Jan Drocár: V souladu s vírou, řádem a mravností

Rubrika: Publicistika – Historie

Následující myšlenky zazněly v dokumentárním filmu České televize "Potomci Přemyslovců aneb tradice zavazuje", jehož obsah máte možnost si přečíst zde v plném znění. Jelikož jsem měl možnost - jak díky tvorbě námětu a scénáře tohoto filmu, tak i díky přítomnosti na jeho natáčení - se osobně poznat se všemi jeho hlavními protagonisty, vím, že jsou to skutečně výjimečné osobnosti, jejichž zajímavé vyprávění, myšlenky a životní zkušenosti by vydaly na několik knih a desítky, ne-li stovky novinových článků. 
Věřte, že se budu snažit zprostředkovávat vám postupně na stránkách POZITIVNÍCH NOVIN zajímavá setkání s nimi a jejich šlechtickými rody v nejrůznějších podobách tak často, jak jen to půjde.

Jan Drocár

POTOMCI PŘEMYSLOVCŮ ANEB TRADICE ZAVAZUJE

dokumentární film vyrobila:  Česká televize ©
2002
pořad byl odvysílán v premiéře 2. června 2002 na programu ČT2 v cyklu VEČER NA TÉMA
a poté již několikrát úspěšně reprizován.
 

"Člověk jako jedinec je vlastně nezajímavý. Zajímavá je teprve rodina v celém svém kontextu dějin. Často se stává, že o někom, kdo je absolutně skromný, neznámý a pracovitý, se příliš neví, a proto ani nemluví, a jiný, který má pouze určité charisma a umí dobře mluvit, se stane slavným. I to se stává. Nejen že mi to bylo řečeno mými předky, ale vidím i sám na sobě, že člověk jako jedinec opravdu častokrát neznamená tolik. Pro mě je důležité dobře vychovat děti, aby znaly tradici rodu Lobkowiczů a aby v ní pokračovaly. Což znamená žít tu tradici tady, vycházet dobře s lidmi, cítit se zde doma a pracovat tak, aby se ani naše vnoučata a pravnoučata za nás nemusela stydět."
Jaroslav kníže Lobkowicz
"Svým potomkům zdůrazňuji to, co nás přenášelo přes všechny převraty v posledních sto padesáti letech. Připomínám jim, aby dodržovali tři základní postoje, které nám umožnily najít v těchto pohnutých dobách vždy tu správnou cestu.
Za prvé je to vertikální rovina, která nás vede jako články řetězu od předků k příštím generacím. Učí nás, že vše co děláme nebo neděláme, musíme ospravedlnit v očích našich předků a v očekávání našich potomků.
Za druhé je to rovina horizontální, která nám pomáhá udržovat vztahy uvnitř naší širší rodiny. To nám dává silný pocit solidarity v těžkých dobách a nezávislost na hmotných statcích.
A za třetí je to rovina vnitřní. Ta má být živým vztahem k našemu stvořiteli, od něhož pocházíme a ke kterému se vrátíme na konci našeho života."

Arnošt hrabě Waldstein
"Když je člověk hodně dole, tak se čest a morálka snáze udržuje, než když je nahoře. Protože má-li mocný člověk vliv a postavení, je přirozené, že snáze zapomene na něco, co mravně zavazuje jeho osobnost a skutečnou náplň jeho žití."
Zdeněk hrabě Sternberg
"Už jenom proto, že jsem nositelem jména Kinský, které prošlo českou historií, mám k tomuto jménu velkou odpovědnost. A tato odpovědnost mě zavazuje, abych se pokusil alespoň s ohledem na své vlastní svědomí, chovat řádně a slušně, což jsem - pokud to jenom trochu šlo - zkoušel.
Určitě jsem se někdy k někomu nechoval slušně, a zcela jistě jsem se někdy k někomu nechoval řádně. Ale třeba to bylo proto, že si onen dotyčný nic jiného nezasloužil."
František hrabě Kinský
"Především u našich politiků a vůbec zástupců starší a střední generace, člověk prostě cítí, že mají obzor omezený českou kotlinou, tedy za Šumavu a Krušné hory se nedívají. Dokud existovala Československá republika, Československo, lidi byli přinuceni se dívat alespoň do Bardějova a do Michalovců. Teď se už koukáme jenom do Břeclavi, do Chebu a do Hodonína. A podle toho to u nás vypadá. To je prostě strašně malicherné, já to nazývám českým pupkozřením. Díváme se jenom co se děje tady, co my děláme, a nedíváme se na to, co se děje ve světě. A jsme bohužel dneska ne příliš bohatá, zaostalá, velmi malá a dosti nezajímavá země uprostřed Evropy. A abychom se z toho dostali, musíme nejdříve začít pracovat na sobě a na té zemi. Ale to bude ještě nějaký čas trvat."
Karel kníže Schwarzenberg

