To zas bude den …

Rubrika: Publicistika – Postřehy

Podzim, tmavé pondělní ráno, půl sedmé.
Setkávám se s nevrlým sousedem Havrdou u výtahu. Zahuhlá pozdrav a vztekle kopne do výtahových dveří. „Krucinál, zase nejezdí. To zas bude den !“
Pomyslím si: Pane jo, takhle se automaticky naprogramovat…
Vesmír prý bezvýhradně přijímá každou myšlenku. Jestli si, Havrdo, myslíš,  že tento den nebude stát za nic, prosím, hned to zařídíme, přesně podle tvého přání. Splníme ti nejen vše, co ti na očích vidíme, dokonce i to, na co myslíš.…
Naprogramovaný pan Havrda nevesele očekává katastrofický den a snaživý Vesmír mu všechno naservíruje přesně podle požadavků: Ták, jako předkrm bychom tu měli jedno krásné zpoždění autobusu, k tomu přidáme pozdní příchod na poradu. Dále je v nabídce exkluzivní hádka se šéfem. Specialitou podniku jsou pro dnešek ztracené doklady, k tomu přidáme synovu poznámku ze školy a  pětku z diktátu jako bonus. Bude-li si pan Havrda přát dezert, máme tu na výběr narůžovo obarvenou oblíbenou košili, Azorem rozkousanou koženou botu či nevinně vypadající malou prasklinu u akvária…
Seběhnu schody jako každý den, a když zahlédnu první světlý příslib rozednívání, usměju se, jen tak pro sebe, a řeknu si: To zas bude krásný den :o). 
 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 19. 10. 2006.