| 
Herce, dabingového režiséra a známého filmového a televizního dabéra, jakož i předsedu dabingové sekce FITESu Petra Pospíchala jsme vyzpovídali v klubu DIVADLA BEZ ZÁBRADLÍ před začátkem představení CIKÁNI JDOU DO NEBE, v němž hraje roli vysloužilého vojáka Danila.
DIVADLO
● S divadlem začínal Petr Pospíchal v Bratislavě, kde vystudoval Vysokou školu muzických umění (1966) a zde také poprvé vstoupil na divadelní prkna na scéně Slovenského národního divadla ve hře Carano z Bergeracu, režírované profesorem Zacharem.
● V roce 1968 začal studovat pražskou DAMU, kterou dokončil v roce 1970, a poté hostoval v pražských divadlech řadě rolí až do roku 1974.
● Mezitím se začal věnovat vlastnímu divadlu, které založili s dalšími kolegy z ročníku z DAMU v holešovickém divadélku RADAR, odkud byli – podle vlastních slov – v roce 1971 „vyštípáni“.
● S kolegou Janem Kanyzou se věnovali skládání písniček a tyto písničky zpívali v Umělecké besedě v představní „Písničky pod obraz“ (později se to jmenovalo „Šanson 70“); v představení účinkovali Jaroslav Jakoubek, Milan Jíra, Alena Havlíčková, Ljuba Hermanová, Karel Kincl, Jan Petránek, Vilém Hejl a mnoho dalších osobností;
● S Vlastimilem Venclíkem a Janem Kanyzou napsali svou prvotinu - vlastní divadelní hru s názvem: TO MÁTE JEDNO, PANE!, kterou hráli v Umělecké besedě ve své vlastní produkci.
● Aby neztratil kontakt se školou, pustil se Petr Pospíchal v roce 1972 do studia divadelní vědy a češtiny, posléze pak divadelní vědy a estetiky na Univerzitě Karlově, kterou však po šesti semestrech opustil, neboť zjistil, že mu sice škola dává větší přehled o divadle, avšak svým „vědeckým zaměřením“ ho spíše odvádí od herecké práce.
● Když dostal v roce 1975 nabídku nastoupit do Divadla Na Zábradlí, neváhal. Od roku 1976 se stal na základě trvalé smlouvy kmenovým členem divadla, kde se vytvořil umělecký tým v čele s Evaldem Schormem. Později zde šéfoval činohru a přivedl postupně do souboru další významné členy divadla: Grossmanna, Klímu, Rajmonta a Steigerwalda.
● V roce 1990 „dobrovolně“ odchází z Divadla Na Zábradlí v době „palácového převratu“ (o němž nerad mluví) spolu s Karlem Heřmánkem a dalšími do Divadla GONG ve Vysočanech, kde se podílí na vzniku nového DIVADLA BEZ ZÁBRADLÍ.
● V tomto divadle hraje dodneška; cítí, že k němu duševně patří a hraní v něm ho velmi baví.
● V současné době zde hraje ve dvou představeních: v hudebně-dramatické baladě „CIKÁNI JDOU DO NEBE“ a komedii Michael Frayna "BEZ ROUCHA aneb Ještě jednou zezadu".
FILM
● Filmování ve Petr Pospíchal průběžně věnoval do roku 1990.
● Jeho filmografie čítá kolem 30 filmů, např. Černá punčocha, Havárie, Cena medu, Utrpení mladého Boháčka, Za volantem nepřítel, Pan Tau – Poplach v oblacích, Smrt stopařek, Kačenka a strašidla a další.
DABING
● Dabing ho nesmírně baví a v současné době mu vyplňuje dvě třetiny veškerého času (zbylá třetina připadá na divadlo a filmování) – jak sám říká: „V divadle odpočívám od dabingu.“
● Je předsedou dabingové sekce filmového a televizního svazu FITES a dabingovým režisérem na Barrandově.
● Zde také dabingově zrežíroval a nadaboval velkou řadu filmů jak pro kina, tak i pro soukromé televize, jako například oba díly filmů s Asterixem a Obelixem, televizní seriály 24 hodin, Profesionálové, Nemocnice Chicago Hope, méně známý seriál Ďáblova zbraň, nebo naprosto skvělý seriál Rodina Sopranů, který pojednává o mafii, ale v Česku není příliš znám, zatímco v zahraničí patří mezi jeden z nejznámějších a nejvyhlášenějších seriálů, který dokonce získal v letošním roce čtyři ceny EMI.
