Povím vám příhodu. Nerad, protože je o mé roztržitosti a netrpělivosti, jež ve střetu se sněhem vytvořila hodně rizikovou směs. Setkal jsem se však přitom s přívětivými a ochotnými lidmi, a tak chci potěšit pozitivně naladěné čtenáře.

Mezi Vánoci a  Silvestrem jsme s manželkou vyrazili na Šumavu. Sníh je i v Praze, a tady na Šumavě leží skoro metr čerstvého prašanu.

Ráno jsme popadli lehké batohy s něčím na zub a termoskou s čajem, naložili běžky na auto a vyjeli od boudy, kde obvykle nocujeme, směr Kvilda. Již za  Zdíkovem sníh silnici pokrýval souvislou vrstvou. O kus dál jsem tedy nasadil řetězy a v dobré pohodě pokračoval do kopce po kroutící se zasněžené silnici. Silnice tu znám dobře, takže mě ani množství sněhu a  špatný povrch nepřekvapí.

Na parkovišti jsem si uvědomil, že nemám boty na běžky (řídím v obyčejných zimních botách). Já blbec! No, co - povzdechl jsem si nad vlastní zapomnětlivostí, domluvili jsme se s manželkou, jakým směrem poběží a kde se asi za hodinu sejdeme, a já vyrazil zpět. Co není v hlavě, je v  benzínu.

Boty jsem našel v přihrádce, hodil jsem je do auta a znova vyjíždím nahoru. Byl jsem trochu nervózní, protože cesta na sněhu přece jen trvala déle, než jsem předpokládal. Tentokrát jsem se s řetězy nezdržoval, auto se zimními pneumatikami drží dobře a cesta je jakž takž sjízdná. Mezi Novým Dvorem a  Pláněmi jsem v lese dokonce dojel sněžný pluh. Chvilku jsem si liboval, že akorát přede mnou silnici protahují, ale pluh jel přece jen citelně pomaleji, než bych si byl přál. Na krátké rovince před Pláněmi jsem se rozhodl, že ho předjedu. Vyjel jsem doleva, nic proti nejelo, úsek byl přehledný. Radlice je však dost široká, tak jsem se tísnil k hradbě sněhu na levé straně vozovky. Vtom se levé přední kolo zabořilo, auto se stočilo vlevo, sníh vystříkl na přední sklo a už jsem stál v bílé peřině. Sněžný pluh nerušené mizel za zatáčkou.

Po prvním úleku jsem si uvědomil, že se nic nestalo mně ani autu. Vylezl jsem do  hlubokého sněhu a bylo mi jasné, že se z toho bez pomoci nedostanu. Auto bylo levou stranou zapíchnuté v měkké závěji vedle silnice, kola na pravé straně stála na jejím kraji.

Téměř okamžitě začala zastavovat kolem jedoucí auta s lyžaři a řidiči se ptali, jak mohou pomoci. Vytáhl jsem lano, z řady asi deseti aut přijel nejsilnější vůz - terénní čtyřkolka - a zabral. Lano prasklo a moje auto se ani nehnulo. Několik dalších řidičů se snažilo pomoci uvazováním lana, navigováním, nebo alespoň radou. Zkusili jsme lano navázat a zapřáhnout pro změnu zpředu. Tentokrát nevydrželo ocelové oko pod mým nárazníkem. Řidič terénního vozu pokrčil rameny, že víc udělat nemůže, rozloučil se a  odjel. Poradil mi telefonní číslo na odtahovou službu. Kolona asi dvaceti aut se zvolna rozjela, někteří další nabízeli pomoc - ale jak? Nakonec zbyl jediný, který mě tam nechtěl nechat jen tak stát. Po chvilce rozebírání situace navrhl, že mě odveze k nejbližšímu penzionu, kde jistě mají traktor.

Byly to asi dva kilometry. V recepci nám řekli, že traktor mají, ale že je nutno nahřát baterii, aby traktor po mrazivé noci nastartoval. Mezitím mně i  mladíkovi, který mě sem přivezl, nabídli kávu a čaj. Odtud jsem telefonoval manželce, která si hned představovala nejhroznější varianty.

V teple restaurace a s dobrou vyhlídkou na záchranu ze mě spadl stres a začal jsem si za tu nerozvážnost s předjížděním nadávat. Mohlo mě napadnout, že okraj odhrnuté plochy silnice nebude bezpečný! Nebylo by bývalo lepší dojet v klidu za pluhem?! Příjemný mladý muž, z něhož se vyklubal syn mého kolegy z práce (!!!), byl klidný a přátelský, a jeho jistota se zčásti přenesla na mě. Když správce penzionu oznámil, že může startovat traktor, můj průvodce se s přáním dobrého skončení rozloučil a odjel.

Nasedli jsme do traktoru, zakrátko jsme byli na místě, napojili lano a během několika minut bylo moje auto zase na rovné silnici. Ještě i teď zastavil projíždějící řidič a nabízel lepší lano (moje už bylo díky navazování samý uzel). Teprve když jsem odvázal lano a popojel, takže bylo zřejmé, že mohu pokračovat bez pomoci, všichni odjeli.

Nakonec měla radost i manželka, když spatřila mě i auto bez úhony opět na parkovišti. To už měla v nohách patnáct kilometrů na běžkách. Vyrazili jsme pak spolu na další okruh a při pohybu na lyžích ze mě spadl poslední zbytek napětí.

Opravdu s  vděkem jsem pak celou situaci probíral v duchu znova: Tolik lidí mi poskytlo nebo nabídlo pomoc, aniž by se rozčilovali, že je někdo zdržuje! Díky tomu se nepříjemná situace změnila v zážitek aktivní solidarity cizích lidí. Velmi si toho vážím a děkuji všem, kteří mě v tom sněhu nenechali.

 

Šumavské vytržení Martin Hrubeš   Tady chci zůstat odtud už neodejdu stanu se tou nádhernou trávou pokrouceným starým bukem anebo kamenem co se neprozradí srdce tlukem větrem co žene mraky oblohou a přece je stále tu stejně jako on ani já pryč nepůjdu   Až slunce zapadne stane se ta proměna A až zase vyjde budu už jen krajina

OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN

	Karel Šíp
	Ivan Kraus
	Josef Fousek
	Ivo Šmoldas
	Helena Štáchová
	Zdeněk Pošíval
	Milan Markovič
	Miloslav Švandrlík

Další autoři »