Jaroslav Kovaříček: Láska v manželství
Rubrika: Publicistika – Zajímavosti
Panuje taková všeobecná představa, že předpokladem úspěšného manželství je láska, že tedy lidé by se měli brát z lásky. Stojí za povšimnutí, že ty velké příběhy lásky, které známe z literatury či jiných umění, končily zpravidla tragicky. Jak je tedy možné, že na jedné straně vztah lásky slouží jako následováníhodný model a na straně druhé končí ty věhlasné milostné příběhy nešťastně? se, že čím větší láska na počátku tím větší nenávist projevuje se, když dojde ku změně situace ve vztahu. Můžeme tedy pozorovat, že cit lásky zárukou trvalosti vztahu není, neboť city jsou prchavé. Nálady měníme rychleji než rozhodnutí uvážená rozumem. Naše chování je též modelováno životními situacemi, tedy okolnostmi, které nemůžeme snadno měnit podle své vůle či svých přání. Proto manželství, založené jen na lásce vydržet nezbytně nemusí, za to však manželství vynucené okolnostmi a závislostmi ekonomickými či společenskými vydržet musí, protože mu nic jiného nezbývá. Máme proto lásku zavrhnout jako předpoklad pro manželství? Zajisté ne, bez citů a pocitů byl by život trudný i nudný. Zároveň je ale potřebné si uvědomit, že předpoklady manželství musí stát na pevnějších základech než jest srdce, tedy prchavé byť příjemné emoce. |
Pokračování seriálu: Jaroslav Kovaříček: Zprostředkovaná manželství |
| OHLASY NA ČLÁNEK |
| Vážený pane Kovaříčku, ve svém článku Láska v manželství tvrdíte, že láska nemůže být základem, nýbrž pouze korunou manželství. Zhruba z toho důvodu, že láska je sice nádherná věc, ale na tento "pocit" není spolehnutí. Článek je napsán dobře a přesvědčivě, a já bych jej odkýval, kdyby mne nezarazila jedna skutečnost: Jsem již 35 let ženatý, a nesčíslněkrát jsme si za ta léta s manželkou uvědomili, že kdybychom se neměli rádi, už dávno bychom šli od sebe. Jestli někdy na něco v našem společném životě bylo spolehnutí, tak to bylo to, co nazýváte pouhým "pocitem". Onen prchavý pocit, jehož projevy popisujete, je zamilovanost, ne láska. Zamilovanost je pudem, daným přírodou, jehož jediným cílem je prokreace. Ten většinou již po době, ostatečné ke zplození potomka, vyprchá (zase dáno přírodou), a oba partneři buď jdou od sebe - nebo v nich vznikne něco docela jiného, hlubšího a trvanlivějšího, čemu můžeme právem říct láska, a zůstanou spolu navždy. My jsme zažili obojí. S úctou Zdeněk Wegner, 25.11.2007 |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 25. 02. 2006.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
| Plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D. | |
| Helena Štáchová | |
| Jiří Menzel | |
| JUDr. Ivo Jahelka | |
| Jan Krůta | |
| Jitka Molavcová | |
| Karel Šíp | |
| Rudolf Křesťan |
se, že čím větší láska na počátku tím větší nenávist projevuje se, když dojde ku změně situace ve vztahu. Můžeme tedy pozorovat, že cit lásky zárukou trvalosti vztahu není, neboť city jsou prchavé. Nálady měníme rychleji než rozhodnutí uvážená rozumem. Naše chování je též modelováno životními situacemi, tedy okolnostmi, které nemůžeme snadno měnit podle své vůle či svých přání. Proto manželství, založené jen na lásce vydržet nezbytně nemusí, za to však manželství vynucené okolnostmi a závislostmi ekonomickými či společenskými vydržet musí, protože mu nic jiného nezbývá. Máme proto lásku zavrhnout jako předpoklad pro manželství? Zajisté ne, bez citů a pocitů byl by život trudný i nudný. Zároveň je ale potřebné si uvědomit, že předpoklady manželství musí stát na pevnějších základech než jest srdce, tedy prchavé byť příjemné emoce.