Nevím, jestli tři, čtyři roky pobytu v cizí zemi nazvat emigrací, nebo jestli s trochou nadsázky můžeme hovořit o delší dovolené. Je hodně emigrantů, kteří se vrátili, je ale myslím více těch, kteří se domů jenom přijeli podívat. Mezi ty první patří i Petr Sitár se svou rodinou. na otázku, proč se tak rozhodl, odpověděl stručně: „Je tady větší legrace a jsme tu doma.“         

Čtyřletý pobyt v zahraničí měl pro Sitárovy určitou výhodu. Jsou jednou z mála československých rodin, v které všichni členové hovoří dánsky. Plynně se domluví, píše a čte Petr, jeho paní Pavla i děti Jakub a Markéta. Mimo ně neznám prakticky nikoho, kdo by se rozhodl žít v Dánsku. Zajímalo mě tedy proč?

"Je pravda, že v Dánsku je Čechů a Slováků velice málo. Od roku 1948 jich do této země přišla necelá tisícovka. Také my jsme se tam ocitli vlastně náhodou. Z Československa jsme odešli v roce 1987, já jsem se vrátil v roce 1990 a Pavla s dětmi rok poté. Původně jsme mířili do Švédska, měl jsem tam kamarády, kteří pro mě něco připravovali. Přijeli jsme na švédské hranice a tam nastal problém. Náš pes. Celník říkal, že usadit se ve Švédsku je skvělý nápad, protože je to báječná zem, ale co s tím psem?
Každé zvíře, které přichází do Švédska a vlastně na celý Skandinávský poloostrov, musí projít karanténou. A ta trvá tři měsíce a stojí 16 000 švédských korun (asi 4000 marek) a navíc všechny čtyři karantény, které jsou v okolí Malmó, byly plné a náš pes by se tam nevešel. Museli jsme se rozhodnout - zastřelit psa a jít do jistého, nebo zůstat v Dánsku, kde jsme nikoho neznali. Skončili jsme v Dánsku."

Nelitovali jste? Švédsko je přece jenom asi bohatší.

"Nutno říci, že jsme velice záhy poznali, že jsme vlastně měli štěstí. Švédsko je proti Dánsku bohatší, více průmyslu, nerostného bohatství atd., ale život v Dánsku je mnohem příjemnější. Dánové jsou velice, velice otevření lidé, také se jim říká Italové severu. S Dánem se člověk může dát do řeči kdekoliv - v obchodě, na ulici, v hospodě. Ale v té hospodě vlastně moc ne!"

Z jakého důvodu?

"Restaurace v Dánsku, to je kapitola sama pro sebe. Jsou velice drahé. Nejlevnější pivo tam stojí 30 dánských korun (kurs je 4,50 korun našich za 1 korunu dánskou) a to je dvojnásobek nebo trojnásobek ceny v Německu, ale i třeba v Anglii, která také není levná. Britové, kteří přijedou do Dánska, šetří a do hospod nechodí. Ani na jídlo člověk do restaurace jít nemůže, nejen kvůli ceně, ale oni neumí vařit, sami to o sobě povídají. Dánové mají velice rádi dobré jídlo, ale nesvedou ho udělat. Proto jsou tak šťastní v Československu nebo v Itálii, kde se dobře vaří."

Ale hospody byly odpradávna místem, kde se lidé rádi scházeli. Kde se houfují Dánové?

"Scházejí se spíše doma, rádi se baví a mají k tomu dokonce jedno krásné, ale prakticky nepřeložitelné slovíčko - hygesa. Zhruba to znamená - radovat se ze života. Nakoupí červené víno (mají rádi italská nebo francouzská sladší vína) nebo pivo a baví se. Sedmdesát procent Dánů bydlí v rodinných domcích, takže si mohou sednout na zahradě a radovat se. A oni to umí."

Jaké je vlastně v Dánsku počasí?

"Stále stejné. Zimy jsou teplejší než u nás, sníh prakticky neznají a léta jsou studenější, ale příjemná, tak kolem 25 stupňů. Krásné moře, celé pobřeží Dánska je vlastně jedna nekončící pláž. Často ale prší a to se cestovní kanceláře radují, že Dánové pojedou do Španělska. Když neprší, zůstávají doma."

Sedmdesát procent populace bydlí v rodinných domcích. To se mi zdá poměrně hodně. Jsou tak bohatí?

"Mají rodinné domky, ale to neznamená, že jsou tak bohatí. Pochopitelně životní úroveň je velice vysoká, ale je to tím, že oni jsou velice skromní. Nemusí mít nejdražší auta, která ted' vidíme třeba u nás u některých lidí. V Dánsku proto jezdí hodně škodovek. Koupě auta je v této zemi vůbec problém, protože ekologická daň znamená, že člověk auto platí třikrát. Jedna cena je auto samotné a dvojnásobek je státní a ekologická daň. To znamená, že za auto, které v Německu stojí řekněme 20.000 marek, zaplatí v Dánsku tak 50-60.000 marek. Průměrný Dán má staršího forda nebo novou škodovku.
Ani ty domky nejsou žádné honosné vily, to je kousek parcely a na ní plácnutý byt. Takový domek je postaven za tři měsíce a má životnost třicet, čtyřicet let, pak se zbourá. Pozemek přijde na půl miliónu, domek na 200-300 tisíc. V každých novinách jsou stovky inzerátů, že někdo prodá parcelu."

