O.Schmidt, J.Studničková: Noc na Karlštejně

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

Bylo. Nebylo. Byli jsme na Karlštejně. Vše bylo snadné, protože náš přítel kastelán Mirek Kubů je majitelem tajemné atmosféry, která se jmenuje hrad po zavíračce a mimo sezónu. Sami v noci na Karlštejně.
Otakáro Schmidt a Jana StudničkováVrchol prohlídky byla samozřejmě Kaple sv. Kříže, kam se normálně nedostanete. Stoupali jsme po nebeských schodech až k samému oltáři s dřívější úschovnou českých korunovačních klenot a ostatků Kristova utrpení, jakým údajně byl úlomek trnové koruny, kousek jesliček, tři kapky Jeho krve, útržek z ubrusu Poslední večeře a Longinovo kopí. Kaple splní každé přání, narovná páteř a i kastelánovi zázračně pomohla v jednom procesu s ukradenou Madonkou, patřící přímo Karlovi IV. Chodil se tam modlit pokorně, bos a po kolenou a jeho žena Eliška ho prý při tom tajně pozorovala z horního okýnka svatyně. Z plastického vyprávění kastelána Jaromíra Kubů a jeho ženy jsme měli pocit přítomnosti panovníka.
 
Kapli jsme opustili jako náš panovník s pokorou, a když jsme seděli opět v purkrabství u kulatého stolu, stále jsme v myšlenkách byli tam.
Popíjeli jsme čaj a v rozhovorech jsme občas pozorovali bezpečnostní zařízení, na kterém se v přímém přenosu promítaly části hradu s nápisem, datem a přesnou hodinou. V televizi se objevil nápis kaple. Obrazovka byla tmavá. „Asi nějaká porucha“, mysleli jsme si. Přiložili jsme si hrnek s čajem na čelo. Zahřívali jsme si myšlenky a směřovali je ke kapli. Jaký zázrak, že tu můžeme takhle být. Děkovali jsme Bohu.  
“To je pěkné se koukat na kapli v přímém přenosu, a přitom jsme tam před chvíli byli! To je transcendence!“ Všichni si libovali, že je kaple na obrazovce zrovna vidět. Jediný Kubů zcepeněl: „Co jste to říkali? Jaká Kaple? Já to nechci snad ani vidět!“ Nechápavě jsme se na něho podívali. Kastelán se prudce otočil na obrazovku a zase rychle zpět. Tak to udělal ještě dvakrát, aby se přesvědčil že ho zrak neklame a s napjatým, ale vyrovnaným hlasem řekl: „Ale tam se svítit nemá!“ (
V tu chvíle se všichni zachvěli a mráz nám přejel po zádech. Začali jsme přemýšlet, co se v ten den a v tu hodinu stalo.
„Kdo tam půjde se mnou?“ zeptal se kastelán Kubů, „sám bych tam teď rozhodně nešel“. Ani jsme se nedivili, po těch všech strašidlech, o kterých nám povídal při prohlídce.
„Já tam jdu s tebou!“ odvětili všichni zároveň. Kubů zůstal jak přimražený rampouch. „To se za celou historii hradu Karlštejna a jeho bezpečnostní techniky ještě nestalo!“
Obrazovka zhasla. Po 12 mystických „Karlových“ minutách.
Datum a čas:
29.11. v 18.18 až 18.30.
Najednou si kastelán ťuknul do čela:  „Víte co je dnes za výročí? Já vám to zapomněl říct. Úmrtí Karla IV.“ Císař mystik, který nechal Karlštejn zbudovat nejen jako místo k uchování říšských korunovačních klenot, ale také jako nedobytnou schránku Kristových relikvií. Byl se tu snad po letech ve své kapli podívat v době, kdy jsme tam byli my?
 
Druhý den jsme šli do Kaple svatého Kříže znovu a přímo u „Karlova“ oltáře jsme se pomodlili: „Ve jménu otce, Syna i Ducha svatého. Recordare, Domine, testamenti tui et die angelo percutienti…Na tomto nejsvětějším místě Království českého Tě prosíme, Hospodine, smiluj se nad námi, kteří jsme zde v Kapli, i nad těmi, na něž v lásce myslíme. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, z jehož poučení se takto k Tobě obracíme….Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé…
Odpoledne jsme se vrátili do svých domovů a hned nato volá Zdenda, že našel zápis o Karlově úmrtí a pohřbu, jenž mi přečetl a končil slovy: Císař Karel IV 29.11.1378 v půl sedmé večer!!! vydechl naposledy. Dál už jsme nemohli mluvit.

Milovníky záhad mohu uklidnit, že na Karlštejně je takových nevysvětlených tajemství víc, a pro ty ostatní bychom chtěli vzkázat, že pověstnou pokorou Karla IV. bychom se mohli inspirovat. Pomodlit se na boso, aspoň za své blízké, za zvířátka, za zemřelé a nakonec i odpustit našim viníkům tak, jako odpouští Bůh i nám naše viny. Bože, zbav nás od zlého, neboť Tvé je Království i moc i sláva na věky. AMEN.
A.H.O.J. Ad Honorem Jesu. K poctě Ježíše.  
 
Pro dlouhé zimní večery doporučujeme stylově ke čtení: „JEHO KRÁLOVSTVÍ“ od známého spisovatele Mika Waltariho, „KOSMICKÁ PAMĚŤ“ od Miloslava Krále, „PŘÍBĚHY APOŠTOLŮ – NOVOZÁKONNÍ APOKRYFY II“ a „HOSPODIN ROZJASNIL SVOU TVÁŘ“ nedávno zesnulého Jiřího Reinsbergera.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 01. 2006.