| Ivan Kraus | Česká pohádka | | 
| - Za devaterými horami a sedmerými lesy byla malá, pěkná země. Lidé tu mohli žít šťastně a spokojeně, nebýt draka.
- Ten žil ve sluji, chrlil oheň a síru a jako potravu vyžadoval mladé dívky.
- Když se vlády ujal nový moudrý král, oznámil, že tomu, kdo zem od draka osvobodí, dá půl království.
- „Polovina je moc,“ protestoval ministr výdajů a dodal, že třetina zcela postačí.
- „Třetina je příliš,“ prohlásil ministr úspor a navrhl dvacet procent.
- „Dvacet procent je hodně,“ řekl ministr zisku a navrhl deset procent království s tím, že by šlo o tu část země, která je nejvíc zanedbaná, a ten, kdo by území získal, by ho zároveň musel dát do pořádku.
- Ministr odhadu nesouhlasil.
- Zjistil prý, že situace není zdaleka tak zlá, jak se jeví, protože při spotřebě dvaceti dívek týdně má země ještě zásobu dračí potravy na víc jak jeden rok.
- ► CELÝ ČLÁNEK
| | Stanislav Moc | Vnučka | | 
| - Vnučku miluji bezmezně, i když si to vlastně ani nijak nezaslouží. Je to prostě taková malá ženská, která si mě omotala kolem prstu jako kdysi její babička.
Její babičku samozřejmě miluji také, ale už dávno ji nenosím všude v náručí, jak se o tom zpívávalo v jedné z našich národních písní. Ne, že bych ji už neunesl! Věkem mně sice síly ubylo a babička navíc trochu přibrala, ale i tak bych ji unesl, i když faktem zůstává, že už ne tak daleko, jako kdysi.
Naštěstí i tenkrát, v dobách plných mé mladistvé síly, jsem nemusel babičku nosit příliš daleko, a hned jsem ji pokládal. Samozřejmě, tenkrát mně vůbec nedošlo, že to je budoucí babička, respektive že z ní babičku tím pokládáním jednou udělám.
To s vnučkou je to mnohem jednodušší, té nemusím nic slibovat, ale za to ji musím nosit tak daleko a tak často, jak si to ta malá princezna přeje, a to bez nároku na jakoukoliv odměnu.
► CELÝ ČLÁNEK
| | Petra Haasová | Zařaď a jeď!!! | | 
| - Jednou za mnou přišel táta a navrhl mi, že bych si mohla udělat řidičák. Prý mi ho hrozně rád zaplatí, protože ho potom budu vozit na různé kulturní akce a narozeniny, kde on si bude moci dát štamprli.
Řidičák – já, která věděla o autech jen to, že mají čtyři kola a motor někdy vpředu, někdy vzadu. Já, která věděla jen to, že některé dopravní značky jsou kulaté a některé ne - já, kterou děsí už jen představa, že bych se měla dívat na semafor zpoza volantu.
Nakonec mě hrdost donutila přejít přes práh autoškoly a podívat se instruktorům zpříma do očí. Byli čtyři, chlapi jako hory. S ledovým klidem westmenů se rozšafně pohybovali po místnosti. Když jsem nesměle poznamenala, že teda jako jdu jezdit, jeden z nich si přehodil párátko z levého koutku úst do pravého a vyzval mě, abych si jednoho z nich vybrala. - ► CELÝ ČLÁNEK
| | Anna Malchárková | Moc pěkný den | | 
| - Volala mi známá:
„Mám syndrom plného hnízda a tím pádem depku. Už třetí den je u nás řemeslník a nemůže najít ten správný drát od světla. Pokaždé se trefí na ten od zvonku. Když ho zapojí, neumí ho zase odpojit. Než se mu to podaří, zvonek v pravidelných intervalech nepřetržitě vyzvání.
Můj muž mu pilně asistuje. Otvírá pivo a chodí pro čisté sklenice. S přezouváním se neobtěžuje. Stopy od bláta vedou přes plyšový koberec až do obýváku.
Tchýně soustavně tluče na radiátor, že někdo zvoní. Má utkvělou představu, že jí zabraňujeme v přijímání návštěv, ačkoliv to má, jako věcné břemeno, povoleno a zakotveno ve smlouvě.
Snacha má volnou sobotu a musí odpočívat. Péči o dvě děti nechala na mně, protože mám větší pochopení.
► CELÝ ČLÁNEK
| | Jitka Dolejšová | PODZIMNÍ POEZIE | | 
| Tak si tak prohlížím nové zprávy na Internetu a stále více se mě zmocňuje pocit, že svět je jedna velká katastrofa, války, vraždy, pohromy, smog – a ani do budoucna nejsou vyhlídky právě růžové. Globální oteplování, ozonová díra, epidemie, s vizí konce celé Sluneční soustavy i s tou naší krásnou modrou planetou… zaplavuje mne smutek – a ejhle ! Konečně něco pozitivního ! Pozitivní noviny! Čtu a čtu a náhle cítím, že mi to mluví z duše – to je ONO ! Jak pohlazení od maminky… Je mi jasné, že ode dneška budu mít zařazeny mezi oblíbenými položkami právě Pozitivní noviny. Díky Vám za to.
Mým koníčkem je psaní básniček, hlavně pro děti, ale občas i pro dospělé, kteří si tu svou dětskou dušičku uchovali.
► CELÝ ČLÁNEK | -
- Jana Zikmundová: Poznámka pod čarou
Budu se jistě opakovat když napíšu, že vybrat 5 nej… je dost těžké. Pozitivní noviny jsem objevila začátkem roku 2006. Už sám název je charakterizuje. Jsou nejen pozitivní, ale i poučné.
Historie, kultura, poučení, zábava, rady atd. Každý si jistě vybere to, co je jeho srdci nejbližší. Rozhodla jsem se, že nebudu vybírat mezi panem Fouskem, ani panem Švandrlíkem a ani jinými známými osobnostmi (i když je ráda čtu) Dík všem autorům za Pozitivní noviny!!!
Sama jsem do PN ještě moc nepřispěla, ale velmi ráda je čtu. Moc se mi líbí poezie paní Jitky Dolejšové a její psaní. Dále pak příspěvky, ve kterých se vypráví o našich dětech, vnoučatech, a samozřejmě také o našich miláčcích - pejscích (jednoho také máme a miluje ho celá naše rodina).
Věřte – nevěřte, já znám i pejska, který umí i pozdravit. Moje - dnes už osmnáctiletá - vnučka měla několik zdravících údobí. Znáte to všichni. V útlém věku zdravila všechny lidi, které potkala, i když je neznala. Pak bylo, bohužel, období (v deseti), kdy zdravila jen ty lidičky, které znala ona. Co na tom, že právě jde s babičkou a ta potkala své známé ze zaměstnání. Nezájem. Snažila jsem se jí vysvětlit,že je to slušnost, a to vysvětlování odhalil na dálku můj známý, který právě venčil pejska. S panem X jsme se pozdravili - a vnučka nic. Křikl na svého psa.“ Baku pozdrav!“ Bak štěkl jednou silně a jednou slabě. Vnučka zčervenala a sklopila oči. Od té doby neměla s pozdravem žádné problémy. |
Chcete se seznámit s FAVORITY dalších osobností spojených s Pozitivními novinami?
► FAVORITÉ - OBSAH ◄ |
