Všichni víme, jak je na tom naše ekonomika, jejíž zadluženost převýšila bilión korun, ročně platíme za úrok z úvěrů více než jednu miliardu, každý Čech, novorozence nevyjímaje, se na tom dluhu podílí 111 tisíci korunami – a pomoci si musíme sami. Především výraznou podporou míst a jejich tvořivých (kreativních, chcete-li) lidí. Těmi jsou u nás nejen pracoviště Akademie věd ČR, vysoké školy, ale také jako jeden z fenoménů polistopadové éry - vědeckotechnické parky, technologická inovační centra, podnikatelské inkubátory. Jde vesměs o zařízení a prostory, kde mohou vznikat nové malé i střední firmy, nabízející trhu a spotřebitelům (třeba i velkému průmyslu, velkým firmám) své vynikající inovační nápady, většinou patentově chráněné jako vynálezy. Ano – právě zde vzniká nesmírné duševní bohatství naší země, právě zde hledejme svou budoucí prosperitu, konkurenční schopnost na světových trzích a několikanásobný příjem nad vynaloženými výdaji. V tom je i podstata inovací!

 

Týden Inovace 2009
– tak se jmenovalo již 16. mezinárodní sympózium, spojené s 16. mezinárodním veletrhem invencí a inovací a 14. ročníkem Ceny za nejefektivnější inovace v roce 2009. Konalo se v Praze za účasti zástupců zemí Evropské unie, mnoha mezinárodních organizací (uveďme alespoň jejich zkratky EHK OSN, WTO,TII, WIPO,  UNDP, CERN, UNCTAD, ICSTI) a  tvůrců z inovačních firem, parků a center, kteří se podílejí na americko-české spolupráci, jihoafricko-české spolupráci, čínsko-české spolupráci, zástupců z Ruska, ano - i z Běloruska a Ukrajiny, s nimiž má rovněž naše Asociace inovačního podnikání ČR uzavřeny dohody o spolupráci.

 

Kde hledat místa technického tvůrčího rozvoje? 
Neuškodí, ale naopak naši informovanost prohloubí, když budeme vědět, že již mnoho let fungují četné vědeckotechnické parky při Akademii věd ČR, při vysokých školách technického a medicínského zaměření nejen   v Praze, ale dnes již ve všech krajských městech, dále v areálech zaniklých nebo nadále existujících výzkumných ústavů - ve Dvoře Králové nad Labem, Chomutově, Mostu, Rumburku, Slavičíně, Šumperku, Nymburku, Panenských Břežanech, v Řeži u Prahy, Vsetíně, Havlíčkově Brodě, Třeboni, v Nových Hradech, nejnověji v malých obcích, jakými jsou například Mstětice poblíž Brandýsa nad Labem, Jerlochovice u Fulneku, v  Petrovicích u Karviné nebo v Židněvsi na Mladoboleslavsku.

 

Pomáhají snižovat nezaměstnanost – všimněte si, že mnoho těchto zařízení vzniklo tam, kde s naší přestrukturalizací průmyslu došlo k velkému propouštění lidí z práce, kteří však jsou ochotni k přeškolení, k založení vlastních malých firem, ale potřebují při jejich rozběhu podporu, zázemí, nejen prostorové, ale zejména  poradenské, technické, administrativní. Malé a střední podniky se stávají u nás významným činitelem sociálního rozvoje, ale také ekonomiky. Nebudete věřit – ale zaměstnávají 62 % ekonomicky aktivních lidí, podílejí se 35 % na našem exportu a 33 % na hrubém domácím, produktu (HDP). Ale pozor – nemyslete si, že vše jde snadno: na mnoha místech, jejich úřadech a institucích je stále dosti byrokratů, překonat velké bariéry dokáží opravdu trpěliví, vynalézaví lidé se svými perspektivními projekty. Nebo jejich manažeři.

 

 

Jaké to jsou podniky?
K těm středním se řadí podniky, které zaměstnávají méně než 250 zaměstnanců, mají roční obrat do výše 50 miliónů eur a roční výsledek do 43 milionů eur. Malý je ten podnik, který má méně než 50 zaměstnanců a jehož roční obrat (anebo hospodářský výsledek) nedosahuje ani 10 milionů eur. Existují také mikropodniky -  malé inovační firmy s méně než deseti pracovníky a ročním obratem kolem dvou milionů eur.

 

Předmětem inovačního podnikání se stávají výsledky vědy a výzkumu, které dokáží uvedené inovační firmy uvést do praxe, do jejich komerční zralosti, čili na spotřební trh, ať již v podobě, jak ho znají běžní spotřebitelé, nebo v podobě transferu technologií mezi dalšími podnikatelskými a výrobními subjekty. Podniká se také s nabídkou služeb všeho druhu, zprostředkovatelskou činností nebo spoluprací.

 

 

Kde jinde než v baťovském Zlíně  by mělo něco podobného fungovat na vysoké úrovni!? Univerzita Tomáše Bati zde byla založena v lednu 2001 se šesti fakultami, s více než 13 000 studenty, zaměřenými na 83 studijních oborů, zaměstnává 870 pracovníků. A kolem této univerzity se zrodily hned dva významné podnikatelské subjekty: vědeckotechnický park a centrum pro transfer technologií (Nad Ovčírnou), tím druhým je Technologické inovační centrum ve Vavrečkově ulici (pro úplnost: Hugo Vavrečka, jeden z Baťových ředitelů, ale začínal jako novinář, bojoval v protirakouském i protinacistickém odboji, jeho dcera byla matkou Václava Havla).

