Slušnou hospodyni hledám

Rubrika: Literatura – Zábava

Když mi číšník Koštábl naservíroval několik zrzavých vlasů neznámého původu, rozhodl jsem se, že si budu vařit sám. Věřil jsem, že si upravím krmi chutnou a výživnou. Nemám však k vaření talent. Podařilo se mi pouze omítnout stěny kuchyně několika druhy poživatin a spálit elektrickou troubu. Kromě toho mi oprýskal nábytek. Seznal jsem, že je v domě třeba ženské ruky.

"Číšníka Koštábla jsem vyrazil, poněvadž si stále máčel palce v polívce." Sedl jsem ke stolu a napsal inzerát: MLADŠÍ SLUŠNOU HOSPODYNI hledám. ZN. Rodinná vilka, soulad.
Za čtrnáct dní ke mně přijel listonoš s ručním vozíkem a přivezl několik set nabídek, většinou vyplacených. Četl jsem je celé odpoledne. Většina pisatelek přiložila svou fotografii v plavkách. Ostatní tvrdily, že jsou plnoštíhlé, podle mínění jiných hezké a z nedostatku jiné příležitosti touží dělat hospodyni v moji vilce.
Čtyřicet procent bylo blondýn, třicet procent brunet, ostatní byly ne z vlastni viny rozvedené.
Šestnáct procent žen hrálo na klavír, šedesát jich zpívalo, po jedné ovládaly hru na kontrabas, trombon a činely. Stojedenáct jich mluvilo plynně anglicky, dvě ovládaly esperanto a jedna hebrejštinu. Většinou měly rády přírodu a rády sledovaly západ slunce. Jedna, jménem Ilona, pěstovala tulipány. Některé jezdily na koni, jiné hrály tenis nebo házenou. O vaření žádná z nich ani necekla. Řekl jsem si, že to patrně považují za samozřejmé a vyzval jsem tři dámy, aby mne navštívily.

První přišla Marta Berdejová. Když jsem ji ujistil, že potřebuji pouze hospodyni k úklidu a vaření, řekla, že není žádný otrok a odešla teprve, když jsem jí zaplatil 150 Kčs ušlého zisku.
Berta Čuklíčková byla povahy spíše melancholické. Klesla na schody a hlasitě se rozeštkala. Pravila, že jsem bídák, který v novinách slibuje manželství a pak nemá špetku charakteru, aby to splnil. Že už byla takto oklamána čtyřikrát, ale tentokrát to nepřežije. Pak se zvedla a odešla. Za chvíli jsem zjistil, že mi zmizely hodinky a krůta.
Zděšeně jsem očekával Irmu Lepidlovou. Oblékl jsem si drátěnou košili a soused Šimsa mi ochotně zapůjčil dogu.
Irma Lepidlová se dostavila s dvěma kufry a líbezným úsměvem. Ihned mne políbila a dogu podrbala za ušima. Řekla, že se odtud nehne, poněvadž ji vyhodili z domova a tak nemá kam jít. Potom si prohlédla dům. Zařídila se v mé pracovně a slíbila, že ji tam budu moci navštěvovat.
Nedávno jsme se s Irmou vzali. Obědvat chodíme do hostince, kde nás obsluhuje číšník Koštábl. 

 Pokračujeme v publikování vybraných povídek z prvotiny Miloslava Švadrlíka Z CHLÉVŮ I BULVÁRŮ,
 vydané v Havlíčkově Brodě v roce 1960. 

Copyright © Neprakta

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 20. 03. 2007.