Stala se pro mě hvězdou ve druhé polovině padesátých let, kdy jsem si ji zapamatoval ze tří filmů. V té době jsem prožíval životní úsek od deseti do patnácti let. Zajímavé je, že jsem si ji nikdy nezapamatoval jménem; byla pro mě jen půvabnou plavovláskou, která se mně líbila a se kterou jsem prožíval její neveselý osud a zklamání ve filmech Komedianti a Snadný život. Ve třetím filmu, Morálka paní Dulské, se dělila o mou zamilovanou pozornost s Janou Brejchovou, které hrála starší sestru Hešu…
Teprve před nedávnem jsem se o ní dozvěděl víc, díky filmovému historikovi Miloši Fikejzovi, který mi poskytl její „heslo“ z chystaného druhého dílu encyklopedie Český film.
A tak jsem se dočetl, že se narodila v Benátkách nad Jizerou a že byla nejen herečka, ale především baletka. Jako posluchačka tanečního oddělení Státní konzervatoře v Praze si nejprve zahrála členku Vycpálkova souboru v hudební agitce Zítra se bude tančit všude a vzápětí ji režisér Vlček obsadil do jedné z hlavních rolí mladé komediantky Olgy v dramatu podle Olbrachtovy povídky Komedianti.
Po ukončení studií působila v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého a v roce 1954 se stala členkou baletu Národního divadla, kde působila celých pětadvacet let.
Kromě starší dcery Dulských v Krejčíkově filmu Morálka paní Dulské a hlavní postavy studentky češtiny Jany v Makovcově dramatickém příběhu Snadný život, si zahrála malou roli také v česko-francouzském filmu V proudech. Pak se už začátkem šedesátých let objevila na filmovém plátně pouze jako tanečnice (Kde alibi nestačí, Rusalka).
Nejvíc jsem si ji zapamatoval z filmu Snadný život.
„Konečně film o životě našich studentů!“ přivítal v říjnu 1957 tento film s podtitulem „současný příběh ze života pražských vysokoškoláků“ časopis Kino. Vystupovala v něm řada mladých začínajících herců – kromě Martinovské také Jiří Papež, Josef Zíma, Ivan Palec, Vladimír Menšík, Jana Werichová a – pro mě to bylo tehdy to nejdůležitější – také Jiří Suchý, „student s kontrabasem“, o jehož působení se skupinou Akord club ve vinárně Reduta se začínalo mluvit a velmi rychle se rozkřiklo, že v tomto filmu zní v jeho a Zímově podání i jedna „vodvazová“ písnička, Dáme si do bytu. Kousek jedné sloky si s dvojicí Zíma-Suchý zazpívala i Jana Werichová, s klarinetem tu přitom řádil Vladimír Menšík se šátkem kolem čela a především se tančilo! Nepřehlédnutelný, temperamentní Řek Georgis Skalinakis, tehdy ještě student FAMU a budoucí režisér, tančil při této písni rock and roll s partnerkou až příliš nápadně. Tak nápadně, že písnička velmi brzy z filmu zmizela.
Ale vracím se zpátky k Aleně Martinovské. Kdybych ji měl charakterizovat z těch několika rolí, které tehdy vytvořila, řekl bych, že mohla být pro moji a o něco málo starší generaci Zdenkou Sulanovou oné doby.
Uplynuly desítky let a já si na Alenu Martinovskou vzpomněl. Kam se ztratila? Co asi dnes dělá? Tak jako se mi nedaří vypátrat další životní osudy „hvězd mého života“, u paní Martinovské jsem to měl nečekaně snadné: Našel jsem ji v telefonním seznamu! Zavolal jsem a domluvil si s ní setkání. Bylo to krásné, natočil jsem s ní rozhovor pro svůj rozhlasový pořad Padesátník.
Nerada, ale nakonec přece jen souhlasila, že si ji mohu v jejím domácím zázemí vyfotografovat.
Co všechno jsem se dozvěděl?
S tancováním začínala už ve škole v České Lípě, kde se konaly různé školní dramatické a taneční Akademie. Tam si jejího talentu povšimla její učitelka a poradila jí, aby se přihlásila na konzervatoř. Teprve po nějakém čase si Aleny Martinovské na konzervatoři všimli filmaři a pak ji čekala nedlouhá, ale ne nezajímavá herecká dráha. Přesto však nikdy nepřestala upřednostňovat profesi, které nakonec věnovala celý svůj umělecký život – balet.
A film? Nejraději vzpomíná na roli Olgy v Komediantech, s tou se prý velmi ztotožňovala, a pak na roli, kterou považuje za stěžejní, Hešu v Morálce paní Dulské.
Paní Alena Martinovská je smíšek, má jednu dceru a jednu vnučku a vyzařuje z ní optimismus, který by jí mohl leckdo z nás závidět! Přiznám se, že mi naše setkání udělalo velikou radost a jsem rád, že jsem se mohl téhle své hvězdě vyznat ze svého dávného obdivu!