Jana Stuchlíková: Ráno

Rubrika: Literatura – Inspirace

Pípání budíku ji probralo z doznívajícího snu. Pootevřeným okem mrkla na číslice. Šero v místnosti a ověřený čas ji ještě na chvíli ukolébaly do slastného zdřímnutí. Teplíčko pod peřinou hladivě zpříjemňovalo poslední minuty před drastickým předělem mezi nocí a dnem. Očekávaný okamžik nastal a nezbylo, než opustit vyhřátý pelíšek.
„No jo, už se hrabu. Kdyby se mi chtělo stejně, jako se mi nechce, to by bylo jiné kafe. Mmm …“
Po paměti absolvovala první přesuny po bytě. Pobyt v koupelně rozjasnil její mysl a osvěžena pokračovala v zaběhnutém ranním rituálu. Před odchodem ještě vyhlédla z okna.
„Co to je? No, fuj, to už snad přesahuje všechny meze, zase sněží! Já už nechci! Nechci! Je březen, chci jaro, ne ten nekonečný bílý sajrajt!“

Zůstala stát u okna a zahleděla se do bílých vloček, něžně se snášejících k zemi a milosrdně skrývajících staré, časem již zšedlé vrstvy sněhu. Náhle se zastavila ve svých myšlenkách a uvědomila si, že padající sníh je stejně krásný, jemný, čistý a nadýchaný, jako ten první, listopadový, a ve své době tolik očekávaný. Zahodila za hlavu, po dlouhé zimě tolik intenzivní, touhu po voňavém jarním tání a svěžím rašení a přijala přítomnou chvíli.
„Ale co, vždyť je to jedno, co říká kalendář. Každý den má něco do sebe, každý den je svůj. Stejně s tím nic neudělám, tak proč se bránit a vzpírat? Vždyť se dívám na krásu … Co na tom, že se zima ne a ne pustit své vlády. Čas střídání stejně jednou přijde a tak nakonec nemám důvod kazit si začátek dne nějakou nesmyslnou představou a chtěním, aby věci, které nemohu ovlivnit, byly jinak.“
 
S chutí si dopřála ještě chvíli, strávenou pohledem na lehounké sněhové vločky, plující mrazivým vzduchem, a na tváři se jí rozhostil úsměv. Úsměv, který odrážel momentální stav její duše, naladěné na současnou chvíli, a potěšené schopností oprostit se od očekávání, jež by ji připravilo o právě prožívané ranní radování.

grafika © www.ateo.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 25. 03. 2006.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.