"V mém dětství jsou určitě takové fáze, kdy si člověk najednou uvědomí, co je, a možná by měl i určitou tendenci se začít chovat nějak nafoukaně nebo se považovat za něco výjimečného. Na to můj dědeček říkával: „Sláva otců je krásný šperk. Ale jaký člověk skutečně je, to musí dokázat sám."
Tomáš hrabě Czernin
"Během posledních dvou staletí mnoho zmizelo. Jsou to bohužel nejen věci překonané, anachronické, ale také věci trvalé hodnoty, které bychom teď naléhavě potřebovali. Tyto hodnoty musejí být znovu hledány a uváděny do našeho myšlení a jednání. Proto se musí lidé stále učit v dějinách a z nich znovu vybírat již existující poklady zkušeností. Jsem přesvědčen o tom, že my, potomci starých šlechtických rodin, bychom při tom mohli účinně pomáhat, i když nás k tomu nikdo oficiálně nevyzývá."
Arnošt hrabě Waldstein
"Otec vždycky říkal, že existují jednak normy zákonné, které upravují vztahy ve společnosti mezi lidmi, a na druhé straně je obrovský prostor ještě takové té mravnosti, etiky, toho slušného chování. A vždycky to uváděl na příkladu, že křesťanská mravouka uvádí sedm hlavních hříchů: pýcha, lakomství, smilstvo, závist, nestřídmost, hněv a lenost, a všechny tyto neřesti vlastně nejsou v trestním řádu světské legislativy. Ale kdybychom je nedodržovali, tak nejsme slušní lidé. Takže byl veliký důraz při výchově, abychom se řídili těmito pravidly."
Zdeněk hrabě Sternberg
"Já dělám jen to, co považuji za svou povinnost, a neudělám nic, co by nebylo v souladu s vírou, řádem a mravností. A těch nemravností se dělá dennodenně tolik, a na každém kroku... Smutné je, že si mnozí ani neuvědomují, že to či ono je nemravné, protože o mravnosti a nemravnosti nikdy nic neslyšeli. Mrav se totiž nedá definovat. Ten buď je, nebo není."
Josef hrabě Kinský
"My bychom ani nepotřebovali moc zákonů. Zákony jsou jen k tomu, aby něco zakazovaly, případně aby chránily jednu skupinu lidí před druhou, nebo aby určovaly chod věcí. Možná by stačilo ono křesťanské desatero, v němž je vlastně už všechno obsaženo. Kdyby se každý držel desatera, tak bychom možná nemuseli mít tisíce zákonů, které dneska máme, a které ani stejně nikdo nemůže pořádně znát. Díky tomu se pak často stává, že člověk udělá něco proti zákonu, aniž si vůbec uvědomí, že to zákon zakazuje."
Jaroslav kníže Lobkowicz

"My se cítíme opravdu spíše jako správci toho majetku, než jako nějací majitelé, kteří z toho vydobývají nějaký osobní zisk. Kdybych z toho chtěl jenom vytahat zisk do své vlastní kapsy, tak tady nebudu opravovat tento barák a ty různé stavby, které jsme převzali zdevastované. Vybavovat hospodářství stroji, to jsou všechno obrovské peníze. Když vidím dnešní okolní svět, tak to nevidím ani moc hezky u těch druhých."
Děpold hrabě Czernin

"Ne, nepřipadám si absolutně bohatý a kdybych byl bohatý, tak by mě to vůbec nijak neupoutávalo. Já si taky neříkám podnikatel, nýbrž hospodář, protože to má takový trochu negativní přízvuk, ten pojem podnikatel. A já nepoužívám nějaké výtěžky z toho majetek pro svoje účely, žiji ze svého důchodu a to mi bohatě stačí. A všechno, co se mi daří vyhospodařit, jde zpátky do toho, prostě aby se to zvelebilo, aby to bylo alespoň takové, jaké to kdysi bývalo."
Zdeněk hradě Sternberg

"My jsme všichni byli vychováni v tom duchu, že je to dočasně svěřený majetek, který má člověk po dobu svého života propůjčen, a že z toho také někomu musí skládat účty. To byla základní myšlenka. Samozřejmě to má velmi staré kořeny, nehodí se do moderní doby, nehodí se do dnešního hospodářského uvažování, ale to musím říci, tak jsem byl vychován a toho už se taky nezbavím."
Karel kníže Schwarzenberg

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 24. 09. 2004.