Publicistika – Letem-světem

Mirka Beňovská: Florida / Miami Beach

Národní park Everglades přestavuje rezervaci o ploše 10000 km2. Projedete-li hlavním vstupem, máte před sebou 60ti mílovou silnici končící u moře. Z ní se paprskovitě rozbíhá několik silniček, na jejichž konci na vás čekají kratší či delší turistické stezky. Hned ta první z nich Anhinga trail určitě stojí za vidění. Větší část stezky procházíte po dřevěných chodnících umístěných asi 50cm nad vodou

Vladimír Vondráček: Životní cesta (3/3)

Volná místa v letadle na cestě zpět nám samozřejmě perfektně ohlídali naši přátelé a odlétali jsme večer, přesně v den sedmasedmdesátých narozenin naší babičky. Tentokrát nám cestou zemská rotace „ukradla“ téměř osm hodin, a tak i když jsme startovali ve 22 hod. tichomořského času, v Londýně jsme přistáli ve 14 hodin greenwichského času.

Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (12)

Celou noc leje, přidává se silný vítr. Někdy ke štěstí stačí, když přestane pršet a jenom drobně mrholí. Toto krátké období nastává hned ráno a tak rychle balíme, trochu posmutněle se loučíme s nádherným Runde a vracíme se přes souostroví trajektem zpátky na pevninu. Naše další putování směřuje na jih. Ve Strandě se naloďujeme na další trajekt.

Pavel Kovář: Mlýn zapomenutý v čase

„Zdejší mlýn byl ve srovnání s ostatními v okolí pozoruhodný už tím, že vodní kolo o průměru bezmála pěti metrů poháněla vrchní voda, proto se mu říkalo korečník. Ve druhé polovině devatenáctého století prošel mlýn modernizací, po níž se otáčky velkého kola přenášely důmyslnými převody i do brusírny skleněných kroužků.

Mirka Beňovská: Cesta do New Orleans a na Floridu

Konečně se objevila tramvaj. Jsou to omšelé vozy s pákovým řízením, bez skel v přední části, silně připomínající elektriky, které u nás jezdily před válkou. Soused se se mnou hned dal do řeči. Poradil mi, kde nejlépe vystoupit, jedu-li do Francouzské čtvrti (do debaty zapojil i další cestující), abych se vyhnula ulicím, kde není hodně lidí a pak řekl, že on osobně tam nikdy nedojel, protože vždy skončí v kasinu.

Jitka Dolejšová: Deset kamínků z Gargana…a něco navíc (7)

Městečko Fasano, u kterého je ZOO Safari vybudováno, leží asi 150 km jižně od Vieste. ZOO Safari je rozděleno na několik částí. V té první, nejdelší a nejatraktivnější, jsme pomalu projížděli vlastním autem vyznačenou cestou. Tedy pokud nám zrovna před autem nestálo nějaké zvědavé zvíře. Mohli jsme zastavit dle libosti a tak jsme si naplno užívali pozorování zvířat v minimální vzdálenosti či dokonce blízká setkání třetího druhu s daňky, jeleny, antilopami, buvoly, slony, žirafami, velbloudy a zebrami.

Jitka Dolejšová: Skandinávie: O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (4)

Jedeme Středošvédskou nížinou směrem ke Stockholmu. Hele, tady je první značka: Pozor, losi. Zastavujeme na několika romantických odpočinkových místech u jezer. Obdivujeme obrovskou plochu jezera Vättern, připadá nám jako moře. Však má také rozlohu 1912 km2, dosahuje hloubky až 128 m. Je tu prý ráj pro rybáře.

Miroslav Sígl: S Radkou Koláčnou o Indii ani ne tak vzdálené… bytím i životem jinaké

Ve zlatém chrámu v Amritsaru jsem zažila vynášení posvátné knihy, hudebníci sedí přitom na mramorové dlažbě. Na mramorem obkládané zemi okolo chrámu lidé v noci pospávají. V posvátné vodě v blízkosti chrámu jsou vidět koupající se muži. Ženy se koupat nesmějí, pouze skryté v kabině pro ženy a v sárí. Cizinci se posvátné vody nesmí dotýkat.

