Jaroslav Kovaříček: Láska v manželství

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

Panuje taková všeobecná představa, že předpokladem úspěšného manželství je láska, že tedy lidé by se měli brát z lásky. Stojí za povšimnutí, že ty velké příběhy lásky, které známe z literatury či jiných umění, končily zpravidla tragicky. Jak je tedy možné, že na jedné straně vztah lásky slouží jako následováníhodný model a na straně druhé končí ty věhlasné milostné příběhy nešťastně?
 
V soudobých západních společnostech vidíme, že ačkoliv mladí lidé mají možnost vdávat se a ženit z lásky, tedy ne z nějakých vnějších donucení, skoro polovina takových manželství se rozpadá. Proč se rozvádějí lidé, kteří vstoupili do manželství z lásky? Těch příčin je zajisté celá řada, ale přesto se vtírá palčivá otázka: Proč nebyla ta láska zárukou šťastného manželství?
 
Praxe nám tedy potvrzuje, že láska dobré manželství sama o sobě nezaručuje. Co to tedy je ta láska? Ošemetné slovo, které zahrnuje širokou škálu situací. Známe nejen lásku k osobě jiného pohlaví, tedy lásku k ženě či muži, je tu i láska k vlasti, láska k penězům, láska sama k sobě. V lidských vztazích však zpravidla považujeme za lásku nesobecký cit, ale jak se často ukáže později ta nesobeckost je velmi problematická. A jeví se, že čím větší láska na počátku tím větší nenávist projevuje se, když dojde ku změně situace ve vztahu. Můžeme tedy pozorovat, že cit lásky zárukou trvalosti vztahu není, neboť city jsou prchavé. Nálady měníme rychleji než rozhodnutí uvážená rozumem. Naše chování je též modelováno životními situacemi, tedy okolnostmi, které nemůžeme snadno měnit podle své vůle či svých přání. Proto manželství, založené jen na lásce vydržet nezbytně nemusí, za to však manželství vynucené okolnostmi a závislostmi ekonomickými či společenskými vydržet musí, protože mu nic jiného nezbývá. Máme proto lásku zavrhnout jako předpoklad pro manželství? Zajisté ne, bez citů a pocitů byl by život trudný i nudný. Zároveň je ale potřebné si uvědomit, že předpoklady manželství musí stát na pevnějších základech než jest srdce, tedy prchavé byť příjemné emoce.
 
Problém moderních manželství vidím především v nedostatku patřičné přípravy na tento stav. Dobrá výchova k manželství musí vycházet z trvalých hodnot, které pravdivě respektují lidskou přirozenost. Důležité je především vzájemné srozumění, na které je možno postavit přátelství. Neméně důležité je i ekonomické zajištění manželství a následné rodiny. Zahrnout nutno i positivní vztahy k členům širší rodiny obou partnerů. A je tu ještě řada dalších faktorů, které budou ovlivňovat a určovat průběh manželství, neboť jde o vztah dynamický, který postupně prochází různými fázemi. Ačkoliv mnohé tyto faktory jsou nezbytné k úspěšně trvajícímu vztahu, manželství založené pouze na rozumových kalkulacích by bylo značně ochuzeno. Láska se snoubí s praktickými hledisky jako vzácný a krásný doplněk, jako dar nejvyšší hodnoty. Láska je krásnou květinou, jejimž hlavním posláním je nás těšit a upozorňovat na krásu života.  Ale ani ten nejhezčí kvítek nemůže existovat sám o sobě a sám ze sebe, potřebuje tělo rostliny s listy, potřebuje kořeny, které nasávají živné látky. Než květinu vysadíme musíme připravit vhodnou půdu, správně pohnojit, potom pravidelně zalévat a o rostlinu neustále pečovat. Stejně tak jako ta květina i láska potřebuje určité podmínky, aby mohla vzkvétat a vydržet.
 
Dovoluji si tedy tvrdit, že základem manželství není láska, ta však by měla být jeho korunou. Zatímco k předpokladům dobrého manželství lze dospět správnou výchovou a vytvářením žádoucích podmínek, láska zůstává vzácným darem, který nutno ctít a pečlivě udržovat.
Jaroslav Kovaříček (1944) vystudoval muzikologii na Filosofické fakultě Karlovy university, kde se specializoval na oblast hudby a sdělovacích prostředků. Od roku 1968 žije v Austrálii, kde mnoho let pracoval v rozhlasové společnosti ABC jako režisér a hlasatel. Komponuje meditativní hudbu, a také píše poezii, povídky a články.

Pokračování seriálu:     Jaroslav Kovaříček:  Zprostředkovaná manželství
OHLASY NA ČLÁNEK
Vážený pane Kovaříčku,

ve svém článku Láska v manželství tvrdíte, že láska nemůže být základem, nýbrž pouze korunou manželství. Zhruba z toho důvodu, že láska je sice nádherná věc, ale na tento "pocit" není spolehnutí.
Článek je napsán dobře a přesvědčivě, a já bych jej odkýval, kdyby mne nezarazila jedna skutečnost: Jsem již 35 let ženatý, a nesčíslněkrát jsme si za ta léta s manželkou uvědomili, že kdybychom se neměli rádi, už dávno bychom šli od sebe. Jestli někdy na něco v našem společném  životě bylo spolehnutí, tak to bylo to, co  nazýváte pouhým "pocitem".
Onen prchavý pocit, jehož projevy popisujete, je zamilovanost, ne láska. Zamilovanost je pudem, daným přírodou, jehož jediným cílem je prokreace. Ten většinou již po době, ostatečné ke zplození potomka, vyprchá (zase dáno přírodou), a oba partneři  buď jdou od sebe - nebo v nich vznikne něco docela jiného, hlubšího a trvanlivějšího, čemu můžeme právem říct láska, a  zůstanou spolu navždy.
My jsme zažili obojí.

S úctou
Zdeněk Wegner, 25.11.2007

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 25. 02. 2006.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.