Miroslav Sígl: Setkání autorů literatury faktu již po dvaadvacáté

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

Český představitel literárního žánru, který si od prvopočátku získává stále nové a nové desítky čtenářů či posluchačů, dnes legendární a slavný Miroslav Ivanov (1929–1999) charakterizoval v rozhovoru s dalším naším protagonistou žánru Janem Haladou (*1942) magické fluidum literatury faktu asi takto:
Je to přece také literatura, a jak ji chápu, nemůže fakta pouze shromažďovat, musí je především respektovat. Nemůže ale za fakt vydávat to, o čem nemá důkazy. Nemůže s fakty manipulovat svévolně. Podmínkou ovšem také je, aby byla krásně napsána. Aby to byla opravdová literatura.

Od podzimního setkání prvních členů budoucího Klubu autorů literatury faktu (dále jen KALF) v prostorách Historického zámku ve Slavkově v roce 1984 se letos ve dnech 19.–20. září konalo již XXII. setkání, spojené s udílením Cen E. E. Kische a regionální Ceny Miroslava Ivanova , a to v příjemném prostředí města i jeho zámku v Letohradu. Přestože jsem členem KALFu teprve od roku 2001, kdy si mého dílka Osobnosti a osudy obce všimla odborná porota a ocenila v celostátní soutěži, dovoluji si něco o tom letošním setkání napsat.

Nemohlo být jinačí, než srdečné, neformální, upřímně upovídané, přátelské od zdvořilostního vykání až po ono blízké tykání zejména mezi dlouhodobými členy a věčně přitažlivými členkami, humorné zásluhou mnohých, zvláště pak díky prezidentovi České společnosti Sherlocka Holmese, nesmírně poučné, co se české historické šlechty v průběhu dějin týče, a to zásluhou profesora Roberta Kvačka, všeobjímající od Ivana Brože, Antonína Benčíka, Zory Dvořákové, tajemníka KALFu Miroslava Kučery, Miloslava Moulise, Karla Pacnera, Olgy Nytrové, Eleonory Rasmussenové, předsedy KALFu Karla Richtera, Václava Strachoty - inu téměř padesátka historických detektivů, kteří mají na svých literárních kontech stovky přitažlivých titulů včetně svého pravidelného paperbacku „Přísně tajné“, do něhož mohou přispívat všichni.
Odpusťte, kolegové, že jsem vyjmenoval namátkou jen několik z vás, ale česká veřejnost o každém ví, jak nás ujistili letohradští jménem starosty města Petra Fialy a jeho místostarosty Zdeňka Meixnera. Partnerství Letohradu v podhůří Orlických hor a celostátního KALFu už trvá čtyři roky a stále košatí.

Ano – hlavním tématem setkání byla šlechta českých zemí, avšak bez jejích příslušníků, kteří byli pozváni. Debata o její úloze, projevech, zásluhách i záporných činech musela být jen z časových důvodů přerušena. Pokračovala na pokojích, ve vlaku či autobusu. Významným hostem byl naopak bývalý prezident Rudolf Schuster se slovenskou delegací, který si odtud odvezl zaslouženou cenu za svoji Aljašku. A co ostatní čerství nositelé? Snad je známo, že Ceny Miroslava Ivanova se udílejí na květnovém mezinárodním knižním veletrhu Svět knihy v Praze, takže v Letohradu jde o Ceny Egona Ervína Kische. Ty letos obdrželi mj. Roman Cílek (Muž, jehož řemeslem byl zločin), David Hrubý (Návrat do Jeruzaléma), Zdeněk Čech (Drsný střed Evropy), Petr Horký (Cuba libre) a Miroslav Nožina (Koza, která žere hady).

K setkání s jednou představitelkou někdejší šlechty přece jen došlo. Vyjeli jsme si do kouzelného – nacisty a bolševiky téměř nedotčeného zámku Častolovice a po jeho prohlídce nás přivítala Diana Phipps Sternbergová, dcera Cecilie Sternbergové, která o zámek již delší dobu vzorně pečuje s morální povinností hospodářky, ale i historické umělkyně.
Její láskyplný vztah je tu vidět na každém kroku. O své mamince vypráví jako o zábavné, talentované a naprosto originální nejzajímavější ženě, jakou kdy poznala.
O životě svého rodu, své rodiny a přátel sepsala nedávno vydanou knihu Cesta – Paměti české aristokratky (vydali Horáček-Paseka) ve třech oddílech: Evropa, Amerika, Jamajka. Tam všude je čekala existenční nejistota od konce léta 1948, kdy Sternbergové pod tlakem komunistických událostí emigrovali. Konečně právě na té Jamajce se mohli více uplatnit a vydělat na slušné živobytí. S ironickým nadhledem posuzuje život bohaté americké smetánky, výstižně a ostře kreslí charaktery lidí, jejich postoje, morálku a společenské zvyky.
V Častolovicích na nás dýchly kouzelné interiéry, „paní hraběnka“, jak jí říká studentka-průvodkyně, si potrpí na čerstvé květiny, všechno je tu originální, kouzelní jsou barevní ptáci z míšeňského porcelánu, rozeseti na stěnách a ve vitríně. Už dost, protože to by mohla být samostatná studie. Nazval bych ji Čeští Sternbergové a jejich věrnost národu.

Asi by bylo neuctivé opomenout hostinec U Novotnových v Mistrovicích, kde jsme spali jednu noc. Někdejší kyšperské (od roku 1950 letohradské) panstvo si přestavělo v roce 1728 myslivnu na panskou hospodu a od roku 1865 se majitelem stal Jan Novotný. Obrovský požár zachvátil původní dřevěné stavení v roce 1871, ale zanedlouho tu již stála nová zděná budova. Další příklad české houževnatosti. Stojí dodnes a jeho potomek stejného jména nás vzorně obsluhoval.
Tichá Orlice se tu vlní kolem, Letohrad se svými 6250 obyvateli na ploše 2409 hektarů je hrdé na historické hodnoty: přírodní park s empírovou kašnou, kde půl hodiny cvakaly digitální fotoaparáty, abychom se do nich všichni vešli, dále tu mají barokní zámek, barokní kapli sv. Jana Nepomuckého, v městském muzeu originální Napoleonovy saně, které sem přivezli předkové, to ještě v době, kdy se zde lidé živili také výrobou fosforových sirek, která musela být zakázána a přešlo se na bezpečné švédské zápalky.
K osobnostem města náleží Alfons Mucha, (1860–1939) další malíři Umlaufové, narodil se tu národní buditel F. V. Hek (1769–1847), o něco později spisovatel Petr Jilemnický (1901–1949), ale také Josef Korbel, právník a diplomat, otec Madeleine Korbelové - Albrightové (*1937), bývalé ministryně zahraničí v USA a stálé zástupkyně USA v OSN.

Nedivme se, že toto vše inspiruje autory literatury faktu, třebaže sem jezdí přemýšlet o svých nových dílech či nabízet je prostřednictvím svého nakladatelského patrona Zdeňka Pobudy (Epocha). Všichni jsme byli spokojeni. I podzimní slunce s babím létem nám přálo.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 27. 09. 2007.