Pavel Loužecký: POEZIE V OBRAZECH /Torquato Tasso

Rubrika: Literatura – Inspirace

Mám takový dojem, že v dnešní době se  poezii věnuje čím dál tím méně lidí. Snad je odrazuje její zdánlivá složitost, těžko uchopitelná obraznost, nutnost nad ní hlouběji přemýšlet nebo potřeba vcítit se do básníkových prožitků a citů. Ale ne každá poezie musí být nutně "těžká", ne každá básnička je nepochopitelná.
A proto se snažím najít jinou cestu k těm, kdož v sobě dosud nenalezli "sílu" otevřít básnickou sbírku a začíst se do ní. Za jednu z těch příjemnějších a šťastnějších cest považuji tzv. POEZII V OBRAZECH, kde vedle slov působí na čtenáře i samotné obrazy, které pocitově souzní s obsahem jednotlivých básní.

Pro druhou část projektu POEZIE V OBRAZECH jsem vybral italského básníka Torquata Tassa a jeho verše ze čtyřicet let staré knížky italské renesanční lyriky NAVŠTÍVENÍ KRÁSY, kterou vydala Mladá fronta  v Edici MÁJ v roce 1964. Jsem si jist, že i napodruhé vás poezie v obrazech zaujme.    
Pavel Loužecký

            

         

TORQUATO TASSO (1544-1595)  se stal už za svého života hrdinou legendy, k jejímuž vzniku přispěly především básníkovy vzrušené životní osudy, odehrávající se na pozadí prudkých bojů Francie a Španělska o nadvládu v Itálii. Tohoto zápasu se zúčastnil i Torquatův otec Bernardo Tasso, sám básník, a předurčil tak v lecčems život svého syna: kvůli otci, sekretáři salernského vévody a stoupenci francouzského krále, poznal Torquato už v dětství strasti chudého příbuzného, když byly jejich rodině statky zabaveny a matka s dvěma dětmi se musila uchýlit ke své rodině; otec určit jeho další život, když ho umístil jako společníka k synovi urbinského vévody, s nímž se mu dostalo skvělé dvorské výchovy, a básnické sklony Bernarda Tassa nepochybně rozhodly i o příštím zaměřením jeho syna, zvláště když se v Benátkách čině účastnil příprav k vydání otcova eposu Amdigi. Tento epos byl jisté jedním ze vzorů Torquatových prvních básnických pokusů, zejména epické básně Rinaldo, kterou vydal jako sedmnáctiletý student.  

Roky studií a prvních prací byly ostatně nejšťastnější dobou Tassova života. Dvacetiletý vstupuje do služeb kardinála Luigiho d´Este, kterému věnoval svého Rinalda, podniká s ním cestu do Francie a po náhlém návratu přechází jako dvorský básník do služeb jeho bratra, ferrarského vévody Alfonsa d´Este. V těchto letech pohody, tvůrčího rozmachu a úspěchů píše pastýřskou hru Amyntas, s úspěchem provozovanou r. 1573, a o dva roky později dokončuje své hlavní dílo, rozsáhlou epickou báseň Osvobozený Jeruzalém, která měla překonat básníkův velký vzor – Ariostova Zuřivého Rolanda. Rostoucí ohlas básně jako by básníkovy naděje potvrzoval; ve skutečnosti však by Osvobozený Jeruzalém dílem jiného věku a jiného talentu. Pro ovzduší doby jsou příznačné Tassovy stále silnější obavy, zda se ve své básni neprovinil proti prvé víře, obavy, které vedly posléze k tomu, že se sám udal inkvizici.
Zároveň s tím se u Tassa začíná projevovat chorobná podezřívavost, jejíž výbuchy vedly nakonec k roztržce s vévodou Alfonsem, k básníkovu útěku, kajícnému návratu a posléze sedmiletému uvěznění ve špitále sv. Anny. Ani propuštění z tohoto vězení, v němž Tasso napsal většinu svých Dialogů a Dopisů, neznamenalo uklidnění; jeho život pokračuje dál v horečnatém bloudění celou Itálií, dokud ho vykoupí v jednapadesáti letech smrt v římském klášteře sv. Anufria, prý den před korunovací na knížete básníků.
Z rozsáhlého Tassova díla má pro dnešního čtenáře největší přitažlivost jeho lyrika, ať už lyrika jednotlivých epizod Osvobozeného Jeruzaléma, nebo ještě více lyrika jeho krátkých básní příležitostných, v níž čil člověka své doby vidět svět se všemi jeho barvami, hlasy a záchvěvy citů, se vší jeho krásou, kterou ještě násobí zpěvnost, ba hudebnost jeho veršů.

POEZIE V OBRAZECH:    1. DÍL  -  JACQUES PRÉVERT

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 11. 2004.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.