Jiří Suchý: Návod k použití Semaforu (3)
Rubrika: Publicistika – J+O Suchý
O HUMORU  Mám v knihovně několik vědeckých studií na téma humor a dlužno říct, neznám nic méně zábavného. Jsou to studie potřebné, třídí a pojmenovávají a vlastně nejsou pro mne o nic nudnější, než je třeba učebnice aritmetiky, která ostatně taky není napsána proto, aby se při ní čtenář válel smíchy. Ale studie, o kterých tu píšu, působí, právě díky souvislosti s tak zábavnou věcí, jako je humor, nudněji než cokoliv jiného. Přesto jsem se jimi prokousal a vím, že mají svůj význam. Nejsem teoretikem, a tak budu možná ve svém výkladu zábavnější, ale zase moc si od toho neslibujte. Semafor s humorem pracuje, o tom snad není sporu. Za čtyřicet let své existence jsme nesehráli jedinou tragédii, i když někteří škodolibci tvrdí, že ano. Divadlo se nám večer co večer otřásá smíchem, vyjmeme-li z toho ony zvláštní večery, kdy se sejde v sále společnost zachmuřenců, kteří se smát odmítají. To se stane jednou či dvakrát za sezónu a je to pro nás nevysvětlitelnou záhadou. Ale nebudu se zde zabývat anomáliemi, pravidlem bývá smích v hledišti, a ten nás utvrzuje, že jsme divadlem, ve kterém se humoru daří. A tady narážíme často na výtky estétů, vážících kvalitu našeho humoru - někdy je prý noblesní, kultivovaný, a jindy jdeme jaksi pod laťku, kterou jsme si nasadili dost vysoko. A tu je myslím počátek našeho nedorozumění: lať jsme si nenasadili vysoko my, tu nám nasadili vysoko oni. Pro nás je ta laťka něčím nekonstantním, něčím, s čím se snažíme během představení pohybovat směrem nahoru i dolů. Jako bulvární divadlo (viz kapitola o bulváru) nezapomínáme na diváka průměrné inteligence. Intelektuálů je málo a neuživí nás, blbce v hledišti nevítáme, tak co nám zbývá. Průměrně inteligentního diváka si považujeme už proto, že i naše inteligence je vlastně vcelku průměrná a nemáme o ní přemrštěné mínění - tím se možná lišíme od těch, co suverénně vynášejí soudy. Ovšem průměrná inteligence je velmi široký pojem a zahrnuje rozsáhlé spektrum. Mohou to být lidé zcela prostí, obdaření darem přirozené vnímavosti, ale i lidé, u nichž hranice inteligence je dosti vysoká. Mohl bych to přesněji specifikovat s pomocí příslušného čísla IQ, kdybych ta čísla ovládal. Bohužel se v nich nevyznám, mé íkvéčko je nejspíš dvojciferné. My se snažíme myslet na obě hranice tohoto spektra, a tak humor, který na scéně provozujeme, pohybuje se v poměrně širokém rozmezí. Pokud se držíme vyšší hranice, nebývá nám to vytýkáno. Když vyjdeme vstříc hranici nižší (a nám možná bližší), ozvou se hlasy shůry. Potvrzují nám známou poučku, že osoba, která zvládne úkoly vyššího stupně, může selhat při řešení úkolů stupně nižšího. V našem případě to znamená, že onen jistý nechápe smysl našeho úsilí o širokou sdělnost a žádá si divadla jen pro sebe. Je-li tím sobcem člověk prostší, dá se jeho sobectví připsat na vrub jeho prostoty. Nechápe kultivovanější humor, a tak po něm neprahne. Člověk s vyšším IQ by náš záměr pochopit mohl, ale obvykle ho to zrovna nenapadne, a tak dá průchod svému prvnímu dojmu. Byl bych rád, kdyby mu tento náš návod pomohl přiznat naší doktríně právo na existenci. TAKŽE: Milý diváku, přijdete-li do Semaforu a chcete-li si ho užít, jinými slovy chcete-li, aby to nebyly vyhozené peníze, zkuste se řídit následujícím desaterem: 1. Nehleďte na Semafor očima teatrologa, který posuzuje dění na scéně z hlediska všepitvajícího odborníka - přijďte se pobavit. Dostane-li se vám krom zábavy ještě jiných zážitků, berte to jako jakýsi bonus - jako dárek navíc. 