Publicistika – Letem-světem

Slavomír Pejčoch-Ravik: V srdci Paříže (9)

V Pompidouariu jsem vzpomínal na nebožtíka Hlinomaze, s nímž jsem se na dané téma často bavil, a jehož názory byly veskrze originální. "Věnujme se teď surrealismu, vydržel nejdéle", vyprávěl mi kdysi. "Má nejenom slavnou minulost, ale má i budoucnost. Inkognito byl tu odjakživa, je to obrovská a stále živá oblast. Což nebyl už v obrazech uťaté hlavy Jana Křtitele, předkládané paní Salome na tácu?

Slavomír Pejčoch- Ravik: V srdci Paříže (7)

Notre-Dame, to je klenot mezi pařížskými chrámy. Už umístění na ostrově uprostřed Seiny je působivé. Také pár masivních věží, zvedajících se do výše 69 metrů podtrhuje důstojnosrt těchto končin. A postavíte-li se chrámu tváří v tvář, zjistíte, že tato katedrála by nám věru scházela ve sbírce evropských velechrámů. Je vlastně svým způsobem několikapatrová, a každé "patro" zvedá masivnost celé stavby.

Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (2)

Od rána se mezi mraky prodírá sluníčko, a tak honem zase autobusem na Bielerhöhe a podnikáme túru přes Madlener Haus (pěkný název, tenhleten Madlenčin dům), Tschifernella k chatě Saarbrückner Hütte, přes Kromeltal, podél potoka Kromelbach k jezeru Vermuntsee. Užíváme si krásné výhledy. Pásy zeleně se s přibývající výškou mění na kamenná pole a firn. Co vám mám vyprávět – koukněte se na fotky…

Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (1)

Moc dobře o něm vím, o tom norském skřítkovi s kouzelnými schopnostmi. Občas nám schovával různé věci, nařizoval budíka na brzkou hodinu, odstraňoval z cesty turistické značení, přivolával vítr a déšť. Jindy rozfoukal zasmušilé a zlověstné mraky, aby nám odkryl pohádkové výhledy na fjordy, nebo přivolal stádo sobů či obrovskou kolonii papuchalků.

Miroslav Ondříček - Jan Drocár: NEUMÍM MÍT DOVOLENOU

Posledním filmem A League of Their Own (Jejich liga), který natočil v roce 1991, dovršil československý kameraman Miroslav Ondříček úctyhodný počet šestnácti filmů americké provenience. To se podaří i málokterému z kameramanů amerických. Kromě filmů, které natočil s Milošem Formanem (mj. Hair, Amadeus, Valmont), spolupracuje i s jinými americkými režiséry.

Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (6)

27. července opouštíme Long Beach a po dálnici č.15 ujíždíme přes San Fernando do pouště Mojave k Las Vegas vzdálenému 286 mil. Znovu potkáváme klimatizované automobily se staženými okénky, vozy nedávných ročníků; mají povětšinou čísla losangeleská nebo lasvegasská a mne se občas zmocňuje neklid, způsobený pomyšlením na případný kolaps našich obyčejných, k této pouti nepříliš způsobilých vozidel. Ženě není nejlépe a než se oddává absolutní nehybnosti a zavírá oči, pokládá mi na hlavu kapesník, namočený v zásobách vody, kterou s sebou vezeme v izolované nádobě značky Coleman.

Adéla Muchová: Tři roky prázdnin na vancouverské univerzitě

Je léto 2003 a já stojím ve frontě u celní přepážky a pozoruji pestrobarevnou směs lidí, na kterou nejsem z Čech zvyklá. Jsem unavena po devítihodinovém letu z Frankfurtu do Vancouveru a přitom teď potřebuji působit opravdu dobře, svěže a sebejistě, neboť přichází zkouška ze všech nejdůležitější. Pomalu se dostávám k okénku, kde se na mě zvědavě culí šikmooká úřednice v uniformě.

