Mám ráda nahodilá setkání s lidmi, kteří vypadají celkem nenápadně, zdobí je čisto a úsměvno ve tvářích, a je v jejich přítomnosti milo. Dnes už za to dám i ruku do ohně, že takoví lidé jsou těm druhým – a rádi – prospěšní.
A vlastně se často vzápětí projeví, že ani tak nahodilá nejsou – jako to poslední, pražské.
Když jsem kdysi dávno navštívila smíchovskou kavárnu „Měsíční kočka“ a nechala tam po sobě čerstvý výtisk svojí poslední sbírky, netušila jsem, že po čase osloví mladou, hezkou ženu s krásnýma hnědýma očima, a že si mě najde o dva roky později na jiném místě, aby mě obdarovala vonným, krvavě rudým polštářkem ve tvaru srdce, paradoxně z mého města. Natálie Kolářová. Dcera novinářky a básníka. Duše citlivá a křehká. Kde jinde by mohla trávit svůj čas než v galerii s prodejem dárkových předmětů tvůrců z chráněných dílen naší republiky.
Neodmítla jsem pozvání na čaj. Byl lahodný. V prostředí, které nedýchá rezignací, ale naopak – nadějí a láskou k životu. Místo, kde se člověk cítí být ještě o trochu více člověkem. Je dobře, že taková místa jsou.
Jarmila Moosová

Půjdete-li z pražského Karlova náměstí Žitnou ulicí, objevíte po levé straně dům číslo 23. Zde je DVOJÍ SVĚT.
DVOJÍ SVĚT je polyfunkční centrum. Obchod, galerie, v budoucnu přibude možná i dílna, klub. Místo pro kulturní pořady, terapii i obyčejná setkávání.
V malém útulném krámku se prodávají výrobky, které byly vytvořeny v chráněných dílnách lidmi, kteří to mají v životě trochu těžší.
Paní Růžena Borovanská je milá žena s veselýma očima. Na vizitce má napsáno odpovědná vedoucí, ale je něčím víc. To se hned pozná. Pracuje totiž už řadu let v sociální oblasti, v pomáhající profesi. A tak pomáhá, radí, naslouchá, chválí, podporuje – je podanou rukou pro ty, kdo to potřebují.
Paní Růženka říká: „Víte, každý člověk má v duši nějakou slabinu. Ale jen někdo na to dostal štempl.“
Mladá prodavačka s dlouhými tmavými vlasy, Natálie Kolářová, mne srdečně vítá.
„Dobré odpoledne, slečno Natálko. Díky za pozvání, přišla jsem se podívat na Vaši poetickou podzimní výstavu.“
Ochotně mi nejprve ukazuje, co všechno lze v krámku koupit. Keramické hrnečky, malované talířky, polštářky, svíčky, batikovaná trička, vitráže, vánoční ozdoby, šperky, koberečky, výrobky pro radost a potěšení. Každý je originálem. Natálka tu prodává ráda. Ani se jí nedivím. To je krámek zkrátka pohodový.
V zadní části obchodu je galerie. V současné době tady vystavuje své obrázky a básničky pražská básnířka Natálie Kolářová. Ano, Natálka. „Malované tóny zdraví“ – tak souhrnně Natálka označila své obrázky. Jsou malovány s láskou. Barevné kompozice dají návštěvníkům nahlédnout do duše autorky, do její radosti, a někdy i smutku.
Natálčiny verše jsou čisté a lidské. Jejich vnitřní rytmus jim dává volnost a lehkost. Natálka píše i písničky, které pak sama zpívá s vlastním kytarovým doprovodem.
Mimochodem – víte, co je VÁBENKA? Zní lákavě, že? Je to pozvánka na něco krásného a milého. To slovo prý Natálku jen tak napadlo, když psala pozvánku na jedno veřejné vystoupení …

O Kráse
Natálie Kolářová

O té snad již všechno bylo řečeno
Tolikrát
A kolikrát když spatříš
Její záblesk
Toužíš
Se jí dotknout
Alespoň kousek jí mít
Ale některá krása je tak…
Tak moc…
Opravdu tak moc…
Jedinečná
Že si zaslouží zůstat
Nedotčená
Aby přetrvala

Když jsem se s oběma ženami loučila a chtěla zaplatit krásný světle modrý hrneček, nedovolily mi to. Prý darovaný udělá větší radost.
A tak se tady ten hrnek na mne z poličky modře směje a kouká mi přes rameno na monitor počítače, jestli píšu i o něm.
Píšu, modrý hrnečku. Píšu o tobě, o básničkách a obrázcích. Píšu o dvou nevšedních ženách. O paní Růžence Borovanské a slečně Natálce Kolářové. A taky o tom, že dvojí svět je stejně jenom jeden. Nás všech.
Jitka Dolejšová

OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN

	Zdeněk Pošíval
	JUDr. Ivo Jahelka
	Ivan Kraus
	Milan Markovič
	Helena Štáchová
	Ivo Šmoldas
	Jan Vodňanský
	Rudolf Křesťan

Další autoři »