Uprostřed zimomřivého období, kdy jsem na sebe každé ráno s povzdechem navlékala asi dvacet kousků oblečení, abych venku vůbec přežila, jsem konečně zaregistrovala první známky blížícího se léta.

Ve všech dámských časopisech se totiž začaly objevovat články nabízející zaručený recept na odstranění celulitidy, zpevnění zadečku, zeštíhlení boků, zpevnění dekoltu a dosažení vosího pasu. Už v polovině února minimálně dvě stránky slibovaly nám, zakukleným motýlkům, že pokud budeme řádně a pravidelně spolupracovat s nabízenými butiky, parfumeriemi a fitcentry, nemůže to dopadnout jinak, než že s příchodem prvního teplého dne z našich pružných těl a andělských tváří omdlí půlka města (pokud ovšem do té doby neumřeme hlady).

Jsem normální, reklamou silně ovlivnitelný tvor, takže vždy už dopředu vím, jak dopadnu. Přiotrávím se z nějaké exotické diety a při nezvyklém poskakování v aerobiku si natáhnu minimálně čtyři šlachy. Při koupi pleťového krému totálně zkolabuje rodinný rozpočet (a posléze zjistím, že mi z toho zázraku vyrazily pupínky až na chodidlech) a z mých rovných hnědých vlasů mi po mém srdceryvném přesvědčování kadeřnice vytvoří abstraktní, fialovobéžový nesmysl. To všechno už dávno vím a přesto jdu při prvním zašimrání slunečních paprsků znovu do toho.

Letos jsem opět svým hodinovým pobytem v trafice uvedla prodavačku do transu, takže jsem odcházela nejen s půlkilovou náloží krásně barevných časopisů, ale navíc s návodem, jak zničit nenáviděnou celulitidu pomocí mačkaných brambor smíchaných s hoblinami. Doma jsem se s tužkou v ruce uhnízdila na gauči uprostřed té záplavy informací a receptů a soustředěně jsem vypisovala všechny nezbytné kosmetické přípravky a modely, které mi toto léto určitě nesmí chybět, abych dobyla když ne svět, tak alespoň pláž Copacabanna.
Pohled na krásně opálená, svalnatá těla manekýnů, kteří se se zářivým úsměvem baví cukrováním čokoládově hnědých krasavic (s obvodem kolem pasu jako já kolem krku) mě inspiroval k velkému výkonu a já jsem po dvou hodinách bádání a sepisování měla seznam všeho, co potřebuji ke změně kukly v motýla (včetně šněrovačky k docílení vosího pasu a plastiky dolního rtu). Otevřela jsem okno, stáhla kamna na jedničku, odložila svetr a viděla se v letadle se šampaňským v ruce, jak letím vstříc moři a slunci.
V tu chvíli se vrátil můj úplně neromantický přítel z práce. Zajektal zuby, pevně zavřel okno a topení rozpálil naplno. Uprostřed hlasitého rozjímání o ženských a rozumu si všiml hory časopisů a nenápadného seznamu o padesáti položkách (jediné to překážky na mé cestě k naprosté letní dokonalosti) a čelist mu spadla na klíční kost. Chvilku fascinovaně zíral na výslednou sumu 45.368,20,- Kč, potom mě hystericky ubezpečil, že jsem tak krásná, že další vylepšení by mi bylo jen na škodu a nakonec, když viděl můj nešťastný výraz, ze sebe udělal dobráka a povolil mi toaletní mýdlo za 15,- Kč. Vrhla jsem se k zásuvce a ukázala mu plavky, které jsem dostala od maminky k osmnáctinám a které by stoprocentně potěšily výrobce, protože už několikrát překonaly dobu své životnosti. S poznámkou „tak budeme chodit jenom na „nuda“ pak definitivně opustil pokoj.

Chvilku jsem zasmušile koukala na polonahé manekýny, za trest si představovala v plavkách toho svého a scénář v myšlenkách pomstychtivě zakončila vizí, jak před ním čokoládová krasavice s vosím pasem v panice prchá, protože jí místo drinku nabízí vodu z vodovodu. Proč jen jsem taková neprůbojná???? Vždyť přece při pohledu na staré plavky leckteré z nás povolí nervy, popadne okamžitě ubohého manžela či přítele a zavleče jej do nejbližšího butiku, kde ho různými drastickými metodami, včetně nejdrastičtějšího „nemůžu tě přece na Kanárech reprezentovat v těch starých“, donutí vydat půlku jeho výplaty za dva minikousky něčeho, do čeho se stejně většinou už za tři týdny nevejde.

Do práce jsem další den přišla sklesle, s vidinou sebe samé zakuklené přes celé léto, když tu se do mojí kanceláře vřítil kolega, jinak náramně klidný a tichý člověk. Již dva měsíce se s manželkou chystal a těšil do Egypta. Málem si cigaretou vypálil oko a s hlavou ve vibrujících dlaních mi vyprávěl podobnou scénku, až na to, že se pokusil manželce rozumně vysvětlit, proč nemůže dát pět tisíc za plavky.

„Snažil jsem se tak, že mi snad kalkulačka svítila i na čele, marně…“ vzdychal a zapálil si další cigaretu filtrem naopak. Popuzená choť mu ztropila takovou scénu, že si to přicházeli vyslechnout i zákazníci z vedlejšího lahůdkářství.

„Myslel jsem, že ji zabiju…“ chodil rozčileně po kanceláři a porážel židle. Pak se zastavil a smutně se na mě zahleděl. „Ale nemohl jsem – před lidma. Teď už se těším jen na to, až mi ji tam někdo unese i s plavkama.“
Uvařila jsem mu silné kafe a doporučila mu, ať ji vezme na „nuda“. Když jsem se podívala ven, za okny hustě chumelilo. Uvařila jsem si čaj s citronem, strčila do pusy hašlerku a těšila se na to mýdlo za 15,-.
Je to tak. Léto je vážně super, když …… ho neberete moc vážně.