Anna Harvanová: Těžký život poběhlice

Rubrika: Publicistika – Zbývá dodat...

Čtu-li místy vášnivé, jindy zas vlažné debaty o dynamice života a dopravní statistice za poslední léta, chápu, že jsou lidi, kterým jde změna silničního zákona na nervy. Na opačném spektru stojí ti, co ztracené body za řidičské provinění vychvalují.
Po důkladném přečtení terénu ale dojdete k názoru, že v českém silničním životě je přece jen něco, co je společné i trvalé. Co přežilo desítky let, mnohé režimy i početné diktátory.
Abyste to něco spatřili, musíte sedět za volantem.
Nepozorujte však mizernou vozovku anebo výkonné stroje ve vedlejším pruhu, ale chodce. Přesně řečeno ženy, které bez ohledu na věk, barvu vlasů i fyzickou kondici přecházejí silnici. Ony totiž nikdy nepřecházejí. Ony prchají z jedné strany na druhou, jako by jim za patama hořelo. Ty malé nasazují drobné kůzlečí skoky, větší se ladně vznášejí na podpatcích a ty zralé v klusu klopýtají mezi pouličními nástrahami.
Už tam, kdesi v epoše automobilových vynálezů, to nejspíš začalo. Viděla jsem stovky filmových záběrů z české ulice a na všech se ženské pohlaví chová, jako by mu šlo o život. Neúměrnou rychlostí se dámy, ženy i děvčata v silnici pohybují celá třicátá i čtyřicátá léta, proskákaly se tam léty padesátými i šedesátými a na zebře balancují dodnes.
Tuhle naší typicky českou ženskou vášeň pro pohyb nechápou temperamentní Francouzky ani Italky, natož vyrovnané Angličanky nebo stabilní Švédky.
V průběhu let v Čechách cyklicky vznikají studie, které reagují na dopravní zkušenosti a vymýšlejí nové a ještě lepší formule, většinou dobře fungující. Jedna oblast však čeká na svou průkopnici. Na dlouhonohou krásku, která se pomalu, důstojně a bez obav vnoří do dopravního ruchu, aby ulici přešla v klidu.
Já to určitě nebudu. A nemám ve svém okolí ani žádnou známou, která by se do takového experimentu pustila.
Nač riskovat život.

Ilustrace exkluzivně pro Pozitivní noviny © Eva Toulová

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 09. 05. 2007.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.