Publicistika – Letem-světem

Mirka Beňovská: Nakouknutí do Libanonu

Krátký výlet do lokalit, jejichž pouhé vyslovení u většiny Čechů vzbuzuje spíše hrůzu a strach, předcházela etapa studování. Co vlastně o této zemi víme? Samozřejmě jak kdo. Často však slyšíme pouze o terorizmu, válce a násilí. Jaké jsou tedy osobní dojmy a zážitky? Do Bejrútu jsme přiletěli v noci koncem dubna.

Jan Řehounek: Výlet o (nejen) sto let zpátky - Byšičky

Komtesa Anna Kateřina, dcera hraběte Františka Antonína Šporka, pána na Lysé, se ráda proháněla na svém vraníkovi rovinami panství svého otce. Toho dne ale dojela velmi daleko a když se už se samým večerem vracela k Lysé, vešel její kůň do bažiny, polekal se, vzepjal, svoji paní shodil a utekl. Anna Kateřina, zmáčená a s pochroumanou nohou, zůstala v mokřinách sama.

Pavel Kovář: Mlýn zapomenutý v čase

„Zdejší mlýn byl ve srovnání s ostatními v okolí pozoruhodný už tím, že vodní kolo o průměru bezmála pěti metrů poháněla vrchní voda, proto se mu říkalo korečník. Ve druhé polovině devatenáctého století prošel mlýn modernizací, po níž se otáčky velkého kola přenášely důmyslnými převody i do brusírny skleněných kroužků.

Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (11)

Dopoledne podnikáme túru po další části ostrova. V trávě zahlédneme šedohnědé chaluhy, ale jsou moc plaché. Svá hnízda úzkostlivě střeží a prý neváhají napadnout i člověka, pokud se cítí ohroženy. Odpoledne plujeme malou lodí Aquila kolem ostrova za pozorováním dalších ptačích obyvatel tohoto rajského ostrova. Spolu s námi jede ještě jeden Holanďan a dva mladí Rakušané.

Jitka Dolejšová: Skandinávie - O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (5)

Hnědá máma medvědice se svými třemi neposednými medvíďaty. Dva se postrkovali a dováděli ve vodě, třetí vylezl na borovici do výše asi dvanácti metrů – a vůbec neřešil, jestli a jak se dostane zpátky dolů. Pak se na ten samý strom drápali i zbylí dva sourozenci, až jsme měli strach, aby se některá větev nezlomila a některý z nich nespadl. Ale máma-medvědice to měla pod kontrolou.

Elena Paclová: Z chřadnoucí trosky se stala opět dominanta

Když se v naší zemi změnily poměry, v té krátké době prvního nadšení a nových nadějí, byl ten prozíravý muž už znalým historikem kraje a starostou obce. Jednoho dne mu na stole zazvonil telefon: „Dobrý den, tak konečně jsem vás vypátral! Celá léta co jezdím po republice se snažím vzpomenout, kde jsem to tehdy byl na nějaké svatbě a vzal si z vašeho kostelíčka něco do úschovy.

Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (9)

Za drobného deště a silného větru balíme, opouštíme kemp v Randverku a cestujeme přes Dombas směrem k Åndalsnesu. Na túru to dnes nevypadá. No uvidíme u Trollstigenu, třeba se to vybere. Projíždíme podél mnoha peřejí a vodopádů divoké řeky Rauma v monumentálním údolí Romsdalen. Další silniční úsek vede hlubokým kaňonem s množstvím různě silných vodopádů.

Eva Jančíková: Magické a spirituální Uluru

Uluru - místo dávající stín - je aboridžinské jméno tohoto pískovcového monolitu,.který vévodí nedozírné rovné poušti centrální Austrálie. Je to největší obnažený monolit na světě, je vysoký 348 m a ještě pokračuje v délce několika kilometrů pod zemí. Geologické stáří se odhaduje na 600 miliónů let.

Jitka Dolejšová: Deset kamínků z Gargana… a něco navíc (1)

Místem naší letošní dvoutýdenní dovolené se stala slunná Itálie, oblast Apulie (Puglia), Garganský výběžek. Proč? Protože tam jsme taky ještě nebyli :o) Garganský poloostrov poznáte na mapě snadno. Leží na východním pobřeží a tvoří ostruhu pomyslné „italské boty“. Je ošploucháván a tvarován Jaderským mořem.

Ruth Hrušková: Kde zůstala sláva mocných?

Český Krumlov okouzluje podnes svojí krásou a impozantností tisíce návštěvníků, kteří ročně zavítají do míst, kde nostalgická reminiscence dýchá vůní předešlých časů. Ať se to někomu líbí nebo ne, jsme s naší minulostí i budoucností spojeni pojítkem v prostoru i čase. Dějiny nám zanechaly díla hmatatelná – zámky, kláštery, zdobené freskami, obrazy, gobelíny, ručně vyrobeným a zlatem zdobeným nábytkem, knihovnami…

Pavel Pávek: Křížovou cestou na Maria Rast

V roce 1844 na úpatí kopce pověsil dnes neznámý úředník se svým dvanáctiletým chlapcem obraz Panny Marie Sněžné jako výraz díků za uzdravení. O čtyřicet let později postavilo sedm pasáčků nad kamenem provizorní kapličku, kterou vyzdobili svatými obrázky. Zpráva o ní se rychle šířila, a tak se zde brzy objevil dřevěný kříž a nový obraz.

Luděk Kocourek: Francouzské nebe je nejen krásné, voní

Po třech dnech ve vápencích jižní Francie se nám zachtělo změny, Stříbrňák se rozhodl, že poletí na přelet do Sisteronu a s mapou v ruce se jde nesměle zeptat pilotů tandemůna cestu. “Co se nás bojíte, my vás nekousnem,” a mávli rukou za sebe: “Támhle poletíš na kopec toho hřebene, tam musíš vytočit minimálně 800 m nad konec, abys přeskočil údolí na další hřeben” a dál se radí nad mapou, kudy se dá letět.

Pavel Vrána: Putování v dešti, aneb Psím počasím do Santiaga (5) Den čtvrtý

Ten den i přesto, že byl trochu deštivý, byl plný jakési vstřícnosti a jemného vedení. Všichni kolem nás spěchali do Pamplony a předbíhali nás, aby si zajistili v tom velkém městě ubytování a taky aby tu chladnou a deštivou etapu měli co nejdříve za sebou. Nás se ten všeobecný chvat ale jaksi netýkal. Obavou, kterou se v nás pokoušeli vyvolat někteří z těch předbíhajících a spěchem schvácených poutníků, že totiž do Pamplony směřuje příliš mnoho lidí a na ty, kteří přijdou poslední, už nezbude ubytování, jsme se zneklidnit nenechali.

Slavomír Pejčoch-Ravik: V srdci Paříže (1)

Často poměry v některé zemi může charakterizovat vskutku jen epizoda, příběh, scéna, která promluví za stovky stran. Povím vám tedy o tom, jak jsem se připravoval na Francii v čase víz a devizových příslibů, kdy jsem měl zcela nulovou šanci, abych opustil území republiky. Nehledě na to, že jsem neměl na takový extravagantní podnik ani peníze.

strana 1 / 18

Další strana »