého režimu a systému. Většina chtěla, aby byla obnovena občanská společnost, která by respektovala práva občanů a vytvořila podmínky pro lepší a spravedlivější život.

Vlastimil Marek: Trojí zápor aneb nic není nemožné

Po zvolení Terminátora guvernérem Kalifornie odpověděla česká konzulka, komentující tuto událost i možnost dalšího postupu Arnoldova svalnatého, leč původem rakouského těla až na post prezidenta USA pro Český rozhlas typicky česky. „Tady už několikrát i v této souvislosti padl výraz Everything is possible, tedy Nic není nemožné.“

Naděžda Munzarová: Plameny svobody na Seině

Na konci ostrova Alée des cygnes (Labutí aleje) ve směru toku řeky Seiny v Paříži stojí už přes sto let originál sochy - symbol svobody - jejíž čtyřicet šest metrů vysokou kopii darovala Francie r.1886 New Yorku k výročí založení USA. Do podstavce byla vtesána slova na uvítanou příchozím do Nového světa, toužícím po možnosti svobodně dýchat.

Libuše Čiháková: Andělé nemusí mít křídla ...

Vždycky jsem si přála potkat anděla. Protože jsem ale hledala bytost s křídly, dodnes se mi to nepoštěstilo. Ani mě nenapadlo, že je denně vídám kolem sebe. Nemají křídla, nejsou pohlední, mnohdy ani moc čistí, dokonce bývají i mdlejšího rozumu. Nedávno jsem zapnula televizi ve chvíli, kdy promítali film „Hodina klavíru“.

PhDr. Miloslav Rejzl: Važme si krásného rodného jazyka

Čeština vyspěla už za vlády posledních Přemyslovců. Císař Karel IV. ji povýšil dokonce na jazyk diplomatický. Ve středověku se ze všech slovanských jazyků jen čeština stala rozšířeným spisovným jazykem, vládnoucím dostatečnou slovní zásobou pro úkoly umělecké, náboženské, administrativní i vědecké. Jeden čas byla čeština dokonce i úředním jazykem sousední říše polské. Ovlivnila tak vytváření spisovné polštiny a působila zčásti i na jazyky ruské.

PhDr. Miroslav Kovářík: Mladí básníci - skutečně vyvolení své generace

Mladí a poezie, mladí a literatura, mladí a literatura duchovně orientovaná - zajímavá témata! Myslím, že každá nastupující generace je poměrně diferencovaná ve svých zájmech. Vždycky existuje určitá elita této generace, a pak ovšem rovněž konzumentská většina, která je v současné době čím dál tím víc bombardována útokem médií nejrůznějších kalibrů, v podstatě diktujících její vkus, takže v této zemi nejde díky tomu na příklad uskutečnit soutěž typu Superstar v recitaci nebo psaní poezie – a to nejenom u nás, protože poezie už dlouho není mediálním heslem dne

Adéla Muchová: Krása kolem nás

Dostala jsem pozvání na nedělní návštěvu. Na to město s rudou září jsem měla pouze mlhavé vzpomínky z dětství, kdy tam ta záře ještě byla. Dnes, kdy slýchám od mnoha přátel a mladých rodin, jak se tam houfně stěhují, jsem byla velmi zvědavá na všechny ty demokratické proměny. Co jsem viděla, předčilo i mé nejsmělejší očekávání a demokracii jsem tu bohužel o víkendu nezaznamenala.

Egon Wiener: Stalo se u nás doma

Albrecht z Valdštejna byl důsledný a brzy z Jičína dorazil ferman i jistý farář Andreas Stomaeus, který si nijak nezadal s knížetem sedícím v Jičíně a v Praze, pokud zrovna nebojoval jinde. Tak tenhle farář se pochlubil obecenstvu při kázání, že vybral už přes 2000 zlatých. A to neměl dělat…

Milan Dubský: Extrémy a svoboda

Extrémy vedou vždy k problémům. Jejich zesilování a kulminace vedou k ničení a zkáze. Vezměme sociální, přehumanizované postoje, které se v politice zahalují do nepravdivých až lživých parol, hesel a transparentů. Hlásají rovnost lidí, ačkoliv každý člověk je jiný. Nejsou dva identičtí jedinci. I jednovaječná dvojčata jsou rozdílná. Něco jiného je rovnost práv. Zde jsou si všichni lidé rovni.

Vladimír Vondráček: Úvaha vážná i nevážná na téma dilema

Podívejme se ale do svých luhů a hájů, jak své dilema - zda jít dále, či zůstat v okolí Řípu -vyřešil náš praotec Čech. Nevím, nevím, zda správně usoudil, že nám, jeho potomkům, bude stačit mléko a strdí, kterýmižto dary přírody krajina vůkol prý oplývala, a že nám nebudou chybět třeba vyšší hory nebo moře? No – musíme mu opustit, každý máme nějakou tu chybičku, že?

Vlastimil Marek: EMA MÁ MASO

Spory kolem nových slabikářů, a zároveň ohledně „rovnosti“ mezi muži a ženami (z nichž některé protestují proti způsobu, jakým jsou prvňáčci „vychováváni“ k názoru, že „máma má maso, vaří a uklízí, zatímco otec sedí na gauči a čte si noviny“) vyprovokovaly bývalého politika a úspěšného podnikatele M. Macka k sarkastickému fejetonu, ve kterém navrhuje slabikáře (s obrázky Milana Knížáka) ještě více „zesoučasnit“: „Máma má auto. Táta má kroužek v nose. Sestra točí porno. Bratr prodává extázi. Teta je tetovaná. Děda je estébák.“

strana 1 / 9

Další strana »