Publicistika – Historie
Miroslav Sígl: O historickém činu Jana Palacha
Posmrtnou masku statečného mučedníka sňal sochař Olbram Zoubek. Sádrový odlitek byl okamžitě umístěn na kašnu před Národním muzeem, kde k sebeupálení došlo. Také jeho další výtvarná činnost je spojena s Janem Palachem, jak se lze dočíst v uvedené encyklopedii- vytvořil reliéf pro náhrobek na Olšanských hřbitovech.
Petr Pučelík: Izrael – Láska na první pohled
Studenti strakonického gymnázia se svým profesorem Pavlem Sekyrkou pátrali dva roky po osudech židovských spoluobčanů, kteří většinou nepřežili holocaust. Projekt nazvaný Zmizelí sousedé ukončili v roce 2009 odhalením památníku holocaustu na Podskalí a sborníkem s názvem Zmizelí a nalezení, k němuž úvodní slovo napsal spisovatel Arnošt Lustig. Definitivní tečka jim ale scházela – návštěva Izraele. Ta se alespoň některým podařila v říjnu 2011.
Pavel Kovář: Otec kulak, syn zelený baron (9)
Míval jsem ve zvyku si čas od času pročítat svázané časopisy – Mladého hlasatele nebo Vpřed, kde vycházely články Jaroslava Foglara, duchovního otce Rychlých šípů. Slavný spisovatel báječně rozuměl světu klukovských dobrodružství, ale taky přírodě, zemědělství i těžké práci sedláka. Proto mě jeho texty hladily na duši.
PhDr.Slavomír Pejčoch-Ravik: Karel Havlíček Borovský - Jedinec proti násilí
Když v roce 1845, tedy tři roky před revolučními bouřemi, které otřásaly Evropou, hledali redaktora pro poloúřední Pražské noviny, padla šťastná volba právě na Karla Havlíčka. Bylo mu pouhých 24 let a české politice bylo v té době ještě daleko méně. O to překvapivější bylo, že se mladý žurnalista od první chvíle projevil nejen jako zralý mistr pera, ale i jako politický genius, který rozpoznal potřeby doby a slabiny svého národa.
Michal Dlouhý: POUR FÉLICITER po četnicku
Četnický sbor, pečující o veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost na celém území státu, byl od samého svého zřízení v rakouské části monarchie, k němuž došlo v roce 1849, důsledně organizován jako autoritativní orgán státu. Ačkoliv předpisy upravující výkon četnické služby doznaly postupem času řady změn, týkajících se zejména zdokonalení organizační struktury četnického sboru tak, aby odpovídala organizaci ostatních orgánů státní správy, autoritativní duch četnictva zůstal ve služebních předpisech trvale deklarován.
Pavel Kovář: OTEC KULAK, SYN ZELENÝ BARON (7)
Když po dvou měsících proskočily zprávy, že tohle naše totální nasazení bude možná prodlouženo až na dva roky, byli jsme zralí na cvokhaus. A za této situace přicházely zprávy, byť jich moc nebylo, že vypuklo protikomunistické povstání v Maďarsku. V zemi čardáše a paprik došla lidem trpělivost a začali věšet bolševiky na lampy.
Pavel Kovář: OTEC KULAK, SYN ZELENÝ BARON (5)
Pracovali jsme tady s volyňskými Čechy. Jeden z nich se jmenoval Zahálka; brzy mi došlo, že jiné jméno ani mít nemůže. Nebyl to však špatný chlap. S československou jednotkou generála Svobody prošel celou východní frontu a ve válce trochu ohluchl. Bylo mu kolem padesátky a dost pil, což byl jeho jediný zápor.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Jan Hus - Svědomí proti autoritě a dogmatu
Jan Hus nebyl prvním, kdo se obořil proti zlořádům své doby – v samotných Čechách už měl celou řadu předchůdců. Málokdo však došel v konfliktu s církví tak daleko jako Hus a málokdy také usilovala církev tak vehementně o dramatické dovršení konfliktu, jako v tomto případě. Mistr Jan by zřejmě nebyl nikdy tak nebezpečným protivníkem, kdyby svou při se soudobou církevní mocí přenesl pouze na půdu uzavřených disputací.
Pavel Pávek: Holobrádci u Kolína
Vítězova vede na vrchol kopce úvozová cesta, ze začátku obklopená vzrostlými třešněmi, měnící se časem v polní. Možná stejnou trasou se na své stanoviště 18. června 1757 ubíral i pruský král Fridrich II, vrchní velitel armády, která se za pár okamžiků utká s přesilou vojáků Marie Terezie pod velením polního maršála Dauna.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Chrám chrámů
Nejprve trochu filologie. Ten chrám se jmenuje San Giovanni in Laterano. Tedy svatý Jan a přídavné jméno „lateránský“ je zase odvozeno podle majitele pozemku, který žil, jak jinak, v časech římských císařů a za Nerona byl popraven. Po čase se stala vlastnicí parcely choť císaře Konstantina, která s tímto majetkem takhle ušlechtile naložila.
Miroslav Sígl: Události, média a novináři v letech 1966 - 1971 (15)
Rudé právo v článku „Bodláčí v květech“ napsalo o odporu redakčního kolektivu týdeníku Květy proti novému šéfredaktorovi Janu Zelenkovi: „Soudruzi redaktoři a spisovatelé z redakčního kolektivu tohoto populárního ilustrovaného stranického týdeníku se postavili proti rozhodnutí předsednictva ústředního výboru strany, které 22. dubna jmenovalo zkušeného a osvědčeného publicistu, známého komunistického novináře, zakladatele Večerní Prahy Jana Zelenku šéfredaktorem Květů.
Ludvík Petr Rössler: Lodžské ghetto (2/2)
V domku byla jen jedna místnost, kde nás všech šest spalo na primitivních postelích, na jiný nábytek si nepamatuji. Tenkrát jsme si sami vařili na primitivních kamínkách, která nás také alespoň trošičku v zimě ohřála, přes to jsme spali plná oblečeni. Dostávali jsme každých 14dní malý příděl potravin a uhlí ve formě briket.
Michal Dlouhý: Pekelný stroj
Poté co strážmistr Vlkovský otevřel dveře skříně, následovaly krátce po sobě dva výbuchy. Při prvním z nich vyšlehly ze skříně plameny, které způsobily strážmistru Vlkovskému těžké zranění - popáleniny III. stupně v obličeji, na krku a na rukách. Po druhém výbuchu se zbořila jedna ze zdí bytu, došlo k prolomení stropu a k vyražení oken a dveří. Při tomto výbuchu se zasažený strážmistr Vlkovský vzchopil natolik, že vyraženým oknem vyskočil na dvůr, kde klesl v mdlobách. Odtud byl okamžitě převezen první pomocí do místní veřejné nemocnice. Štábní strážmistr Studený byl v době výbuchu naštěstí sehnut u stolu a nadstrážník Ambros stál u dveří, oba byli odhozeni směrem ke dveřím do předsíně.
Ludvík Petr Rössler: Lodžské ghetto (1/2)
V březnu 1939, když Němci vpadli do Prahy a okupovali republiku, se náš život značně změnil k horšímu, když se začaly uplatňovat Hitlerovy antisemitské norimberské zákony. Naše osobní svoboda a občanská práva byla omezena a postupně jsme byli stále drastičtějšími diskriminačními opatřeními izolováni od ostatní společnosti.
strana 1 / 19