Stanislav Moc: Pelikány mám rád

Sešel jsem naší ulicí k rohu, kde jsou obchody, tenisová hřiště a knihovna a zabočil dolů k řece. U opuštěného stolu na kuchání ryb pro rybáře sedělo hejno pelikánů. Já tyhle těžkooděnce vzduchu mám obzvlášť rád, protože vypadají se svými obrovskými zobáky nemotorně, ale jakmile se vznesou do vzduchu, je to ladnost jumbo letadla.

Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (7)

Po namáhavém dni a přehršli zážitků máme volnější den. I počasí zvolilo odpočinkovou variantu – je zataženo, občas mrholí nebo prší. Z horských výhledů by nic nebylo. Jedeme do městečka Lom, navštěvujeme místní informační středisko, prohlížíme si malý skanzen – Lom Bygdemuzeum se školou, domky, hospodářskými staveními a zajímavou výstavou.

Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (7)

Z Galtüru putujeme dlouhým romantickým údolím Jamtal, proti proudu Jambachu. Kolem Menta Alm a Scheiben Alm, kde chovají poníci a legrační vepříky, stále vzhůru. Po obou stranách údolí se zdvihají třítisícové vrcholy. Odpoledne slunce předává vládu kupícím se mrakům, které rychle tmavnou, klesají a posílají na zem první těžké kapky. Proto se rozhodujeme pro návrat – však je před námi ještě asi deset kilometrů cesty, než dorazíme zpátky do Tschafeinu. Cestou se ještě rozhlížíme, abychom si do  paměti věrně otiskli všechny jedinečné alpské obrázky.

Jitka Dolejšová: Skandinávie - O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (2)

Při noclehu v přírodě máme dodržovat pár pravidel, mezi která patří například zákaz rozdělávání ohně. Jinak můžeme přespat, kde je libo, v Norsku je však třeba dodržet vzdálenost nejméně 150 metrů od obydlí. Ve Finsku platí, že nesmíme být na dohled od obydlí. Všude pak je zakázáno stanovat na soukromém pozemku bez souhlasu majitele.

Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (1)

Vám, co mne ještě neznáte, se představím – jsem digitální fotoaparát Canon PowerShot A610 (přátelé mi říkají Can) a jezdím se svou paní Jitkou na různé akce, výstavy, výlety i na dovolenou. Už jsme toho nacestovali hodně. Mezi nejlepší dobrodružství určitě patřily dvě velké cesty do Skandinávie. Ale líbilo se mi i ve Španělsku, Chorvatsku, Itálii, Rakousku nebo Švýcarsku. Mezitím se přece jen něco změnilo. Moje paní se párkrát před svou rodinou zmínila, že jsem dost velký a těžký, a že když mne nosí na túry, nevejdu se jí do kapsy košile, musí mne tahat s ostatními věcmi v batohu a kdesi cosi. A tak rodina dala hlavy a peníze dohromady a moje paní dostala k narozeninám nový fotoaparát.

Ivanka Horová: Perla Jižní Itálie

Staroslavné Lecce je město střední velikosti. Leží na poloostrově Salento v jižní Itálii. Na mapě ho najdete až v samém podpatku tak zvané italské boty. Lecce se může pyšnit mnoha senzačními přízvisky. Říká se jí perla jižní Itálie, barokní Athény nebo nejčastěji Florencie jihu. Centrum města je totiž zastavěné krásnou barokní architekturou. Na rozdíl od turistů jsem ale na tohle všechno při příjezdu do Lecce nemyslela. Přišla jsem do Lecce pracovat.

strana 1 / 18

Další strana »