Publicistika – Letem-světem

Marta Urbanová: ANGLIE – Hastings

Bylo krátce po sametu. Do města jsme přijeli autobusem na krátkodobý kurz angličtiny. Byli jsme ubytováni různě v soukromí. Náš dotyčný dům stál na malém náměstí, vklíněný v řadě. Několikaposchoďový, impozantní, s ozdobnou fasádou dávající najevo svou zlatou dobu a důležitost. Ke vchodu vedly čtyři schody po stranách vévodily sochy a květináče s pestrými květy. Zazvonily jsme. Vyšla majitelka a já jsem spustila připravenou řeč. Ona nás přivítala.

Pavel Pávek: Chůze černou temnotou

Ač jinak vlastně zarytý samotář, přidal se toho týdne Poutník ke staré partě. Vítání slunce patřilo k dávné tradici roky dodržované prvního podzimního dne. Slušelo se při té příležitosti vyrazit na týden do hor a jako vždy se ubytovat poblíž známé hospody Na Peci v Peci pod Sněžkou. Již dlouhé roky krátce před půlnocí vyráželo patnáct lidí rozvážnou chůzí do černé temnoty.

Naděžda Munzarová: Pohlednice – Největší televizní studio na světě

Na východním konci francouzské Riviéry na ploše 192 ha jsou tři městečka: Condomine, Monaco a Monte Carlo. Princovství Monako je jedním z nejmenších a nejbohatších států. Vily jsou tu jako od cukráře a mrakodrapy jako od Corbussiéra. Chodníky dlážděné kachlemi se lesknou, diamanty za výlohami se třpytí, pláště řidičů autobusů oslňují svou bělostí a každou křižovatku zdobí policista v parádní uniformě. Jako by se tu natáčela opereta – napadne člověka, jakmile zjistí, že na každém rohu, v podzemních garážích, v podchodech, v četných výtazích i na schodištích z uličky do uličky jsou instalovány kamery.

Zdeněk Reich: Vůně z léta moravského

Když jsem si přečetl v červencovém čísle Čechoaustralana, nového krajanského časopisu, který začal v květnu tohoto roku vycházet v Melbourne, článek šéfredaktorky Barbary Semenov, znovu jsem si vyvolal všechny ty libé vůně, o kterých píše, tím spíše, že jsme se právě vrátili z té bájné země, kde jsme sami pilně nasávali tyto vůně, o nichž se pisatelka zmiňuje.

Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (3)

Tak dnes jsme si vyzkoušeli pravé cestování s kufrem. Vstávali jsme v 4:30. Chtěli po nás, abychom v 5:00 byli na letišti, protože v 6:30 mělo odlétat letadlo do Pakse. My jsme tam byli včas, ale oni ne. Sešli se v 6:00, otevřeli místnost k rentgenu a rozsvítili. Dovnitř vešla dívka v uniformě, rozhazovala rukama a něco jim říkala.

Marta Urbanová: Bahamy

Dvě hodiny po nalodění v Miami majestátní bílá Norwagion Sky tiše spustila motory, téměř bez povšimnutí opouštěla přístav a vyplula do soumraku. Uvnitř lodi začal pulsovat život jako v hotelu. Na 11. podlaží se rožnila kuřata, stejky, hamburgry a cestující přijížděli prosklenými výtahy, aby se kochali vzdalujícími mrakodrapy, ohřáli se ve vířivkách, osvěžovali v bazénu, pochutnávali si na dobrotách a konečně tančili a jásali dlouho do noci.

Jaroslav Vízner: Požádat tě o ruku mě napadlo v Thajsku (6)

Už delší dobu okolní krajina vypadá jak velký talíř, je plochá do nedohledna… najednou je tu vysoký kopec ve formě klobouku; Jako zjevení... Restaurační vagón je teď zavřený, už se žádná hudba nevysílá... blížíme se k thajské hranici... a hele, ještě dva klobouky... a stádo krav; jsou menší, tmavě okrové barvy a zdají se elegantnější než ty "naše"...

