Jitka Dolejšová: Skandinávie: O velikém putování k polárnímu kruhu …a ještě dál (7)

Rubrika: Publicistika – Letem-světem

Úterý, 10. července

Jedeme směr Tromsø. Značky nás upozorňují, že tady můžeme potkat jak losy, tak soby. Cestou hledáme v údolí Mattisdal údajně krásný vodopád Mattisfoss, ale po dlouhém bloudění to vzdáváme. Zato objevujeme jiné, nádherné vodopády, které ani v průvodci popsány nebyly. Po cestě míjíme tee-pee a malé krámky, kde Laponci nabízejí kožešiny, ozdoby ze sobích paroží, svetry, panenky v laponských krojích a ručně vyřezávané výrobky. Laponská babička v kroji se ochotně nechává fotografovat.
Jedeme úzkou silnicí, jedinou, která tu je. V jednom úseku za provozu cestu rozšiřují. Doprava je řízena střídavě, vždy jen jedním směrem, a tedy výrazně zpomalena. Na špičkách kopců se válejí mraky. Tu a tam vidíme na úbočích sněhové plotny. Další část cesty nás už vede kolem nádherných výhledů na majestátné hory se zasněženými vrcholky. Hory vystupují přímo z moře a vypadají tak hodně vysoké.


Středa, 11. července

Do Tromsø, „Paříže severu“, vjíždíme po odvážně řešeném mostě 1300 metrů dlouhém a 43 metrů vysokém. Město bylo odjakživa východiskem polárních expedic.
Město má rozlohu 2 500 km2, takže patří k největším městům na světě a je největší norskou městskou komunou, ale doposud je zastavěno jen 0,3 % celkové plochy (podle údaje z roku 2002). Moc se nám ta čísla nezdají, vzdušné Tromsø rozhodně nevyvolává dojem obrovské metropole, ale bude to nejspíš tou relativně malou zástavbou.
Procházíme městem s nejsevernější univerzitou, kolem dřevěného Dómu, kam se vejde až 750 lidí, až do parku k soše Roalda Amundsena. Slavný polárník se zamyšleně dívá – jak jinak než - k severu.
Vydáváme se k pomníku velrybářům a pak k nejmenší norské katedrále Panny Marie. Říká se jí katedrála, ale vypadá spíše jako kostelíček. Ve městě se nachází i moderní budova radnice, kina a knihovny, ale typický severský ráz města tím nijak není narušen.
Na kraji Tromsø stojí známá Katedrála ledového moře. Předobrazem pro stavbu kostela byly konstrukce na sušení tresek, jaké se odedávna na severu stavěly. Světlé a tmavé plochy s tvarem trojúhelníku mají připomínat ledovec. Nám to jako ledovec moc nepřipadá, ale rozhodně jde o stavbu velice zajímavou. Navíc je odtud překrásný výhled na celé město.

       

Cestujeme dál, k Bjerviku. Kolem jsou vysoké kopce zalité sluncem, se zasněženými pláněmi a spoustou vodopádů. Poblíž jednoho z nich zastavujeme a vydáváme se cestou vzhůru, abychom mohli pozorovat bouřící uspěchanou vodu zblízka. Pane, to je hukot!

Zastavujeme u skanzenovitě uspořádaného souboru dřevěných staveb se střechami pokrytými mechem a trávou. Za skanzenem je jedno z laponských zimovišť – tee-pee.

       

Blížíme se k souostroví Vesteralen, rozsáhlému řetězci ostrovů na severu Norska o délce 240 km. Celková plocha je 1227 km2 a tvoří ji čtyři velké ostrovy a mnoho menších ostrůvků, spojených většinou mosty nebo tunely.
V některých průvodcích se píše, že celému souostroví se ve střední Evropě říká Lofoty, v jiných jsou obě skupiny ostrovů rozděleny a označeny jako Vesterály (severní část) a Lofoty (jižní část). Pro přehlednost se budu držet pojmenování podle druhé varianty.
Obě skupiny ostrovů, Lofoty a Vesterály, se rozkládají před severozápadním pobřežím Norska v Norském moři. Ostrovy leží ve stejných šířkách jako severní Aljaška, ale Golfský proud, „teplovodní topení“, pečuje o poměrně mírné klima.
Zatímco severněji položené Vesterály mají hory většinou porostlé travou a ploché ostrovy, na jižněji situovaných Lofotech utvářejí krajinu strmé, velice řídce porostlé horské vrcholky a skalní jehly, přesahující místy 1000 m.

       

Přes mosty se dostáváme na Vesterály a jedeme k severu, do městečka Andenes. Překvapuje nás bujná vegetace, kvetoucí šeříky, macešky a růže. V zahrádkách i podél cest. Ale pak zase projíždíme úsekem s mokřinami a bažinami, nad kterými drží stráž strmé srázy hor. A znovu nám krajina ukazuje svou rozmanitost – objevují se zelené hradby hor porostlých křovinami a stromy. Noční nebe s nádherně osvětlenými mraky je čarokrásné.

       

  
  Pokračování...

  
Další díly

Foto © autorka

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 29. 11. 2007.