Blanka Kubešová: Novoroční zamyšlení

Rubrika: Publicistika – Doporučení

„...základním předpokladem fungování demokracie je náboženská víra. Demagogie víru nepotřebuje, vládne mocí síly a donucení. Svobodná společnost však nutně potřebuje motivační sílu, která by způsobila, že lidé budou dobrovolně dodržovat morální pravidla soužití, a tu dává víra.“
prof. PhDr.Tomáš Halík

Koncem roku uvedla ČT 2 seriál na námět profesora PhDr.Tomáše Halíka, Prolínání světů. Dal by se charakterizovat jako pokus o dialog mezi jednotlivými kulturami. Jako pokus probudit v nás a v přílušnících jednotlivých náboženství schopnost chápat – a akceptovat - vzájemnou odlišnost, aniž bychom se museli navzájem ohrožovat nebo se snažit získat moc jeden nad druhým.
Není pochyb, že lepší poznání by mohlo vést i k lepšímu porozumění a vzájemnému respektování. Byl to tedy něco jako pokus o dialog coby prevenci. Vkladem do diskuse tohoto kdysi hostujícího profesora na universitě v Cambridgi a Oxfordu a po universitách v Evropě, Latinské Americe, v Indii, Číně i na Thaiwanu, je Halíkova obrovská praxe.
Že byl tento teolog, někdejší žák prof.Patočky a profesor sociologie na Filosofické fakultě UK, činný coby „podzemní“ kazatel za totality, vědí všichni, na okraj tedy připomínám ještě jeho práci psychoterapeuta alkoholiků a narkomanů v Praze. Zajímalo mě, odkud bere svoji morální autoritu a u teologa až nevšední způsob i odvahu vyslovovat se i k světským otázkám, k problémům občanským i politickým.

Jako by mi náhoda chtěla dát odpověď, přihrála mi do ruky jeho dílo „Oslovit Zachea“ vydané v LN. Otvírala jsem je s pochybnostmi, ale nestačila jsem se divit. To nebyla běžná, více či méně odtažitá kázání, která nám v dnešní době internetů připadají přežitá, či přinejmenším nezáživná a odtažená od reality, někdy i málo srozumitelná a pro všední den prostě k nepoužití.
Výzva „oslovit Zachea“, neboli oslovit ty váhavé, ať už mezi věřícími s výhradami anebo ateisty, nabízí v prvé řadě pochopení a reaguje věcně na pochybnosti dnešního moderního člověka. Pochybnost i nevěrectví vyrůstající z otřesů jistot novověku chápe T.H. jako „jednu z etap víry, která musí projít očistou pouště“. Víru bez pochybnosti, tedy víru „bez chvění“, vidí dokonce jako něco, co není pevné.

Lukášovo evangelium vypráví podobenství o tom, jak Ježíš oslovil Zachea, celníka, který ho nevěřícně pozoroval ukryt ve větvích fíkovníku. Když Kristovi učedníci vyšli po dlouhé době svobodně na veřejnost, vnímali své souvěrce i odpůrce, možná však přehlédli, že stromy okolo jsou plné takovýchto „zacheů“, pochybovačů či ateistů.
Vedle kapitol, které se věnují právě jim, mě zajímaly málo diskutované otázky zabývající se třeba povinností kazatele vyslovovat se k zásadním problémům veřejného života. „Štítivá odtažitost od všeho tzv.politického a stahování se do idylky privátní zbožnosti může z náboženství udělat ´opium´ a z křesťanů tiché spoluviníky nespravedlivých poměrů“, píše doslova. Svůj díl odpovědnosti pak nesou i ti, kteří si v klidu pěstují svá společenství a život okolo kostela a přitom je nezajímá, kolik mladých lidí kolem nich si nechává vyholit lebky zevně i zevnitř.

Dílo obsahuje vybraná kázání obohacená o osobní zkušenosti a zpětné reflexe, o Halíkův vnitřní svět, to je to, co dělá tuto práci nejen čtivou, ale zároveň způsobuje, že z ní můžeme čerpat jak do zcela všedních, tak i těžkých dnů. Příběhy z bible se protínají s životními příběhy čtenářů, Halík se v nich dotýká malomyslnosti, deprese a strachu a napovídá, jak je zvládat. Věnuje se tématu smyslu života, reinkarnace a smrti, i otázkám rasismu. Nebojí se přiznat, že církev nemá monopol na řešení, nebo že na některé otázky nezná odpověď. Netvrdí ani, že má pravdu, a už vůbec nás nevolá do svého stáda jako zbloudilou ovci. Ukazuje pouze jednu z mnoha možných cest.


Profesor Halík během své působnosti  publikoval přes 200 prací. Nejsou běžně k dostání, ale vyplatí se zajít si do knihovny.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 01. 01. 2007.