Jitka Dolejšová: SKALNÁ - tip na víkend

Co s načatým babím létem, řekli jsme si, když ještě poslední víkend letošního října mělo být krásné slunečné počasí. A tak jsme si vyjeli na výlet. Na západ, Vávro, na západ… Kousek od Františkových Lázní se rozkládá unikátní národní přírodní rezervace – SOOS. Rezervací byla vyhlášena již v roce 1964, její rozloha činí 221 ha.

Slavomír Pejčoch-Ravik: V srdci Paříže (9)

V Pompidouariu jsem vzpomínal na nebožtíka Hlinomaze, s nímž jsem se na dané téma často bavil, a jehož názory byly veskrze originální. "Věnujme se teď surrealismu, vydržel nejdéle", vyprávěl mi kdysi. "Má nejenom slavnou minulost, ale má i budoucnost. Inkognito byl tu odjakživa, je to obrovská a stále živá oblast. Což nebyl už v obrazech uťaté hlavy Jana Křtitele, předkládané paní Salome na tácu?

Slavomír Pejčoch- Ravik: V srdci Paříže (7)

Notre-Dame, to je klenot mezi pařížskými chrámy. Už umístění na ostrově uprostřed Seiny je působivé. Také pár masivních věží, zvedajících se do výše 69 metrů podtrhuje důstojnosrt těchto končin. A postavíte-li se chrámu tváří v tvář, zjistíte, že tato katedrála by nám věru scházela ve sbírce evropských velechrámů. Je vlastně svým způsobem několikapatrová, a každé "patro" zvedá masivnost celé stavby.

Jitka Dolejšová: Fotoaparát (znovu) vypráví – Rakousko 2011 (2)

Od rána se mezi mraky prodírá sluníčko, a tak honem zase autobusem na Bielerhöhe a podnikáme túru přes Madlener Haus (pěkný název, tenhleten Madlenčin dům), Tschifernella k chatě Saarbrückner Hütte, přes Kromeltal, podél potoka Kromelbach k jezeru Vermuntsee. Užíváme si krásné výhledy. Pásy zeleně se s přibývající výškou mění na kamenná pole a firn. Co vám mám vyprávět – koukněte se na fotky…

Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (1)

Moc dobře o něm vím, o tom norském skřítkovi s kouzelnými schopnostmi. Občas nám schovával různé věci, nařizoval budíka na brzkou hodinu, odstraňoval z cesty turistické značení, přivolával vítr a déšť. Jindy rozfoukal zasmušilé a zlověstné mraky, aby nám odkryl pohádkové výhledy na fjordy, nebo přivolal stádo sobů či obrovskou kolonii papuchalků.

Miroslav Ondříček - Jan Drocár: NEUMÍM MÍT DOVOLENOU

Posledním filmem A League of Their Own (Jejich liga), který natočil v roce 1991, dovršil československý kameraman Miroslav Ondříček úctyhodný počet šestnácti filmů americké provenience. To se podaří i málokterému z kameramanů amerických. Kromě filmů, které natočil s Milošem Formanem (mj. Hair, Amadeus, Valmont), spolupracuje i s jinými americkými režiséry.

Vladimír Cícha: Cesta na jihozápad – vzpomínka na báječné časy (6)

27. července opouštíme Long Beach a po dálnici č.15 ujíždíme přes San Fernando do pouště Mojave k Las Vegas vzdálenému 286 mil. Znovu potkáváme klimatizované automobily se staženými okénky, vozy nedávných ročníků; mají povětšinou čísla losangeleská nebo lasvegasská a mne se občas zmocňuje neklid, způsobený pomyšlením na případný kolaps našich obyčejných, k této pouti nepříliš způsobilých vozidel. Ženě není nejlépe a než se oddává absolutní nehybnosti a zavírá oči, pokládá mi na hlavu kapesník, namočený v zásobách vody, kterou s sebou vezeme v izolované nádobě značky Coleman.

strana 1 / 18

Další strana »