Publicistika – Historie

Ludvík Petr Rössler: Lodžské ghetto (1/2)

V březnu 1939, když Němci vpadli do Prahy a okupovali republiku, se náš život značně změnil k horšímu, když se začaly uplatňovat Hitlerovy antisemitské norimberské zákony. Naše osobní svoboda a občanská práva byla omezena a postupně jsme byli stále drastičtějšími diskriminačními opatřeními izolováni od ostatní společnosti.

Slavomír Pejčoch-Ravik: Jak to bylo s Romulem a Remem

Tato legenda, či spíše pohádka, má na Palatinu i svůj hmatatelný důkaz – uchovala se tu bájná jeskyně (Lupercal), v níž vlčice údajně odkojila obě děti. Když Romulus a Remus odrostli, založili na Palatinu město – nedohodli se však na jménu těchto míst. Jak bývalo v antice zvykem, nechali rozhodovat nebeské ptactvo. Removi se objevilo šest supů, Romulovi dvanáct supů.

Miroslav Sígl: Už se zase mluví o Podkarpatské Rusi

12. března povolal Adolf Hitler maďarského vyslance v Berlíně a výslovně prohlásil: "V Praze stále panuje Benešův duch, čehož důkazem je mise generála Prchaly a poslední události na Slovensku. Tento stav nelze ponechat. Nechť Maďarsko samo o své vůli rozhodne, jak bude řešit otázku Karpatské Ukrajiny.

Jan Drocár: Věštba kněžny Libuše se naplňuje (2)

Pro Prahu příjezd Baracka Obamy samozřejmě není prvním setkáním s americkými prezidenty. Jak byla předtím jakákoliv návštěva zcela nemyslitelná, ve dvacetiletém období, které právě ubíhá od sametové revoluce, přijeli do Prahy všichni prezidenti USA, kteří nastoupili do úřadu. Ukázali jsme jim Staré Město, Malou Stranu a Karlův most s panoramatem Hradčan, vzali je na pivo do české hospody, zavedli na památná místa pro český národ.

Miroslav Sígl: Písničky mě provázejí celým životem

Jestli si neumím něco představit, tak by to byl život bez písniček. Provázejí mne od dětství díky mé mamince, která dokázala zpívat snad při každé práci. Dnes už vím, že jí ty písničky nahrazovaly vše ostatní, čeho se jí v životě nedostávalo. Ale nikdy si před námi dětmi nestěžovala. Popadla koš s prádlem, žehličku zahřála na plotně a dala se do zpěvu.

Rudla Cainer: Žulový Stalin

Tragický příběh vynikajícího umělce, akademického sochaře Otakara Švece, autora vítězného návrhu Stalinova pomníku na Letné, který se odehrával v pohnuté době tvrdého komunistického teroru padesátých let, je obsahem této knihy. Na pozadí skutečných událostí jsou v knize popsány skutečné osobnosti některých politiků a umělců.

Miroslav Sígl: Tisk a novináři v letech 1966 - 1970 (12)

Na sjezdu Italské komunistické strany v Bologni její předseda Luigi Longo rozhodně odsoudil sovětskou okupaci Československa a v souvislosti s tím zdůvodnil, proč už v roce 1943 byla rozpuštěna Komunistická internacionála, jejímž cílem bylo zredukovat všechno na nejmenšího společného jmenovatele na základě myšlenky politické a organizační jednoty.

Slavomír Pejčoch-Ravik: Itálie viděná skrz slzy

A tak jsem tedy jel napotřetí, "v cizích službách", splnit svůj dávný sen. Jeho naplnění však přišlo přece jen trochu později, než bych očekával - v síťce přede mnou o tom vyprávěla taštička s léky - co kdyby mě vzaly ledviny, co srdce a co krční páteř, a co kdyby se objevilo něco docela nečekaného? Odjezd byl načasován skvěle - bylo září a vedra v Římě se už dávno umoudřila.

Egon Wiener: O skleničkách, ze kterých pijeme | O Textilaně

Má generace poznala tu první, nejoblíbenější skleničku od hořčice, skleničku, která se v nápojovém průmyslu stala legendou. Věřte, nevěřte, byl to nelehký boj vymýtit z československých domácností ,,hořčicový servis“. Noviny, rádio, kdekdo o tom tehdy mluvil a nic se nedělo. Národ pil stále z hořčicových skleniček. Vše se vyřešilo, když se začala hořčice prodávat v úplně jiné skleničce, ze které už pití nikomu nechutnalo. Tím byl ,,vyřešen“ poklesek našich rodičů ve vztahu k nápojovému sklu a přestali jsme být za barbary.

Olga Janíčková - Slavomír Pejčoch-Ravik: Ostrov Kilián / Jak se hledají poklady

Za mého dětství bývala léta spolehlivě žhavá. Všechny své prázdniny jsem prožila u řeky Ohře, vlastně v řece - od rána v plavkách, poslední koupel už za tmy, kdy voda byla teplejší než vzduch a plynula tiše. Od té doby řeku miluji. Snad proto mi kapitoly z vodního života maratonského otužilce Václava Židka zavoněly bahnem někdejších říčních tůní, kde za dne odpočívali sumci.

Miroslav Sígl: O historickém činu Jana Palacha

Posmrtnou masku statečného mučedníka sňal sochař Olbram Zoubek. Sádrový odlitek byl okamžitě umístěn na kašnu před Národním muzeem, kde k sebeupálení došlo. Také jeho další výtvarná činnost je spojena s Janem Palachem, jak se lze dočíst v uvedené encyklopedii- vytvořil reliéf pro náhrobek na Olšanských hřbitovech.

Christine Linder – Jan Maruška: Hraběnka Zedtwitzová z Moravan a Doupova se vyzná v kuchyni

Na vesnický zámek Linderů se paní Christine přistěhovala před třemi roky a pendluje mezi Finskem, Švédskem a Německem. Zedtwidzové jsou starým německým a českým rodem, o němž jsou zmínky ze 13. století. Dnes mají v českých zemích minimum majetku na Chebsku a Ašsku, většinou jsou nemovitosti ve zchátralém stavu. Zrestaurovaný zámeček v Doubravě u Aše dnes slouží jako stylová restaurace.

Michal Dlouhý: Četnické vánoce

Teplé počasí na podzim roku 1922 mělo za následek, že vánoční svátky byly toho roku na blátě. Bláto se lepilo na četnické boty, které bylo třeba každých pět kroků vykopnutím nohy dopředu zbavit nabalené hlíny. Četníci proto chodili i z krátkých obchůzek po Žitném ostrově značně utrmácení. Nejinak tomu bylo i na Štědrý den. Krajina byla dokonce zahalena hustou mlhou, že bylo vidět pouze na několik málo kroků.

Egon Wiener: 380 let libereckého Nového Města | Koberce

Před 380 lety vznikla první průmyslová zóna v Čechách – liberecké Nové Město. Nebylo v dějinách našeho kraje většího válečníka, generalissima, admirála, generála, polního maršála než libereckého pána, vévody frýdlantského, Albrechta z rodu pánů z Valdštejna. Po bitvě na Bílé hoře převzal úhradou od vděčného císaře Ferdinanda II. řadu panství po potrestané odbojné šlechtě. Mezi jinými rovněž Frýdlant v Čechách a Liberec. Hlavním městem svého vévodství, vzhledem k rozporům se saským kurfiřtem Janem Jiřím, učinil ne příhraniční Frýdlant, ale Jičín, který je od Saska přeci jen dál.

strana 1 / 19

Další strana »