Publicistika – Letem-světem

Ruth Hrušková: Kde zůstala sláva mocných?

Český Krumlov okouzluje podnes svojí krásou a impozantností tisíce návštěvníků, kteří ročně zavítají do míst, kde nostalgická reminiscence dýchá vůní předešlých časů. Ať se to někomu líbí nebo ne, jsme s naší minulostí i budoucností spojeni pojítkem v prostoru i čase. Dějiny nám zanechaly díla hmatatelná – zámky, kláštery, zdobené freskami, obrazy, gobelíny, ručně vyrobeným a zlatem zdobeným nábytkem, knihovnami…

Pavel Pávek: Křížovou cestou na Maria Rast

V roce 1844 na úpatí kopce pověsil dnes neznámý úředník se svým dvanáctiletým chlapcem obraz Panny Marie Sněžné jako výraz díků za uzdravení. O čtyřicet let později postavilo sedm pasáčků nad kamenem provizorní kapličku, kterou vyzdobili svatými obrázky. Zpráva o ní se rychle šířila, a tak se zde brzy objevil dřevěný kříž a nový obraz.

Luděk Kocourek: Francouzské nebe je nejen krásné, voní

Po třech dnech ve vápencích jižní Francie se nám zachtělo změny, Stříbrňák se rozhodl, že poletí na přelet do Sisteronu a s mapou v ruce se jde nesměle zeptat pilotů tandemůna cestu. “Co se nás bojíte, my vás nekousnem,” a mávli rukou za sebe: “Támhle poletíš na kopec toho hřebene, tam musíš vytočit minimálně 800 m nad konec, abys přeskočil údolí na další hřeben” a dál se radí nad mapou, kudy se dá letět.

Pavel Vrána: Putování v dešti, aneb Psím počasím do Santiaga (5) Den čtvrtý

Ten den i přesto, že byl trochu deštivý, byl plný jakési vstřícnosti a jemného vedení. Všichni kolem nás spěchali do Pamplony a předbíhali nás, aby si zajistili v tom velkém městě ubytování a taky aby tu chladnou a deštivou etapu měli co nejdříve za sebou. Nás se ten všeobecný chvat ale jaksi netýkal. Obavou, kterou se v nás pokoušeli vyvolat někteří z těch předbíhajících a spěchem schvácených poutníků, že totiž do Pamplony směřuje příliš mnoho lidí a na ty, kteří přijdou poslední, už nezbude ubytování, jsme se zneklidnit nenechali.

Slavomír Pejčoch-Ravik: V srdci Paříže (1)

Často poměry v některé zemi může charakterizovat vskutku jen epizoda, příběh, scéna, která promluví za stovky stran. Povím vám tedy o tom, jak jsem se připravoval na Francii v čase víz a devizových příslibů, kdy jsem měl zcela nulovou šanci, abych opustil území republiky. Nehledě na to, že jsem neměl na takový extravagantní podnik ani peníze.

Jiří Stanislav: Historický úspěch českých vinařů

Poprvé ve více než třiceti leté historii největší a nejprestižnější mezinárodní soutěže vín v USA „San Francisco International Wine Competition“ se dostalo víno pocházející z vinařství z České republiky do elitní kategorie vítězů této přehlídky. Sauvignon Blanc VOC 2010 z VINAŘSTVÍ LÍBAL z Horních Dunajovic (Znojemská vinařská podoblast) byl pro své jedinečně chuťové i senzorické vlastnosti vybrán mezinárodní porotou jako nejlepší reprezentant své odrůdy a tím získal, mimo „dvojité zlaté medaile“ (všichni porotci udělí zlatou), také ocenění „BEST SAUVIGNON BLANC“.

Jaroslav Vízner: Požádat tě o ruku mě napadlo v Thajsku (5)

Lodička, jinak se tomu říct nedá, odejela až ve 20 h. Tři lidé tvoří posádku a my, pasažéři ,jsme jen čtyři. Držíme se křečovitě té houpající skořápky a pomalu si na to zvykáme ... na konci cesty se nedalo vystoupit, bylo málo vody, a tak šlápnout do moře a pěšky na břeh. Tam všichni zmizeli a já se poohlížím po thajském taxíku. To jsou takové malé dodávky, většinou s plachtou, kam se natlačí 10-15 lidí a při placení se rozdělí o cenu cestovného.

