Ve spodní části titulní strany Pozitivních novin se můžete dočíst následující poznámku:
INFORMACE pro autory ► POZITIVNÍ NOVINY publikují přednostně autorské texty, vytvořené exkluzivně pro PN, a následně články, které dosud nebyly uveřejněny na internetu. Jakékoli výjimky pouze potvrzují toto pravidlo.

Chápu, že mnohým z nás - narazí-li někde na sousloví "výjimka potvrzující pravidlo" - se lehce zatmí před očima, neboť to silně zavání protekcionismem. Vězte však, že ne vždy je možno a záhodno měřit každému úplně stejným metrem, natož pak v oblasti autorské.
Každý autor se totiž chová úplně jinak. Někteří psavci zahlcují internetový prostor vším, co stvoří, bez ohledu na kvalitu a kvantitu slov. Jiní si naopak pečlivě vybírají nejen O ČEM BUDOU PSÁT, ale i KDE BUDE JEJICH DÍLO OTIŠTĚNO, neboť jim velmi záleží na tom, aby se jejich slova dostala k těm správným čtenářům.

Pozitivní noviny balancují ve výběru autorů a jejich příspěvků na jakési neviditelné hraně. Tím, že se samy definují jako INTERNETOVÝ MAGAZÍN plný pohody a optimismu, již svým způsobem jasně vymezují svoji čtenářskou i autorskou obec. Chtějí se odlišovat od veškeré konkurence (což se jim nejspíše daří), ale k tomuto nelehkému cíli vede mnoho cest. Jednou z nich je nabízet svým čtenářům co nejvíce ORIGINÁLNÍCH, POZITIVNĚ ZAMĚŘENÝCH AUTORSKÝCH TEXTŮ, o což se nesporně snaží každé médium, ale ne vždy se to tvůrcům daří tak, jak celý projekt na počátku zamýšleli.

A teď si představte, že máte jednoho výjimečného autora, který často píše pozitivně zaměřené texty. Jeho články jsou velmi atraktivní a čtenářsky vyhledávané, a vy naprosto přesně víte, že jsou pro čtenáře Pozitivních novin "jako dělané". Ale zároveň vám kolegové hlásí, že dotyčný autor své texty současně otiskuje na několika dalších internetových serverech, které jsou ale zaměřeny úplně jiným směrem, tudíž mají i úplně jiný typ čtenářů.
► Ochudíte tedy své vlastní "pozitivní čtenáře" o tyto články jen proto, že už jsou uveřejněny někde jinde na internetu?
Teď si možná řeknete, že by to byla hloupost.
Jenže: Tento argument lze přeci použít pro KAŽDÉHO AUTORA! A kdo rozhodne, které texty budeme otiskovat a které již ne? Kde je vlastně ta hranice "možného"?

Existuje však i obrácená poloha tohoto problému:
► To pak totiž vůbec nemusíme mít své "stájové" autory! Můžeme klidně sbírat po světě jakékoli POZITIVNÍ TEXTY a přetiskovat je na jednom místě ...
A stane se z toho přesně takový mišmaš, jaký dnes najdete na všech zpravodajských serverech, neboť jejich redakce připravují své zpravodajství z veřejně dostupných informačních zdrojů (tiskové agentury). Proto se také jejich výstupy často podobají jako vejce vejci, a některé deníky se dokonce ani nenamáhají stvořit na základě oficiálních faktů svůj vlastní komentovaný článek, pouze kompletně přetisknou zprávu tiskové agentury i s obrázkem - a je vymalováno. I tak se dají dělat noviny...

Chceme to však tímto způsobem dělat my? Na zodpovězení této naléhavé otázky se musíme nejdříve vrátit k hledání odpovědi na jinou otázku: V ČEM VLASTNĚ TKVÍ ORIGINALITA POZITIVNÍCH NOVIN?
Velmi by mě zajímal váš názor ....  PL

OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN

	Miloslav Švandrlík
	Jitka Molavcová
	Stanislav Motl
	JUDr. Ivo Jahelka
	Ondřej Suchý
	Milan Markovič
	Karel Šíp
	Jan Vodňanský

Další autoři »