Publicistika – Letem-světem

Kristýnka Loužecká: Jak jsme byli na návštěvě u Karla IV.

Protože se mi na našem minulém výletě ve středověku líbilo, rozhodli jsme se, že tuto sobotu navštívíme Karla IV. na jeho hradě. Prý ho tam dokonce uvidím jako živého. V tajemném bludišti bylo málo světla. Ozývaly se tu různé zvuky a všechny postavy vypadaly jako skutečné. Nikoho z nich jsem neznala, ale táta říkal, že se o nich budu za pár let učit ve škole. Taky jsem zjistila, že nemám ráda muže, kteří mají dlouhé vlasy. Proto mám ráda tátu, že má vlasy krátké.

Jaroslav Vízner: Požádat tě o ruku mě napadlo v Thajsku (4)

Vyběhl jsem ještě na San Cliff, na tu mojí oblíbenou terasu, abych dopsal dopis o našem výletu, než se mi to "vykouří" z hlavy… Postel jsem už na noc prohlídnul a uzavřel síť proti nočním návštěvám, tak jak jsem se to tu "musel " naučit… Právě si přisedl na blízký keř zdejší kos, zpívá jinak než ten v Saint Léger, kde ho jistě zase na jaře budeme po ránu poslouchat…

Marta Urbanová: Dubaj

„Jedeme do betonové džungle,“ řekla kamarádka, když jsme nastupovaly do letadla. „Před rokem 1990 bychom se nikam nehnaly. Kdo ví, jestli tam bylo vůbec letiště.“ „Jak by mohlo. K čemu na poušti letiště?“ Kam se podíval, tam mohl tenkrát vidět v těchto místech jen rozlehlou poušť. Jednak ropa, ale určitě myšlenka rozpoutala to betonové běsnění.

Jitka Dolejšová: Duben – na Lipně budem´

„V dubnu na Lipno?“ ťukal si významně na čelo můj kolega Petr: „Co tam budete celej tejden dělat? Sníh už tam není, na kolech zmrznete, o koupání ani nemluvě. Koleduješ si o nastydnutí a pořádnou rýmu. To jsem teda vážně zvědavej, co budeš vyprávět.“ …Z dovolené jsme se vrátili spokojení a zdraví, a protože kolega Petr už netrpělivě čeká na mé zpravodajství, hurá do toho.

Jaroslav Vízner: Požádat tě o ruku mě napadlo v Thajsku (2)

Už od 12. února se hřeji pod thajským sluncem a tebe jsem nechal ve studené, únorové Ženevě s její nemilovanou "Bise", tím vlezlým studeným severákem. Škoda, že jsi nemohla na cestu se mnou. Ženevské jezero je sice, pod jejími polibky, plné obdivuhodných vln, ale s těmi mořskými, co tu mohu pozorovat, se srovnat nedají.

Pavel Pávek: Snad nejstarší vinice v Čechách

Unavený vláček rozvážně míjí lužní lesy, zahoukáním zdraví rovinatou krajinu, občas stejným způsobem varuje líné daňky kteří ho ignorují a pokojně ukusují zelenou trávu, tu a tam zastaví na malém umolousaném nádražíčku většinou vzdáleném od obce jejíž název zdobí průčelí opuštěné drážní budovy.

Pavel Pávek: Nejkrásnější památka

Není to tak dávno, kdy na nějaké rozhlasové stanici proběhla anketa. Běhají a stále někam chodí různé a ta, kterou mám na mysli, se týkala památek. Měla být nalezena nejkrásnější z českých. První lavina odpovědí se dala čekat. Záplava Karlštejnů, Hlubokých, Lednic a Českých Krumlovů nějak neměla v plánu skončit.

Marta Urbanová: Rakousko Blumau

Jak jsem slyšela o Hudertwasserovi, jeho nápady, jeho barevná architektura mne okamžitě oslovila. Navrhla jsem manželovi zajet si do lázní Blumau v Rakousku. „A když budeme projíždět Vídní, prohlédneme si tam některou z jeho budov a ještě při té příležitosti navštívíme vnuka ve škole.“ Od slov ke skutkům nebylo daleko. Skočili jsme do auta a hned příští den jsme stanuli před tou nevídanou krásou.

Pavel Pávek: Chůze černou temnotou

Ač jinak vlastně zarytý samotář, přidal se toho týdne Poutník ke staré partě. Vítání slunce patřilo k dávné tradici roky dodržované prvního podzimního dne. Slušelo se při té příležitosti vyrazit na týden do hor a jako vždy se ubytovat poblíž známé hospody Na Peci v Peci pod Sněžkou. Již dlouhé roky krátce před půlnocí vyráželo patnáct lidí rozvážnou chůzí do černé temnoty.

Zdeněk Reich: Jak jsme zdolali horu Čerchov

Moje drahá žena, jejíž srdce patří milovanému kraji, odkud pocházela její maminka, Chodsku, mi vždy tvrdila, že v tomto kraji nenosí chlapečky čáp a děvčátka vrána, ale maminky nacházejí novorozeňátka pod kamenem na hoře Čerchov. A tak, když jsme v roce 2000 opět zavítali na Chodsko, byla pevně rozhodnuta místo svého údajného narození navštívit.

Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (3)

Tak dnes jsme si vyzkoušeli pravé cestování s kufrem. Vstávali jsme v 4:30. Chtěli po nás, abychom v 5:00 byli na letišti, protože v 6:30 mělo odlétat letadlo do Pakse. My jsme tam byli včas, ale oni ne. Sešli se v 6:00, otevřeli místnost k rentgenu a rozsvítili. Dovnitř vešla dívka v uniformě, rozhazovala rukama a něco jim říkala.

Marta Urbanová: TUNISKO – Sousse

Před cestou mne zaujalo, že přímořské město Sousse, třetí největší město Tuniska, bylo osídleno dřív než Kartágo. Asi v 9 stol. př.Kr. Pravděpodobně Féničany. Sotva jsme se s manželem v hotelu zabydleli, vydali jsme do města. Bláhově jsem se domnívala, že se projdeme a prohlédneme si výlohy tak jako u nás. Ale to jsem se velice mýlila.

Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (2)

Ani jsme se nestačili rozloučit a bylo to všechno jinak. Náš let do Pakse zrušili bez náhrady a v Luang Prabang nám to zapomněli oznámit. Když to úředník na letišti zjistil, sundal si sako od uniformy a zapnul si klimatizaci. Tak takový stres už dlouho neměl. Co s námi? Nakonec jsme se dohodli a souhlasili jsme, že poletíme až zítra ráno. Vracíme se do našeho nového „domova“.

Jitka Dolejšová: Skandinávie - O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (9)

Po další bílé noci pokračujeme do Henningsvaeru. Je to moc pěkné, tiché přístavní městečko, s červenými rorbuery, rybářskými chatkami, vzájemně propojenými dřevěnými chodníčky. Ten klid a pohoda všude je přímo balzámem pro duši. Monumentální horská scenérie za městem vytváří nádhernou přírodní kulisu.

strana 1 / 18

Další strana »