Pavel Pávek: Po stopách kapitána Exnera

Poutník s pohodlně nataženýma nohama v rozšlápnutých, prachem pokrytých kanadách sedí na dřevěné lavičce ve stínu rozlehlé koruny starého dubu. Líný proud široké řeky šuměl malý kousek od lavičky a jeho monotónní poklid narušovalo několik rychlých motorových člunů, které jakoby hrály na honěnou.

Jiří Zelenka - Aleš Hrubý: Deník cyklistického maratónu Liberec - Paříž (1/3)

Šok! Vidím ceduli Žitava - mávám na auto, jestli se mi to zdá, a chci vidět mapu. Je to jasné jezdíme dokola a bloudíme. Aleš je na infarkt a teď se jasně ukázal nedostatek. Chybí navigace a jet přes malé obce na mapě bude značný problém. Budeme muset celou trasu korigovat a držet se hlavnějších tahů, jinak budeme jen bloudit a nikam nedojedeme.

Jaroslav Vízner: "Ukončete nástup - dveře se nezavírají!"

V padesátých letech měly tramvaje ještě pěkné proporce, krásné interiéry a stále otevřené dveře. Když jsem vycházel z našeho domu ve Vokovicích, jedenáctka byla slyšet dlouho před stanicí, už od Liboce. Dával jsem se do běhu a často ji dostihl až když se ze zastávky znovu rozjížděla. Stačil jsem se ale pověsit na rukojeť zadních dveří, chvíli vlál jak prapor, pak se přitáhnul a tímto způsobem "nastoupil".

Jaroslav Vízner: Požádat tě o ruku mě napadlo v Thajsku (4)

Vyběhl jsem ještě na San Cliff, na tu mojí oblíbenou terasu, abych dopsal dopis o našem výletu, než se mi to "vykouří" z hlavy… Postel jsem už na noc prohlídnul a uzavřel síť proti nočním návštěvám, tak jak jsem se to tu "musel " naučit… Právě si přisedl na blízký keř zdejší kos, zpívá jinak než ten v Saint Léger, kde ho jistě zase na jaře budeme po ránu poslouchat…

Jaroslav Vízner: Zdřímli jste si? Nechte se "nakopnout".

Bylo to jako sklenice studené vody v horkém létě, jako probuzení do jarního jitra. Znám to město docela dobře a přece jsem našel hodně navíc. Je třeba se občas nechat "nakopnout". V osmdesátých letech, kdy jsem Londýn objevoval, jsem se už měl možnost po Evropě porozhlédnout. Nejdříve s Divadlem Na zábradlí a pak, žil jsem v Ženevě, příliš klidné... občas jsem ji "vyměnil" za Paříž.

Jaroslav Vízner: Požádat tě o ruku mě napadlo v Thajsku (3)

Když jsem na terasu před chvílí přišel, byla tam jen jedna jediná kočička. « Co tu děláš tak brzo ráno ? Normálně jsem tu sama a ptáci..., ale když už jsi tady, tak tedy dobré ráno! » A já : « Dobré ráno, ty jsi opravdu hezká kočka a sympatická, dá se s tebou povídat ». Usadila se na stůl přede mě… třeba umí i číst?

Marta Urbanová: Místo na slunci

Tuším, že se příště narodím v San Franciscu. Pod některým ze čtyřiceti pahorků kolem stejnojmenné zátoky. Že kulisu města bude provždy uzavírat Tichý oceán, modrá plocha přecházející na obzoru v nebeskou báň. A jeho modř bude protínat hnědočervený visutý most. Jeden z nejdelších mostů světa. Jeho kymácející chrastící sloupy s bludičkami pouličních lamp, které mu daly jméno: Nejkrásnější most světa – Golden Gate Bridge.

strana 1 / 18

Další strana »