Pavel Vrána: Putování v dešti, aneb psím počasím do Santiaga (3) Den druhý

Z té přeplněné horské nocležny jsem se vytratil raději hned za svítání. To aby ty dvě ženy, až se budou ráno z té kruté noci dávat dohromady, měly potřebné soukromí a nemusely se ostýchat před cizím chlapem. Po paměti jsem sesbíral svůj skromný majetek, nacpal to všechno do batohu, přesvědčil se, že se včerejší defekt mého pohybového aparátu sám od sebe srovnal, pozdravem se rozloučil a šel. Vyžadovalo to z mé strany značné odhodlání, protože ta slota venku trvala i po rozednění a vydržela po celý nadcházející den. Odkládat to ale nemělo smysl, dříve nebo později bych stejně do toho nečasu musel.

Jiří Zelenka - Aleš Hrubý: Deník cyklistického maratónu Liberec - Paříž (1/3)

Šok! Vidím ceduli Žitava - mávám na auto, jestli se mi to zdá, a chci vidět mapu. Je to jasné jezdíme dokola a bloudíme. Aleš je na infarkt a teď se jasně ukázal nedostatek. Chybí navigace a jet přes malé obce na mapě bude značný problém. Budeme muset celou trasu korigovat a držet se hlavnějších tahů, jinak budeme jen bloudit a nikam nedojedeme.

Pavel Pávek: Po pramenech i kopcích

Zasmušilé statné stromy ukrývají, snad i před ptáky, tichou zahradu zemřelých. Neobyčejný hřbitov téměř na konci neobyčejného města je zahradou, oázou klidu i vyhlídkou na vzdálené, namodralé horizonty horských hřebenů, je místem odpočinku desítek osobností, které znal a často se jim klaněl celý svět.

Jaroslav Vízner: Požádat tě o ruku mě napadlo v Thajsku (3)

Když jsem na terasu před chvílí přišel, byla tam jen jedna jediná kočička. « Co tu děláš tak brzo ráno ? Normálně jsem tu sama a ptáci..., ale když už jsi tady, tak tedy dobré ráno! » A já : « Dobré ráno, ty jsi opravdu hezká kočka a sympatická, dá se s tebou povídat ». Usadila se na stůl přede mě… třeba umí i číst?

Jiří Zelenka-Aleš Hrubý: 230 kilometrů

Vyjeli jsme brzy ráno. Budíček v 5,30. Je zima, teplota kolem nuly, omrzlá auta, ale předpověď je příznivá, má být hezky do 17 stupňů a slunečné počasí. Akci jsme spojili s cestou na garanční prohlídku kol. Tak jsme se vydali do Trutnova na cestu s tím, že dneska překonáme 200 kilometrů během jednoho dne.

Lenka a Luděk Novákovi: Srí Lanka aneb cestování s kufrem pro každého (4)

Dost bylo lenošení, pojedeme se podívat dolů na jih do Hikkaduwy. Máme pro naši zvědavost hned několik důvodů. Prý je tam hezčí moře. Pravda je, že slané kafe v Negombu bylo docela kalné od bažin kolem mangovníků (pořád bylo čistší, než naše rybníky, a taky teplejší). Dalším důvodem bylo utužování příbuzenských vztahů.

Lenka a Luděk Novákovi: Srí Lanka aneb cestování s kufrem pro každého (1)

Necítíme se na to, abychom si říkali cestovatelé a naše sdělení je určeno pro každého, kdo bezděky nasává vůni dálek, ale cestování s baťohem a přespávání kdekoliv ho neláká. Jsme zástupci střední třídy, kteří rádi spějí na posteli a myjí se ve vlastní koupelně. Smyslem našeho povídání není sdělení, které najdete v každém průvodci ani vyprávění, jak jsme se tam měli, ale prostřednictvím příběhů bychom chtěli povzbudit a inspirovat všechny, kdo by chtěli, ale zatím si netroufají.

strana 1 / 18

Další strana »