Publicistika – Historie

Ludvík Petr Rössler: Lodžské ghetto (2/2)

V domku byla jen jedna místnost, kde nás všech šest spalo na primitivních postelích, na jiný nábytek si nepamatuji. Tenkrát jsme si sami vařili na primitivních kamínkách, která nás také alespoň trošičku v zimě ohřála, přes to jsme spali plná oblečeni. Dostávali jsme každých 14dní malý příděl potravin a uhlí ve formě briket.

Jan Drocár: Jak přežila šlechta své zrušení

Po staletí vůdčí síla společnosti, která se rozhodujícím způsobem politicky, kulturně a hospodářsky podílela na osudu českých zemí a která byla výraznou nositelkou tradic rodiny, národa i víry přišla o tituly, jména, společenskou prestiž a postavení, majetek a nakonec v převážné většině i o zemi, ve které se narodila, vyrůstala a žila.

Jan Drocár: Jak jsme si zrušili šlechtu

Český národ se začátkem 20.století vzdal části svých historických tradic, když právním způsobem zapřel svou vlastní aristokracii. Šlechticům odepřel rodová privilegia, později i majetek, čest a nesporné zásluhy na budování české historie a státnosti. Přetržením kontinuity vývoje šlechty v roli spolutvůrců národních dějin došlo k nenahraditelné ztrátě duchovních a mravních hodnot, které dnes ve společnosti citelně chybí.

Miroslav Sígl: Moje devítková vzpomínka na místní hrdiny

Navečer 15. března 1939 přijel z Prahy spolužák mé starší sestry, který už tenkrát byl vybaven fotoaparátem – myslím, že to byla zrcadlovka „fojklendr“. Na tom dnes už nezáleží, mnohem důležitější byly záběry, které nasnímal v Praze dole Na Můstku. Po celou válku ten film schovával, aby posléze jeho snímky spatřily světlo světa již v osvobozené vlasti.

Petr Feyfar: Kdoví, kdo v tom byl taky namočený

Položil jsem telefon, vyposlechl si známé prohlášení strany a vlády k překročení hranic vojsky pěti zemí Varšavské smlouvy a vypravil se s manželkou – nechtěla mne nechat jít samotného, ale byla přesvědčena, že něco musím udělat - do rozhlasu, abych změnil svůj pořad. Jen jsem se objevil u studií, osočil se na mne vysílací technik: „Co tu děláte?“

Michal Dlouhý: Skutečný případ televizní pátračky

Pozorní čtenáři Pozitivních novin z mých v minulosti publikovaných příspěvků či z mé knížky Humoresky vážně vědí, že předobrazem četníků z televizní brněnské četnické pátrací stanice byli příslušníci Četnické pátrací stanice v Hradci Králové. Tentokrát si dovoluji seznámit čtenáře se skutečným případem královéhradecké pátračky. Proto shoda se jmény četníků známých z televizních Četnických humoresek není náhodná…

Michal Dlouhý: Moskalykův hold četníkům

Od počátku letošního roku mají televizní diváci možnost opět se na obrazovkách setkávat s hrdiny úspěšného televizního seriálu Četnické humoresky. V těchto dnech je tomu pět let od chvíle, kdy nás navždy opustil pan režisér Antonín Moskalyk (11.11.1930 – 27.1.2006) člověk, bez něhož by úspěšný televizní seriál nikdy nevznikl. Dovoluji si připomenout pro čtenáře Pozitivních novin něco ze zákulisí vzniku televizního seriálu.

Josef Čermák: Sokolské dědictví

28. října 1918 byla v Praze vyhlášena Československá republika. Jednou z nejdůležitějších problémů bylo převzetí státní moci, která v té době spočívala v rukou zemského vojenského velitelství, jehož hlavním velitelem byl polní podmaršálek a generál pěchoty Pavel Kestřanek, staničním velitelem Prahy byl generál Zanantoni.

Pavel Kovář: Otec kulak, syn zelený baron (10)

V té době už byl na světě starší syn Jindřich. Jako tříčlenná rodina jsme bydleli u manželčiných rodičů ve Pticích v malé podkrovní místnosti, což samozřejmě nebylo zdaleka ideální. Přitom ve výměnku našeho domu ubytoval MNV nájemníka, který se nechtěl odtud hnout a nebyla s ním žádná řeč. Mým přestupem se naše bytová otázka konečně pohnula.

Jan Řehounek: Pohnutá historie obrazu Alfonse Muchy

Když se v roce 1910 vrátil malíř Alfons Mucha z Ameriky, měl před sebou zcela jasné předsevzetí: vytvořit soubor monumentálních obrazů, na nichž zachytí historicky významné okamžiky ze života slovanských národů. Již o dva roky později předává městu Praze první tři obrovská plátna Slovanské epopeje a v každém z následujících let maluje nejméně dva další obrazy, v roce 1926 dokonce šest.

PhDr.Slavomír Pejčoch-Ravik: Karel Havlíček Borovský - Jedinec proti násilí

Když v roce 1845, tedy tři roky před revolučními bouřemi, které otřásaly Evropou, hledali redaktora pro poloúřední Pražské noviny, padla šťastná volba právě na Karla Havlíčka. Bylo mu pouhých 24 let a české politice bylo v té době ještě daleko méně. O to překvapivější bylo, že se mladý žurnalista od první chvíle projevil nejen jako zralý mistr pera, ale i jako politický genius, který rozpoznal potřeby doby a slabiny svého národa.

Pavel Kovář: OTEC KULAK, SYN ZELENÝ BARON (2)

Jediným mým zážitkem bylo, a to vlastně až po válce, když k nám do statku přijeli vojáci Rudé armády. Tlustý plukovník rozhodl, že štáb bude v našem statku. Nejspíš proto, že tu je nejvíc místností. Pak si zařídil kancelář v našem obýváku, kouřil smradlavé doutníky a jejich nedopalky zašlapával na koberci. Maminku to trápilo, ale protestovat proti tomu bylo marné.

Pavel Kovář: OTEC KULAK, SYN ZELENÝ BARON (1)

Nepřiznání části sklizně bylo za německého protektorátu trestné. Hitler vykřikoval, že ve válce se musí hlavně najíst německý voják. Proto, jak už bylo řečeno, potraviny se mohly koupit jen na lístky. Přesto navzdory riziku, že to kontroloři objeví, každý si schoval něco z úrody pro sebe. Tady měly Úhonice oproti jiným obcím velkou výhodu: obecní rozhlas.

Miroslav Sígl: Pamětní medaile a mince v roce 2008

Začalo to už před letošním svátkem sv. Václava, kdy byla u nás vydána stříbrná pamětní medaile, jejímž námětem je svatý Václav na koni a autorem český umělec akademický sochař Vladimír Oppl. Ryteckou práci odvedl vynikajícím způsobem Lubomír Lietava a ražbu uskutečnila Česká mincovna v Jablonci nad Nisou. Medaile je vyrobena ze stříbra ryzosti 925/1000.

strana 1 / 19

Další strana »