Kde vy jste bydleli? Jak je drahý byt?

"Bydleli jsme v pronajatém domku na jižním předměstí Kodaně. Kvůli činži, protože ve středu města je nezaplatitelná. Za domek jsme platili 6000 dánských korun, to je asi 1500 marek, plus něco za elektřinu atd. V té době byl průměrný plat kolem 16.000, ale hrubého. Daně jsou strašně vysoké, kolem 48 procent. Ale z daní se odepisuje velké množství věcí. Vše, co se koupí na splátky, se odpisuje z daní. Dánové máloco platí hotově. Když si kupují kolo, tak jedině na splátky. Sice něco zaplatí na úrocích, ale pořád se to vyplácí."

Z Československa jsi odjel jako barrandovský střihač, nyní po návratu se se svou ženou věnuješ filmové produkci. Jak jsi v Dánsku sháněl práci v oboru?

"Velice špatně. Většinou jsem nepracoval, jen jsem práci hledal, protože pracovat tam je složité. Nezaměstnanost byla kolem 10 procent a to je skutečná nezaměstnanost. Na začátku jsem byl ochoten dělat cokoliv, pak už také ne, měl jsem kšefty v oboru, ale nikdy stálé zaměstnání. I když v Kodani je 39 soukromých filmových společností, produkcí, většinou pochopitelně zaměstnávají Dány. Soustavnou práci jsem tedy neměl, což v této zemi ale zase není tak velký problém, protože stát se o každého člověka velice dobře stará.
První půlrok musí každý azylant chodit povinně do jazykové školy, teprve potom, po první zkoušce, může uplatnit povolení pracovat. Povolení k pobytu a práci se dostane hned, ale pracovat může člověk až po zvládnutí základů jazyka. Potom už není povinná docházka, ale pokud chceš do školy chodit dál, stát ti jazykovku platí."

Měli jste s učením dánštiny nějaké problémy?

"Mám je dodnes, výslovnost je těžká. Gramatika není složitá, rychle se člověk naučí číst a psát, ale mluvit je obtížné, výslovnost je strašná. Ale všichni v Dánsku velice slušně mluví anglicky, a tak když mám ted' nějaká složitější obchodní jednání s Dány, tak raději mluvím anglicky. Právě kvůli mé výslovnosti, která není ani nemůže být dokonalá. Nejlépe šlo učení samozřejmě dětem."
 

Jaká lákadla má Dánsko připravena pro turisty?
 

"Především by návštěvník měl celou zemi projet na kole. To se dá. Kolo je symbolem Dánska a jezdí na něm úplně každý. Všude jsou cyklistické stezky a nejvyšším bodem Dánska je Nebeský kopec na Jutském poloostrově, který se nad hladinou moře tyčí do výše 167 metrů. Hrdí Dánové tam vyvážejí své děti na výlet a ty se pak zmateně ptají, kde že je ten kopec? Tady vidíš ceduli, kde je psáno, že stojíš na nejvyšší hoře Dánska.
Půvab této země je v malých městech. Kodaň má svá krásná místa, turisté navštěvují pěší zónu, Nový přístav, Tivoli, holografické muzeum, které je asi nejlepším muzeem tohoto druhu na světě, náměstí Amalienborg s královským palácem, ale není to zase tak krásné město. Ale malá města, proti Kodani také čistší, vypucovaná, jsou překrásná. Navíc má člověk pocit, že projíždí jedním velkým parkem, protože všude jsou nádherně zastřižené trávníky. Tím zaměstnávají nezaměstnané. Nejkrásnější městečko je Hillerød na severu Sjaellandu. Turisty samozřejmě láká hamletovský zámek, děti zase tahají rodiče do Legolandu."

Dobře, turistika nejlépe na kole. Slyšel jsem ale, že kola se kradou.

"Ta nezamčená strašně. Zapomeneš si ho zamknout a je fuč. Nepsané pravidlo říká, že když kolo není zamčené, tak by mohlo eventuálně být volné. Není to úplně fér, ale na člověka, který si takto "vypůjčil" nezamčené kolo, se ani moc nehledí jako na zloděje. Je to chyba majitele, měl si ho zamknout."

Poslední otázka. Je Skandinávie pro turisty drahá?

"Speciálně Dánsko má před ostatním světem včetně třeba Ameriky jeden velký náskok. Je to přístup k ekologii a také maximální možná úcta k lidskému životu, ke člověku, to je dominantní vlastnost dánské mentality. Člověk a čisté životní prostředí je absolutně ve středu zájmu. Žádné nevratné obaly, žádné spreje. Takže pokud si člověk nenechá ukrást kolo, pobyt v Dánsku může pro něj být jenom příjemný.
Jestli je Skandinávie drahá? Řekl bych že ano. Jinak by neexistoval takový podivný řetěz. Švédové jezdí do Dánska, protože Švédsko je dvakrát dražší (hlavně co se týče alkoholu). Čili Švédové do Dánska, Dánové zase do Německa, protože je pro ně dvakrát levnější a Němci do Československa, protože je pro ně nevím kolikrát levnější. Kam ale máme jezdit my . . .?"