Jiří Vlastník: S Kristýnkou mezi Vikingy - Richard Adam

Rubrika: Publicistika – Co je psáno...

Do země věčně zelených lesů jsem měl vlastně vycestovat již v sedmdesátých letech a po studiích zde pět let pracovat v továrně na severu Švédska. Do Stockholmu jsem se ale dostal až v roce 1999 a objevil pro sebe jedno z nejpozoruhodnějších měst Evropy. Žije tu i několik tisíc našich krajanů.
Také Rosetta Bengtssonová se narodila v Čechách. Ona, a hlavně její manžel Lennart, který, ač rodilý Švéd, se s ní s plnou vervou stará o krajanskou kulturu, by oba zasloužili dostatečně blyštivý řád. Rád jim proto pomáhám – na jejich přání dvakrát ročně zajišťuji návštěvu některých našich umělců, kteří krajanům dají zavzpomínat na domov.
Když se ohlédnu zpátky, stala se z toho docela zajímavá tradice a přehlídka mistrů svého řemesla. Někdy jsem u nich narazil na krapet nedůvěry, či obav, zda v tak odlišném prostředí uspějí a zaujmou. Vesměs se pak ale vraceli s nadšením lidmi i městem.
Tam nahoru k polárnímu kruhu jsem tak již „poslal“ Jiřího Suchého i jeho bratra Ondřeje, Pavlínu Filipovskou, Jitku Molavcovou, šansoniérku Martu Balejovou s Libuší Švormovou za doprovodu virtuoza na violonccelo, docenta Jiřího Hoška, Hanu Hegerovou, Milana Drobného či nedávno Vaška Neckáře se svým bratrem Honzou. A skutečně mimořádné legendy české písničky Stockholm teprve očekává. Počátkem října zde vystoupí Yvetta Simonová a Richard Adam!
Nebylo tak docela snadné zbavit umělce obav z cesty na vzdálený sever, ale nyní již oba žijí cestovní horečkou a přípravou programu. Oba dva spolu stále vystupují, hlavně pro seniory a to s velkým úspěchem. Oba jsou mimořádné osobnosti, dokonalí profesionálové, kteří svými evergreeny i charismem ovlivnili život poválečných generací lidí „od Šumavy k Tatrám“, dokonce i těch, byť si to třeba nepřiznají, kteří na ně zdaleka nebyli fandy. Napadlo mě, že by vyprávění o jejich pestrých cestách na vrchol popularity mohlo zajímat nejen pamětníky. Dnes nabízím zastavení s Richardem Adamem, které jsem kdysi připravil pro Mladou frontu Dnes. Setkali jsme se několikrát, a vždy to byly chvíle neobyčejně příjemné.
Jiří Vlastník

Toho koncertu v Lucerně v roce 1954, kdy na Richarda Adama přišlo na 2000 lidí, se jeho tatínek již nedožil. Byl řezníkem z Hlubočep a synovou pěveckou kariérou nadšen příliš nebyl. Považoval ji za „neštambilní“. Ovšem Richard se do „komediantské“ rodiny již narodil. Jeho sestřenici Jaroslavu Adamovou si oblíbil Jan Werich, teta Máša Horáková byla partnerkou Járy Pospíšila ve Velké operetě. „Jako rodina bychom mohli sloužit za vzor. Za těch sedmdesát let, co pamatuji, jsme si navzájem neřekli křivého slova,“ dodává Richard Adam. Teta Máša si posadila třináctiletého synovce ke klavíru a zkoušela jak umí zpívat. Potom šla za tatínkem s doporučením: „Ty, nech ho to dělat, uvidíš, jednou tě překvapí“. A táta pořídil Richardovi učitelku hudby…
Tehdy na sklonku války až do padesátých let se místo o pop music hovořilo o taneční hudbě. Písničky měly být melodické s dobře zapamatovatelnými texty. Zdá se to málo? Ty texty psali skuteční mistři slova v čele s Vladimírem Dvořákem, z mnoha skladeb oné swingové generace se staly evergreeny. Tři akordy nestačily, z oněch muzikantů se staly často legendy populární hudby a jazzu. Vzorem nastupující pěvecké generace byl Frank Sinatra, Perry Como, ale navazovalo se i na slušnou úroveň české populární hudby.
„Jako kluk jsem hltal Rychlé šípy, na Žvahově řádil s partou kamarádů, mimo jiné s Vladimírem Škutinou, do tajů erotiky nás zasvěcovala Anička Ferencová. Avšak stále více jsem poslouchal v rádiu Vlacha s Arnoštem Kavkou a Jiřinou Salačovou, Jaroslava Malinu s Bajo triem a Standou Procházkou, do pozdních nočních hodin čekal za plotem Barrandova až se zvedne R.A.Dvorský ve sněhobílém smokingu a začne zpívat - a nesl za to doma patřičný trest,“ vzpomíná dnes Richard Adam na prvé doteky s idoly té doby. Ve svých šestnácti letech kluci v tanečních na Žofíně přemluvili Ladislava Habarta, aby na pódium pozval jejich kamaráda Ríšu. Vybral si „Dárek na památku“, „Tichý kout“ a foxtrot „Tisíc chutí“. „Bylo to dobrý, přijďte si zase zazpívat,“ řekl kapelník. A v Čechách jsme rázem měli o jednu hvězdu více.

