Publicistika – Doporučení

Jitka Dolejšová: Solné lampy

Ten obchod se solnými lampami se mi líbil. Lampy vyzařovaly hřejivé světlo a celá atmosféra byla pohodová. Hle, jaká krásná příležitost povědět o tom krámku dalším lidem, zajásala jsem. Napíšu o tom do Pozitivních novin ...

Pavel Pávek: Co praseti na bramborách chutná nejvíce

Jednoho zimního dne se stalo, že kuchtík začal, z neznámých důvodů, trpět nechutenstvím. V knihovně měl lékařský slovník, ale ani za jeho pomoci se mu nepodařilo zjistit příčinu náhlé změny zdravotního stavu. Pokoušel se i změřit si pulz, ale pokusu zanechal hned poté, co zjistil, že místo tepny tiskne přívodní kabel od žehličky, k určení diagnózy nepomohlo ani opakované přepočítání žeber.

Ta naše písnička česká...

Už jste si všimli? Spoustu Hašlerových písniček považujeme za lidové. Písnička, která zlidoví, dostane svým způsobem nejvyšší možné vyznamenání. Necinkají přitom metály a nešustí bankovky či šeky, ale pohne se lidské srdíčko – a s ním většinou i myšlenka. A to se mi jeví jako životadárné spojení!

Jana Najbrtová: Ozdravit společnost na těle, duchu i duši

Ve svém projektu Deník milionáře jsem vyzval všechny stávající i budoucí podnikatele, aby prezentovali své nápady nebo i vlastní zajímavé podnikatelské aktivity také v Pozitivních novinách a inspirovali tak naše čtenáře. Seznamte se tedy s podnikatelskými aktivitami - podle vlastních slov - šťastné, někdy i aktivní babičky na částečný úvazek, docela aktivní důchodkyně na plný úvazek a podnikatelky na zákaznický úvazek – podle hesla „naše zákaznice, naše paní, náš zákazník, náš pán.“

Až já půjdu do nebe

Když Hašlera zatklo gestapo, šla Hilda do Petschkova paláce a vymohla si, že mu přinese do vězení balíček. Podařilo se a ona pak jako oko v hlavě opatrovala od Karla Hašlera děkovný dopis. Už se pak nikdy neviděli Hašlera zavraždili gestapáci v koncentračním táboře Mauthausen a Hildu zase v padesátých letech zavřeli komunisté...

Blanka Kubešová: Novoroční zamyšlení

Koncem roku uvedla ČT 2 seriál na námět profesora PhDr.Tomáše Halíka, Prolínání světů. Dal by se charakterizovat jako pokus o dialog mezi jednotlivými kulturami. Jako pokus probudit v nás a v přílušnících jednotlivých náboženství ...

Blanka Kubešová: Kam za divadlem aneb Viděli jsme za vás

Začnu ohlédnutím za listopadovými dny Festivalu německého divadla. O jeho popularitě u nás svědčí skutečnost, že se v Praze pořádal letos už po desáté. Dvacet zdařilých představení od klasiků Schillera a Ibsena přes čtení ...

Václav R. Židek: Kolja ... To neznáte mého psa!

Na začátku všeho vznikl projekt „Psí osud“, jenž si kladl za cíl pomáhat ztraceným a odloženým zvířatům v útulcích. Otcem této myšlenky a později hlavním autorem knihy „Kolja…to neznáte mého psa!“ je Václav Židek, žijící trvale v Kolíně nad Rýnem. Nabídku ke spolupráci přijala čechošvýcarská spisovatelka Blanka Kubešová, která chápala možnost aktivně se podílet na této publikaci jako příležitost splatit část dluhu nás lidí ostatním živým bytostem na Zemi.

Jitka Dolejšová: Pošli to dál

Všechno v životě učitele sociálních studií Eugene Simoneta (KEVIN SPACEY) má svůj přesný řád. Každá košile, každá tužka, každá osoba má své přesně vymezené místo. A jak říká stará moudrost, pokud chcete zachovat hladinu jezera svého života neporušenou, potom se pod ní nesmíte nikdy potopit. Dosud se nenašla osoba, která by něco podobného po panu učiteli Simonetovi žádala.

Pavel Pávek: Sýr nad zlato

Kuchtík seděl v restauraci, čekal na objednaný smažený sýr a vzpomínal na časy, kdy se jím sytil ve chvílích výplaty v nedohlednu. Za cifru na dnešním jídelním lístku si tenkrát mohl dát dva bifteky, ale pouze mohl, když měl sotva na smažák. Číšník dodal pokrm, ale kuchtík, neb je již gurmánem, nebyl právě nadšen.

Alena Mašková: Pohlednice Jiřího Slívy pro Konto bariéry

Někteří lidé už tradičně přejí svým milým k Vánocům či k Novému roku pohlednicemi, které spolu s Kontem Bariéry připravují přední výtvarníci, jiným prostě přibude další vzácnost do sbírky. Autorem letošní vánočně-novoroční gratulace ...

Vyrobte si svoj kalendár

Milión krát sa mi stalo, že som zabudla na niekoho narodeniny, meniny, výročia a iné dôležité udalosti. Väčšinou mám všetky tieto "dôležité" dátumy zapísané v diári. Problém nastáva, keď zistím že má niekto sviatok, už je neskoro poslať pohľadnicu. Kým pohľadnica z Nového Zélandu docestuje na Slovensko chvíľu to trvá. A tak sa potom vyhováram na časové posuny a nespoľahlivosť pošty.

Martina Fialková: Báječně Dobře placená procházka

Inscenace Národního divadla, vzniklá přepracováním té legendární semaforské z roku 1965, a samozřejmě inspirovaná i stejnojmenným televizním filmem (1966), se stala událostí sezóny 2007/8. A protože představení nebylo mnoho (nejsou zařazena během roku, hrálo se jen na jaře, pak v červenci a několikrát v srpnu a září), stíháme referovat až nyní.

Josef Krám: Na přástkách v Podorlicku s dívkou na koštěti

287 stránková kniha, která vznikla převyprávěním historických příběhů se vztahem ke skutečným místům a vycházející z historických faktů regionu orlického podhůří v dobách minulých staletí, kdy lidé neměli televize a scházeli se společně na přástkách, vyšla v roce 125. výročí narození Eduarda Weise (*26. ledna 1886) z iniciativy jeho rodiny. Na vydání se podílela i vynikající výtvarnice Jarmila Haldová ze Sedloňova v Orlických horách.

strana 1 / 24

Další strana »