2. Jestli je na Semaforu něco specifického, nejsou to dramaturgické počiny či autorské nebo herecké kvality souboru, je to atmosféra. Semafor mají rádi ti, kteří v dnešní ukvaltované a rozporuplné době dovedou ocenit, že existují místa, kde je jim dána šance na trampoty všedního dne zapomenout. Jedním z takových míst je Semafor. 3. Nepředstavujte si předem, jak byste chtěl, aby současný Semafor vypadal, bude vypadat jinak a to vám přinese namísto kýžené relaxace spíš zneklidnění. Berte nás takové, jací právě jsme - buď mezi námi vznikne přátelství, nebo si zůstaneme cizí. V obou případech se můžeme rozejít v dobrém. 4. Jste-li konzervativní, zkuste se pro jednou rozloučit s představou Semaforu let minulých a nechtějte po nás, abychom ustrnuli v době vám milé. Určitě nám dáte za pravdu, že jsme si četné atributy těch časů podrželi dodnes, ale museli jsme při tom jít taky dál. 5. Pokud nemáte rádi staromilectví, přiznejte nám, že jsme se zcela nezakonzervovali a že, i když nejsme divadlem zrovna progresivním, obohacujeme naši poetiku o nové prvky, hledáme nové, mladé tváře, ale to je asi tak všechno. Na výrazně moderní divadelní projev jaksi nemáme právo, ten sluší spíš divadlům novým. Nám není ani vlastní a o tomto projevu ani neuvažujeme, protože většina diváků nás chce mít takové, jací jsme. 6. Pokud se umíte smát nahlas, nekroťte se. Svým smíchem strhnete své plašší spoludiváky a přispějete tak k rychlejšímu nastolení dobré atmosféry. Obvykle stačí pět rozesmávačů v hledišti a za chvilku je o dobrou atmosféru postaráno - je přece známo, že náš člověk se rád přidá, ale ne vždycky chce být ten, kdo to začne. 7. Průzkumem jsme zjistili, že texty písniček už dnes příliš nezajímají. Moje velkolepá textařská minulost se mi stala zatraceným konkurentem (Klokočí, Kamarádi, Jo to jsem ještě žil), přestože nebyla zase vždycky tak úplně velkolepá (Blues pro tebe, Ach ta láska nebeská, Malé kotě - to nejsou žádné literární skvosty. A to nepočítám stovky písní zcela a právem zapomenutých). Zkuste si při poslechu našich nových písniček uvědomit, o čem jsou. Ve své domýšlivosti říkám: Nemůžete na tom prodělat. 8. Pokud vás Semafor naponejprv neuspokojil, zkuste to s námi ještě jednou. Naše představení jsou velmi různorodá a jiným se vám můžeme třeba i zavděčit. 9. Nelepte nám, prosíme, žvejkačky pod sedadla, i když je zase lepší, než když je plivete na zem a zašlapáváte do koberce. 10. Zvažte, zda divadlo, které dává divákům předem tolik podmínek, je vůbec hodno vaší návštěvy. Máte-li pocit, že aspoň polovinu těchto podmínek vám není zatěžko splnit, buďte nám vítáni. |
Ilustrace: Jiří Suchý
Foto © z archívu Ondřeje Suchého
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 15. 09. 2007.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Stanislav Motl |
 |
Ivan Rössler |
 |
Jan Krůta |
 |
Plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D. |
 |
Jiří Suchý |
 |
Zdeněk Pošíval |
 |
Miloslav Švandrlík |
 |
Vladimír Just |