Alena Wienerová: Opravdu vydařený večer
Rubrika: Literatura – Zbývá dodat...
| Jiří se svojí ženou Jitkou si užívali spokojeného života. Blížilo se výročí svatby a Jiří přemýšlel, jak nejlépe tento významný den s manželkou oslaví. Byl dlouhou dobu nezaměstnaný, manželka na mateřské dovolené, roční syn také nemohl být o nic ošizen. Peněz se moc nedostávalo. Sociální podpora vystačila jen na nejdůležitější životní náklady. Jitka sice nepatřila k náročným ženám, ale nechat tak důležitou životní událost bez povšimnutí, to Jiří nechtěl. „Co dělá v sobotu babička?“, zeptal se Jitky, když se malý Lukáš, tak jako každé ráno, hlasitě dožadoval své snídaně. „Nemohla by nám Lukáška pohlídat?“ „My někam půjdeme?“, podivila se Jitka. Prolétlo jí hlavou, že vlastně od doby jejího těhotenství nikde s manželem nebyla. „Ty nevíš, co bude v sobotu?“, opáčil Jirka. „No ty myslíš, výročí svatby?“, nesměle se zeptala Jitka. „Co jiného, už dlouho jsem tě nikam nevytáhl, tak půjdeme na dobrou večeři!“, rozhodl Jirka. „A na to máme?“, pokračovala Jitka v rozhovoru. „Nestarej se, zařídím to“, uslyšela Jirku, cestou do koupelny. V sobotu bylo krásné jarní počasí, s oblohou bez mráčku. „Hlídací babička“ moc práce kolem vnoučka neměla. Společně si užívali sluníčka v parku a báboviček na pískovišti. Před večerem přivedla Lukáška domů. „Buď tady hodný a nezlob babičku“, políbila Jitka Lukáška na tvář, když s Jiřím odcházela.  V luxusní restauraci, kam Jirka svoji manželku pozval, bylo příjemné intimní osvětlení. U rezervovaného stolu dvě pohodlná křesílka. Ještě, než oba stačili usednout, ozval se tichý číšníkův hlas: „Pár bude jistě večeřet, že?“ Jirka otevřel nabídnutý jídelní a nápojový lístek. Nabídka zde byla různorodá. Jen některým názvům občas Jiří nerozuměl. Očima zabrousil i na poslední kolonku v nabídce. Žádná z cen nebyla jen dvojciferná a začínala nejméně číslicí 6. Jitce trochu zatrnulo, když vybírala večeři a dobré víno. Ale když ji Jiří ujistil, že o útratu se nemá starat, vzdala to. Večer příjemně ubíhal, nálada byla skvělá. Oba manželé zavzpomínali na dobu svého seznámení a společně prožité životní příběhy. Kolem druhé hodiny ráno požádal Jiří obsluhujícího číšníka o účtenku. Přinesl ji obratem, na pozlaceném tácku, přikrytou ubrouskem. Diplomaticky se vzdálil. Jitka poodhrnula špičku ubrousku a z konečné cifry se jí zatmělo před očima. 3 629,50 – to byly číslice, které Jitce připadaly jako malé nestvůrky, z nichž každá vybízela k otázce: „Máš na mě?“ Jirka však zůstával v klidu. „Počkej tady, dojdu ještě k baru, dáme si panáka na závěr našeho úspěšného večera, co říkáš? Zaplatíme pak všechno najednou!“ Bar byl mimo místnost, kde manželé seděli. Jiří to už dobře věděl. Několikrát předtím se tu byl jen podívat, aby „obhlídl situaci“. Vše bylo tak, jako jindy. Intimní přítmí, poblíže baru několik popíjejících hostů. Za barem tác, na němž byly bez ladu a skladu poházeny mince všech nominálních hodnot, včetně papírových bankovek. Barman byl za pultem sám. „Je třeba vyplatit výhru na automatu!“, ozvalo se ve chvíli, kdy barman chtěl Jiřímu nalít objednanou whisky, z místnosti sousedící s barem. „Promiňte, hned se vrátím“, zaregistroval Jiří barmanovu omluvu. Na ten okamžik právě čekal. „Alespoň mám po starosti, jak nenápadně číšníka od baru odlákat“, pomyslel si. Z kapsy košile vytáhl předmět, na první pohled připomínající propisovací tužku. Kdyby se někdo z přítomných hostů v tu chvíli po něm podíval, musel by žasnout. Tužka se začala prodlužovat…. Ulovit za pomoci tohoto teleskopického prutu, opatřeného na konci silným magnetem, z tácku za barem peníze, nebylo žádným problémem. Jirka měl dávno vyzkoušené, že pokud jsou pod papírovými bankovkami položené kovové mince, zachytí magnet i tyto bankovky. Získat pětitisícovku s několika drobnými se Jirkovi podařilo během několika málo vteřin. Když se k baru vracel číšník, aby dolil objednaného „panáka“, už dávno stříbrná tužka zdobila náprsní kapsu Jirkovy košile. Společně s Jitkou v klidu dopili a Jirka zaplatil útratu. Nikdo z přítomných jeho „úspěšný lov“ nezpozoroval. Jitka se nikdy nedozvěděla, jak to doopravdy bylo. Vlastně po tom ani nepátrala. Vždyť večer se natolik vydařil, že uvěřila Jirkovu tvrzení, že poctivě a potají si po korunce našetřil, aby se mohli společně pobavit. Vše to přece dělal z lásky k ní! A Jirka? Nápad jak získal peníze, nikomu neprozradil. „Stříbrná tužka“ však v náprsní kapse jeho košile zůstala……. |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 12. 02. 2007.
Další články autora
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Vladimír Just |
 |
Ivo Šmoldas |
 |
Ivan Rössler |
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Ondřej Suchý |
 |
Stanislav Motl |
 |
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný |
 |
Milan Lasica |