Nevěrná Kristýnka

První angažmá Richarda Adama bylo v cikánské kapele v Komárně. Po návratu do Prahy vystřídal řadu souborů až zakotvil v roce 1950 v orchestru Jaroslava Ježka. Jeho kapelníkem byl Alexej Fried, pro něhož byla synkopa imperialistickým jedem a podle toho činnost orchestru vypadala. Ovšem Richardu Adamovi a dalším právě ono zakázané ovoce příliš chutnalo. Brzy tak zpívá u Zdenka Bartáka, Ladislava Bezubky, Jaroslava Echtnera. Právě s posledním jmenovaným vystupuje v pražské Lucerně. Kromě zpěvu jako moderátor uvádí Vlastu Buriana. „Uvažoval jsem nad tím, co si mohu dovolit o takovém umělci říci. A tak jsem jen pomalu pronesl – Vlasta Burian. Nemocný umělec vstoupil na jeviště, a než stačil něco říci, dva tisíce lidí vstalo a pět minut tleskalo."

To se již ale Richard Adam zařadil mezi naší pěveckou elitu. Následuje jeden hit za druhým. Páni kluci, Spadl mi měsíc do vína, Můj strýček, jeho nahrávky Tina Marie se do roku 1957 prodalo na milión tři sta tisíc kusů. Vedle Arnošta Kavky má konkurenci v Milanech Martinovi a Chladilovi, Jiřím Popperovi, Rudolfu Cortésovi.
„Mým největším hitem byla Kristýnka, kterou jsem proslavil na koncertech a Vladimír Salač na deskách a v divadle. Jeho herecké zpívání bylo skvělé. Kristýnku ode mne chtějí pamětníci slyšet stále – říkám ji holka nevěrná, nazpívalo ji mnoho zpěváků, u nás i v zahraničí.“

Písničky na export

Pamětníci jistě nezapomněli na samostatné recitály Richarda Adama po celé republice, které začal dělat jako jeden z prvních po vzoru Sinatry, stejně jako na jeho působení v populárním Tatran baru či Carioce. Už méně se ví o jeho hostování v bývalé NDR.
„Němci byli dál než my. V těch pořadech vždy působili zahraniční umělci od nás i ze západu. Dostat se na pódium Friedrichstadtpalastu nebylo tak snadné. Do Německa jsem se dostal jako záskok za Jiřího Poppera. Zpíval jsem s orchestrem Gűntera Golasche. Včera neděle byla a další skladby Semaforu mnou nazpívané německy se staly velikými hity. Německý producent za mnou přišel s otázkou, kam na to chodím. To máme u nás nějakého Jiřího Šlitra, odpověděl jsem.“

Richard Adam byl v zahraničí hvězdou a mohl být i větší.

„Nahrávali jsme ve studiu německy Vomáčkův hit Zhasněte lampiony. O pauze šla kapela na pivo, já dal technikům padesát marek aby mi pustili muziku znovu. A já nazpíval „lampióny“ anglicky jako Oh, How Beautiful is Love. Nahrávku jsem z recese poslal do Radia Luxembourgh. Jaké bylo mé překvapení, když se mi po čase ozvali – pošlete okamžitě autorizaci! Z toho uděláme ne evropský ale světový hit.“
V Supraphonu ale o nějaké spolupráci s imperialistickou stanicí nechtěli ani slyšet. Ono se ale mnoho nezměnilo. V televizních archivech leží Adamovy pořady Stará láska nerezaví s legendami naší písničky jen proto, že oslovil „příliš přátelským tónem“ nějakého účinkujícího soudruhu…

Má cesta

S Yvettou Simonovou teď Richard Adam jezdí zpívat pamětníkům.
„Touhou každého z nás bylo zazpívat si Sinatrovu My Way. Čtyřicet let jsem čekal na dobrý český text a teď ho mám. Oprášil jsem i Suliku v češtině, byť si ji oblíbil chlapík jménem Džugašvili, který se smutně proslavil jinak než muzikantsky. Písničkám je ale jedno, kdo zrovna sedí na trůně.“
Pamětníkům „zpívá melodie, které pohladí“, jak se jmenuje zároveň i album jeho slavných evergreenů. Protože muzikantská cesta velké legendy české písničky, zpěváka, který se narodil 14. listopadu 1930, zdaleka nekončí. Byť šestnáct se víckrát nevrátí, jak zní „šlusnumero“ Adamových koncertů jeho dvorního textaře Jana Kukly.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 09. 2007.