 

Na těchto pracovištích aplikují nebo modelují polymerní procesy, připravují pokročilé kompozitní materiály pro další praxi v mnoha oborech a také zpracovávají bioaktivní polymery, které jsou vedlejšími produkty masného nebo potravinářského průmyslu. Odtud pocházejí gely a hydrogely pro medicínskou a veterinární praxi. Z let 2005 až 2007 mají na svém kontě 13 vynálezů, stejný počet užitných vzorů, dvě mezinárodní patentové přihlášky a pět přihlášek průmyslových vzorů do Kanady. Bylo by toho mnohem víc, o čemž jsem slyšel vyprávět velmi zajímavě mladou absolventku zlínské univerzity, dnes manažerku každým coulem – Martinu Manovou. Například vznikla tzv. trenčiansko-zlínská inovační platforma, spolupráce Čechů a Slováků, kteří zde mají k sobě velmi blízko. Vytvářejí podnikatelské a inovační prostředí – Tomáš Baťa by měl určitě radost.

 

Podívejte se naproti tomu do Mstětic (poštu mají v blízkém Zelenči u Prahy, takové je to malé místo), kde svůj vědeckotechnický park, umístěný na 250 m2 v bývalých železničářských objektech, nazvali Eurosignál. Začali loni v červnu s pomocí našeho ministerstva průmyslu a obchodu, ale zejména s prostředky Evropského fondu pro regionální rozvoj. Mají zde spoustu šikovných přístrojů a zařízení, potřebných pro další podnikatelskou či výrobní praxi. Ty půjčují, anebo na nich testují různé výrobky, materiály či nápady. Patří k nim dvě špičkové laboratoře pro klimatické zkoušky (což má význam pro skladování a přepravu mnoha výrobků), dalším projektem pro rok 2010 je laboratoř pro zákazníky z dopravy, automobilového a leteckého průmyslu. To vše se neobejde bez mezinárodní spolupráce, mají připraveno několik vynálezů k patentování, roční obrat dosud činil sedm miliard korun. V čele stojí vyzrálý odborník Ladislav Pavlík, s přehledem o potřebách v uvedených oborech. Nacházejí tu práci lidé, kteří za ní museli dříve jezdit denně do nedaleké Prahy, anebo byli delší dobu nezaměstnaní.

 

Ještě několik povzbudivých příkladů:
● plzeňský vědecko-technologický park Borská pole na celkové ploše 100 hektarů (52 % ploch bývalého letiště je již obsazeno), pomáhá řešit palčivý problém: zatímco před 10 lety zaměstnávala náš největší podnik Škoda Plzeň kolem 40 000 lidí, dnes tu má práci pouze 4000 z nich! Výzkumné pracoviště se vyčlenilo z bývalého podniku celé a začalo s inovačním podnikáním. Má již značný počet domácích klientů, ale  pracuje též  pro zahraniční firmy Mercedes Benz nebo Panasonic, umožňuje vznik inovačních firem v tzv. podnikatelském inkubátoru, což jedině vítá město Plzeň a její Úřad práce;
● ve vědeckotechnickém parku Univerzity Palackého v Olomouci si vydělávají vývojem nových produktů pro průmyslovou chemii, měřením viskozity tonerů, měřením povrchového napětí vody, vývojem dopravního značení, měřením čoček a vývojem fotovoltaických panelů. Mají k tomu 194 různých přístrojů a nabízejí 88 různých služeb;
● zatím jen zlomek bývalého letiště v Hradci Králové (2000 hektarů!) využívá před třemi lety založené technologické centrum, které zpracovalo inovační strategii Královéhradeckého kraje, což může být příkladem pro kraje ostatní, protože strategické plánování, na rozdíl od vyspělého světa, je u nás značně zanedbáno, a to již odshora, vládou počínaje. V Hradci Králové vznikl mezinárodní tým spojením s polskými novátory z Jeleniogórsko-walbrzyského regionu. Jejich aktivity si všimla mezinárodní společnost Microsoft (má v Evropě 50 inovačních center) a už mají spolu dohodnut tříletý inovační program.

 

Všichni zúčastnění partneři na inovačním podnikání se shodují v tom, že rozhodujícím kritériem musí být výrobek, který dokáže identifikovat potenciálního kupce, zájemce, zákazníka, musí být vyroben vlastní technologií nebo pro jeho výrobu je nutné tuto technologii vyvinout. Rizika spojená s vývojem nového výrobku a jeho realizací na trhu vyžadují též rozhodnutí: zda jsou akceptovatelná či nikoli. Každý účastník inovačního podnikání musí být partnerem, nikoli konzumentem. Inovační firma musí mít kvalitní materiální vybavení, odborné personální obsazení, neustálý přísun aktuálních informací z oboru a musí umět jasně definovat neustále své cíle, hodnotit kriticky své výsledky.

 

Líbí se mi rozvážné výklady většinou odborně zralých pracovníků, kteří mají v těle i v duchu náročné vysokoškolské technické studium, někdy i studium práv, studium nových předmětů, jakými jsou management, aplikovaná informatika, multimediální komunikace, logistika či krizové řízení, několik let praxe doma nebo i v zahraničí. Ti vyhledávají pro spolupráci sobě rovné, ne-li lepší, než jsou sami (podle náhrobního nápisu slavného podnikatele Carnegieho (cituji parafrází: „Zde odpočívá muž, který se nebál obklopovat lidmi chytřejšími než byl on sám“). Už chápete, přátelé, proč na časté otázky, jak to vidím do budoucna, říkám „jsem podmíněný optimista“…