● Sám je pak známým profesionálním dabérem.
● Mezi nejznámější herce, které trvale dabuje, patří: Robert De Niro a Chuck Noris.
● Za film Zamilovaný Shakespeare získal v roce 2000 v Přelouči Cenu Františka Filipovského za mimořádný dabing hodnotného audiovizuálního díla.
O PROFESI
● Mezi geniální dabéry řadí Petr Pospíchal například Eduarda Cupáka, Vladimíra Brabce, Luďka Munzara, Václava Vosku, Františka Filipovského ---- a další.
● Jeho hereckým vzorem a idolem, který uměl dokonale ovládat hlas, je Jan Pivec; desku s jeho „Vzpomínkami“ si pravidelně pouští a nemůže se jí „naposlouchat“.
● V souvislosti s Františkem Filipovským vzpomíná na osobní návštěvu Luise de Funése v Praze, při níž se oba herci spolu poprvé setkali, a kdy byl Funés doslova uchvácen ukázkou dabingu svých rolí Františkem Filipovským, o němž prohlásil, že svým hlasem jeho herectví ještě více povýšil.
●Jako dabingový režisér tráví v práci průměrně 14-16 hodin denně a na její nedostatek si rozhodně nemůže stěžovat.
● Herce pro dabing si vybírá sám a snaží se jim při jejich práci hlavně pomáhat „najít postavu“.
● Práce na dabingu probíhá poměrně velmi rychle; průměrný film se nadabuje během jednoho, maximálně dvou dnů.
● Nejtěžším a nejobsáhlejším filmem, jehož dabing Petr Pospíchal režíroval, byl ARMAGEDON s Brusem Willisem, jehož nadabování trvalo celý týden, neboť tento film obsahoval neskutečných 200 stran textu, přičemž normální filmy mají něco kolem 50 stran.
● Castingy (výběr herců) pro dabing se dělá pouze u některých zahraničních filmů, kde si výběr výběr českých hlasů schvalují autoři filmu.
● například dabér pro roli v kresleném filmu Micky Mouse se vybíral celý rok (nakonec ho dělal Saša Rašilov mladší).
● Dabingový boom 90.let minulého století podle Petra Pospíchala již minul a práce v dabingu sice ubylo, ale o to více se lze soustředit na kvalitu.
● Ve své funkci předsedy dabingové sekce FITES bojuje spolu se svými kolegy především o čistotu dabingové profese a o uznání dabingových odborníků v umělecké sféře (například až do loňského roku nebyl dabingový režisér vůbec považován za uměleckou profesi!).
O DIVADLE A O ZÁJMECH
● Divadlo považuje Petr Pospíchal za svou „hereckou hygienu“, bez níž by rozhodně nemohl existovat.
● Tvrdí, že divadlo je magické, zatímco film je nuda; na divadle musí být herec opravdu dobrý, divadlo se nedá nikterak zfalšovat ani obelstít.
● A o tom, že je divadlo nesmrtelné, svědčí fakt, že i ti nejlepší a nejuznávanější filmoví herci v zahraničí se ve svých „nejlepších letech“ vrací do divadla (např. Belmondo či Hoffmann).
● Petr Pospíchal miluje knihy a velmi rád se vrací ke svým oblíbeným autorům a jejich dílům: k Hellerovi (Nemalujte si to), Stephanu Zweigovi, Remarquovi, Buninovi, Dostojevskému, Gogolovi a k celé řadě dalších.
● Bohužel nemá příliš času na čtení, takže díky svému hektickému pracovnímu nasazení pravidelně po pěti přečtených stránkách usíná - ale číst rozhodně chce a musí.
● Internet ho vůbec nebaví, neboť je především o informacích, zatímco pro život považuje za podstatnější cit, který má převažovat nad informacemi.
***
POZITIVNÍ NOVINY věří, že právě internet a tento rozhovor pomůže všem čtenářům a divákům, kteří dosud znají Petra Pospíchala spíše pouze podle hlasu, poznat tohoto profesionála a umělce i z jiných stránek jeho osobnosti. |
