Miroslav Sígl: Vyznání mamince - paní hostinské

Rubrika: Literatura – Doporučení

Milostivá paní, jedno malé černé, prosím…
A tím začala produkce jedné korpulentní dámy, když v krátké sukýnce, s velikým úsměvem, výstřihem a zdravou drzostí vkročila do šenkovny tuhaňské hospody U Sedláků.
Moje máti byla hostinská od roku 1932, tedy v letech poznamenaných světovou krizí a značnou nezaměstnaností.
Ale nedělní odpoledne bylo plné pohody, také šenkovna plná hostů včetně starosty obce…

Obec TuhaňTak začíná vyprávění Miroslava Sedláka v útlé knížečce Paní hostinská, kterou mi poslal Zdeněk Mráz, dnešní starosta Libiše a nezávisle na něm ji přinesl sebou na autogramiádu sám její autor. Jde o nesmírně dojemné vyznání a malý hold složený mamince, která se dožila bez nemocí 93 let, ve stáří ráda četla a …přečetla snad celou libišskou knihovnu. Ano, byla to obdivuhodná žena, paní Marie Sedláková (rozená Hrubá), hostinská ze Záboře, Tuhaně a Libiše, kde ji všude znalo mnoho místních „štamgastů“, protože poměry rodinu Sedlákovu nutily stále se stěhovat. A na jiném místě autor líčí, jak tato žena ve svých 65 létech si dovedla poradit denně také s více než 250 obědy.

Se svými rodiči doputoval Miroslav Sedlák z rodných Podmokel v pohraničí na Mělnicko právě v těch pohnutých třicátých létech. Nakonec zakotvili v Libiši, odkud se začal odvíjet jeho pestrý život. Absolvoval vyšší průmyslovou školu elektrotechnickou a šel z jednoho zaměstnání do druhého (firma Bratří Bradáčů Hovorčovice, Veltechna Čakovice, Liberta Mělník, Plynostav, Energovod Lužec nad Vltavou…). Zároveň byl veřejně nesmírně činorodý – 17 let předsedou okresního výboru ČSTV (dnes opět Sokola) a poslancem Městského národního výboru v Mělníku. Ve stavební komisi měl na starosti mělnický zimní stadion, plavecký bazén a tělocvičnu včetně koupaliště. Nezahálí ani v důchodu – naopak léta vyučoval německý jazyk, češtinu a společenskou výchovu v Kauflandu v Líbeznicích, Masarykově kulturním domě na Mělníce, ještě dnes učí na průmyslové škole stavební v Mělníce a středním odborném učilišti kuchařů, číšníků a servírek v areálu mělnické elektrárny v Horních Počaplech.

Pro obec Libiš píše hůlkovým písmem už druhý díl velké obecní kroniky, doplňuje ji kresbami a fotografiemi. Stejně tak vybavuje kroniku mělnického Sokola, o kterou se již také léta stará. Je autorem i jubilejního sborníku o této tělocvičné jednotě, které bude v příštím roce již 140 let. Tradičně všechno ručně kaligrafickým písmem na tzv. věčném papíře, který vyrábějí papírny ve Štětí.

Už před pěti lety k 80. narozeninám (narodil se v roce 1922) vyšla na Mělníce, kde dnes žije, jeho malá, ale vzácná knížka Dobrý den, Česká republiko! Je v ní mnoho příkladů, bystře odpozorovaných, které jsou nastaveným zrcadlem pro rodiče, učitele, úředníky a také dnešní mladé lidi, ale vlastně pro každého, kdo zapomněl na slušnost a zásadu, že demokracie není myslitelná bez pořádku a disciplíny. Vzpomíná, jaké to tenkrát bylo a jaké to je dnes, v čem jsou příčiny morálního úpadku a co by se mělo zlepšit s využitím osvědčených metod z dob Masarykovy republiky. Názvy kapitol to ostatně napovídají: Kvalita veškeré práce, Pořádek, Znalosti, Odbornost, Láska k vlasti, Mládež ve volném čase, Rodina, Media a etika, Čeština – naše mateřská řeč pláče, Kriminalita.
Pracovitost a skromnost Miroslava Sedláka jsou jeho příslovečné vlastnosti. Knížečka Paní hostinská, kterou jsem jedním dechem přečetl, vypovídá nejen o mamince, ale také o synovi, jemuž věnovala svou mateřskou lásku a vedla jeho první kroky do života. Ani maminka, ani její syn nezbohatli, protože uměli více rozdávat. Snad jen na Mirka Sedláka lze ještě prozradit, že má téměř 14 000 pohlednic, další tisíce pivních tácků a obalových papírů, jichž je velkým sběratelem. Pro toto všechno patří do encyklopedie Kdo byl a je kdo na Mělnicku, Kralupsku a Neratovicku, která v současné době budí velkou pozornost. Vždyť podobných lidí a lidiček jsou v ní desítky.

Foto:  www.tuhan.cz

Foto použito z www.tuhan.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 06. 10. 2007.